Navždy s tebou

25.kapitola

,,Dobrý den. Tady doktorka Meren. Voláme správně slečně Stejl?" zeptá se.
,,Ano. To jsem já. Co se stalo?" zděsím se.
,,Voláme z Polikliniky Groß. Alex Klink měl nehodu. V jeho formuláři jste uvedena jako první osoba na volání." řekne. Naprosto se zděsím a udělá se mi špatně.
,,Panebože. A co se stalo?"
,,Srazilo ho auto. Víc říct nesmíme. Prosím vás však, aby jste přijela co nejdříve. Je na tom špatně." zavěsím. Ztrácím možnost dýchat. Celá se klepu. Hned běžím za Marcem, abych mu vše řekla.

Marc mě odvezl do té nemocnice. Byli jsme tam asi za půl hodiny.
Vběhla jsem dovnitř. Podívala jsem se přes rameno néjaké doktorky do rozpisu pacientů. Alex byl ve druhém patře, sál pět. Běžela jsem k výtahu.
Pořád nepřijížděl. Rozběhla jsem se ke schodům. Brala jsem je po dvou, když to šlo i po třech. Ve druhém patře jsem byla rychlostí blesku. Hledala jsem sál pět. Když jsem ho našla, zhluboka jsem se nadechla. Nikomu jsem nic neřekla a nikoho jsem se na nic neptala. Otevřela jsem dveře a vstoupila.
Alex ležel na posteli. Byl napojený na nějaké přístroje, ale při mém příchodu se otočil. Byl při vědomí. Nedovedla jsem si představit, co mu může být.
,,Lex." řekne, spíš zašeptá, když mě uvidí.
,,Alexi!" dojdu až k němu.
,,Prosím, musíš mi věřit. Nic se nestalo. Jen jsem jí objal, aby se uklidnila." vychrchlal ze sebe a pak se rozkašlal. Chvíli jsem se zamyslela. Do očí se mi hrnuly slzy. Nevím co mám říct. Vím, že je to pravda. V jeho očích vidím upřímnost. V těch jeho úžasných očích. Je to to jediné, co se mu nezměnilo.
,,Věřím ti." řeknu. Koutka úst se mu lehce pohnou k úsměvu. Také se usměju. Chytím ho za ruku a políbím ji.
,,Miluju tě." řekne.
,,Já tebe."
A tím to končí. Ruka se mu povolí. Tělo se uvolní. Z jeho očí se mu pomalu začne vytrácet lesk. To, čím byli jeho oči vždy tak okouzlující. Už to nejsou ty oči, co byli. Už je to pryč.
Rozbrečím se. Nejde to jinak. Jako by zemřelo něco ve mně. A už se to znovu nemohlo obnovit. Nikdy už nenajdu někoho, jako byl on. A ikdyž už tu není, v mém srdci zůstane navždy...

----------------------

Chtěla bych poděkovat všem, kteří tento příběh dočetli až do konce, ale i těm, kteří přečetli třeba jen jednu kapitolu. Omlouvám se za chyby, které v textu určitě byly, ale jak je známo, nikdo není dokonalý a čeština není moje silná stránka :)
Tak ještě jednou děkuju. Snad se příběh líbil.