Navždy s tebou

5.kapitola

Ráno jsme vstali celkem brzy, aby nebyla na snídani taková fronta. A opravdu nebyla. Jídelna byla skoro prázdná a tak jsme si sedli na místo s výhledem na velké jezero. Zdálo se, že dnes bude krásný a slunečný den, což byla také pravda. Šli jsme se vykoupat do jezera a užívali si teplé počasí. K večeru jsme se sešli na našem pokoji a povídali si. Alexe jsem celý den neviděla, nicméně mi poslal pár textovek typu: Užij si den, nebo Hodně štěstí. Vždycky jsem se vymluvila, že je to od mámy, protože Anit s Lil by měly kecy a kluci vlastně taky. To jsou takové ty klasické řeči kamarádů.
Dnešní dem byl teda moc hezký, nic vyjímečného. Dneska jsem tu teda třetí den. Už jen čtyři. Už jenom čtyři dny s Alexem. Ale život jde dál. Nesmím na to myslet.
Další den jsme spíš jen tak lenošili a povídali. Když najednou zazvinila pevná linka:
,,Haló." zvednu to.

Dny ubíhali jako voda v potoce a přišel čas se rozloučit.
,,Hele jen se zajdu s někym rozloučit jo." řeknu. když naložíme všechny věci do kufru.
,,Myslím, že nikam chodit nemusíš." řekne An a kývne hlavou ke dveřím. Stojí tam Alex. An to zřejmě zjistila. Kývne na mě. Rozběhnu se za Alexem o obejmu ho.
,,Nikdy na tebe nezapomenu." dodám.
,,Miluju tě." řekne.
,,Já tebe." na chvíli se ještě drží naše ruce, ale pak se rozpojí a já musím odejít. Nasednu do auta a jedeme pryč. Najednou cítím tíhu na srdci. Ta tíha pořád roste. Neustává. Anit to pozná a chytne mě za rameno.
,,Jsi vpohodě?" zeptá se.
,,Budu." odpovím. Doufám, že budu.
,,Určitě se ještě potkáte." řekne. Jen se falešně usměju. Do očí se mi nahromadí slzy, ale jsem ráda, že jsem ho poznala. Že jsem poznala člověka, který mě od základů změnil. Který mě udělal lepším. Který mi ukázal, že na každého člověka někdo na světě čeká. Vím, že na každého člověka čeká smutek. Každý ho jednou zažije. Kdybychom nezažily smutek, nevěděli bychom, co je to radost. Smutek zkrátka musí být. A ikdyž je tohle jeden z nejhorších dnů mého života, jsem vlastně šťastná, že jsem potkala někoho, jako je on.

Tentokrát jedeme k moři do Německa. Ta cesta bude až nesnesitelně dlouhá, ale taky ji plánoval Marc a ten je v plánování opravdu špatnej. Stejně už se tam všichni těsíme.
,,Hele když už to tu někdo... Nebudu jmenovat naplánoval tak blbě, tak můžem dát zastávku doma ne?" řekne Jake.
,,Jo to bychom mohli. Aspoň se tam někdo... Nebudu jmenovat uklidní." řekne Marc. Ikdyž nejvíc bych se potřebovala uklidnit já, myslí tím Jaka.
,,Já nemůžu za tvoje plánovací metody." řekne Jake.
,,Já zase nemůžu za to, že ti to vadí." odpoví Marc. Ikdyž by se zdálo, že se hádají, jen se u toho smějou. Vlastně si nevzpomínám na dobu, kdy jsme se naposledy hádali. Vubec se nehádáme. Jsme prostě jako rodina.
Jake zastavil na té stejné benzínce, jako cestou tam, tehdy jsme si ale nemyslely, že by si nás mohli pamatovat. Šly jsme s An na záchod, ale tentokrát na dámský. Koupily jsme si lísteček a šly. Rychle jsme byly obě hotové, ale než jsme stihly vyjít, zastavila nás uklízečka. (Mluvila německy)
Uklízečka: ,,To jste vy, kdo byl na pánských. Pamatuju si vás moc dobře."
Já: ,,Ehm prosím?" řeknu. Mrkla jsem na An. Budeme dělat že o ničem nevíme. Naštěstí jsme obě prošly, když jsme ve třetí třídě chodily do dramaťáku.
Uklízečka: ,,Nedělejte, že nic nevíte. Jsem si jistá, že jste to vy!"
An: ,,Pardon. My jsme tu poprvé v životě. Řekla byste nám prosím o co jde?" koukla se na nás podezřelým a vražedným pohledem a pak nás pustila ven. Jen co jsme vyšly, začali jsme se strašně smát. Nešlo to vydržet.
,,Nevěřím, že nám na to fakt skočila." řeknu
,,Přesně no. I já bych poznala, že lžeš." odpoví An.
,,Nápodobně no." řeknu.
A tak jedeme dál.
,,Ještě dvě hodiny." křičí Jake.
,,Jo dvě hodiny a budu poslouchat, jak jsem mámě strašně chyběla. Slavíme." řeknu ze srandy.
,,No jo no. To je realita." odpoví. ,,Chcete ještě někde stavět, nebo už ne?" zeptá se Jake ještě.
,,Už na to asi kašlem ne?" řekne Lil.
,,Jo souhlas." dodá An.
Jedeme pak ještě dvě hodiny, když Jake zastaví před našim domem.
,,Takže Lex, zítra v deset odjezd." řekne mi.
,,Dobře. Budu tady."
,,Super. Tak zatím ahoj."
,,Čau."