Navždy s tebou

20.kapitola

Když jsme dojeli zpátky, první co bylo, že jsem objala Anit. Řekla jsem jí, co se stalo. Uklidňovala mě, jak jen mohla, ale já to nedokázala. Stejně jsem se rozbrečela. Nedokážu ho opustit. Prostě ne.

Asi ve čtyři hodiny jsme jeli k jezeru. Už si nepamatuju, jak se jmenovalo, protože ten název byl moc složitej. Vzali jsme si na sebe plavky a šli do vody. Strhla se vodní bitka. Všichni jsme cákali na všechny. Co si o nás asi musí myslet ti, co si jen vklidu přišli zaplavat a uvidí tady bandu totálních dementů? No, radši nechci vědět.
Byla tu také super atrakce. Měli jste dva kůly, nahoře spojené, za které bylo připevněné lano. Vy jste si naproti tomu vylezli na takovou malou konstrukci, vzali provaz a skočili. Pak jste se tam chvíli houpali a skočili do vody. A můj popis je asi na nic, ale bylo to úžasné.

Všichni už se vystřídali, jen já ne.
Vylezla jsem na konstrukci, Marc mi hodil provaz a já si jen v duchu počítala. Tři... Dva... Jedna... Skočila jsem. Zhoupla jsem se opravdu daleko. Jako na houpačce. Cítila jsem z toho svobodu. Vítr okolo mě jen vanul a já se do něj probourávala pořád dokola. Pak už jsem se přestávala houpat, tak jsem se pustila a spadla do vody. V jednu chvíli jsem ani nebyla schopná vyplavat, protože jsem se zamyslela. Ano nad Alexem. Pak jsem se však dokopala zpátky nad hladinu.
,,Dobrej skok Lex!" řekl Jake.
,,Díky." usměju se na něj.

Po chvíli jsme všichni pluli zpátky na břeh. Lehli si na ručníky a koukali do nebe.
,,Kumte ten mrak je jak strom!" zvolá Marc, jako malý dítě. Všichni se zasmějou. I já se přinutím k úsměvu. Dál už je jen ticho. Ležíme a nemáme pojem o čase.
Nejspíš usnu. Poslední dobou jsem toho moc nenaspala.

Vzbudím se a to už se blíží západ slunce. Zdá se, že nejen já jsem spala. Ostatní ještě taky spí. Sednu si na lavičku. Rudé slunce se dokonale odráží na hladině vody. Krása. Hlavou mi však pořád vrtá jenom Alex. Alex, Alex a nic než Alex. Nedokážu ho opustit. A tím si neprocházím poprvé. Předtím to však bylo jinak. Než jsem se vrátila, než poznal tu blondýnu, než mě políbil, než mě vzal ven, než jsme se se poznali a srazili se na chodbě, než jsem jela do Rakouska, než začali prázdniny. Do té doby byl můj život fajn. Pak už ne. Musím za ním. Prostě musím. Jsem si jistá. Teď, nebo nikdy. Budu za svou lásku bojovat. Nemůžu se jen tak vzdát.
Napíšu jim papírek:

Musím za Alexem. -Lex. .

Zbalím se a jdu.