Bára!
Byla na mém místě. Povídala si s Alexem. Pak se objali. Naštvala jsem se a utekla.
Alex si mě všimnul.
,,Lex?Lex!" volal na mě. Neváhala jsem a běžela dál.
Nastoupila jsem na první autobus, který jel. Bez placení. Jela jsem potají. Sedla jsem si úplně dozadu a přitáhla si nohy k tělu. Opřela si hlavu o kolena a jen koukala z okna na krajinu, která kolem mě ubíhala. A jsme zase tam, kde jsme byli. Je nám souzeno, abychom nebyli spolu. Osud to tak chce.
Dojela jsem na nějakou zastávku, už si její název nepamatuju. Vystoupila jsem a šla směrem k hotelu Karl. Sedla si na lavičku ve svém oblíbeném parku a přemýšlela. Proč musí býtt život tak nefér? Máma mi vždycky říkala: Život je krátký. Následuj své sny. Když jednou přestaneš snít, přestaneš snít navždy.
A já vím, že je to pravda.
Pak už jsem šla do hotelu. Měla jsem ubrečené oči. Určitě rozmazanou řasenku a linky. Musela jsem opravdu vypadat jako smrtka.
Na recepci jsem si vzala klíč. Šla na náš pokoj. Ostatní tu zatím nebyli. Odlíčila jsem se a plácla sebou na postel. Pak jsem nejspíš usnula.
ČTEŠ
Navždy s tebou
RomanceKdysi dávno za sedmero horami, bylo velké a krásné království, kterému vládli král s královnou. Jednoho dne se královně narodila dcera, které dala jméno Alexandra. Alexandra rostla do krásy a našla si skvělé kamarády, kteří jí dali přezdívku Lex. Je...
