Navždy s tebou

19.kapitola

Další den jsme opět jeli pracovat. Uklidili jsme pokoje a pak si zase zašli na kávu. S Alexem jsme se úplně ignorovali. Jako bychom se neznali. Teda spíš on ignoroval mě. Nechci aby na mě byl naštvaný. Šla jsem za ním, když Bára zrovna odešla.
,,Můžem si promluvit?" zeptám se.
,,Ne." řekne a začne se zvedat, aby odešel. Zastavila jsem ho se slovy:
,,Tak mě aspoň vyslechni!" nic neřekl, jen si zase sedl.
,,Hele já nechci, aby jsi na mě byl naštvanej."
,,To já taky ne." řekne.
,,No. Za chvíli odjíždím a to už se asi neuvidíme. A nechci aby sis mě papatoval jako histerickou blbku. Chci, aby sis mě pamatoval jako holku, kterou jsi kdysi poznal a byla pro tebe důležitá." řeknu.
,,Nezlobím se." řekne. Lehce se usměju. Pak ho obejmu.
,,Tak Ahoj." rozloučím se a jdu za Marcem.

Alex:

Objala mě. Chytnul jsem ji jednou rukou a přitiskl ji k sobě. Asi bude nejlepší, když odjede a každý si půjdem po svém, ale cítím, že to nechci. Nechci, aby odjela. Je pro mě důležitá.
Přišla Bára.
,,O čem ses s tou holkou bavil? A proč tě objímala?" ptá se.
,,Jen se se mnou loučila. Odjíždí." řeknu.
,,No. Už bylo načase." sedne si vedle mě. Chytne mě za ruku. Myslím pořád na Lex.
,,Co je s tebou?" trochu vykřikne Bára. ,,Od doby co je tu ta holka seš jako vyměněnej! Už mi to vadí. Takhle to dál nejde!" řekne naštvaně a odejde. To, co je teď nejdivnější je to, že je mi to skoro jedno. Moje tělo není ani schopné se zvednout a jít za ní.

Lex:

Slyšela už jsem jen, jak Bára křičí na Alexe. Snad se kvůli mně nepohádali, ale podle toho, co slyším nejspíš ano.

Nasedla jsem do auta na místo spolujezdce, vedle Marce a jeli jsme. Čím víc jsme se blížili k našemu hotelu, tím dál jsem byla od Alexe. A je to dobře. Musím zapomenout, ikdyž to bude těžké. Chyba byla už to, že jsem se vrátila. Chyba byla, že jsem ho poznala.