Byla jsem o tom pevně rozhodnutá. Musela jsem za ním. Všechno si ujasnit. Poslední, co už jen zbývalo, bylo jak se tam dostat? Nemám auto a navíc ani řidičák. A ani moc peněz u sebe zrovna teď nemám.
Vytáhnu z kapsy padesátikorunu. To je všechno, co mám. Dojdu na autobusovou zastávku. Autobus mi jede asi za půj hodiny. Stojí to 48-,Kč. Mám přesně akorát.
Za půl hodiny přijel autobus. Já nastoupila. A jela za ním. Jela jsem asi dvě hodiny. Cesta byla zajímavá. Sednul si vedle mě nějakej pán.Mohlo mu být tak sedmdesát. Byl sportovně oblečenej. Měl běhací kraťasy a neonově žlutou bundu.
,,Ahoj mladá slečno!" pozdraví mě s úsměvem. Trochu se zděsím.
,,Dobrý den." usměju se na něj taky.
,,Kampak. Na diskotéku?" zeptá se. ,,To já pořád ještě chodim na diskotéky. Vždycky je tam velká sranda..." začne mi vyprávět. Neudržím se a zasměju se.
,,No moc se nesměj. Je to fakt!" dodá.
,,Tak to je moc zajímavý!" řeknu ironicky a rozesměju se.
,,Já tu mám meloun." řekne z ničeho nic po asi půlhodinovém tichu. ,,Mám rád melouny!" dodá.
,,Aha." jen přikyvuju. Najednou mu zazvoní telefon.
,,Haló? Pepo? Tady Vašek. Ředitel Zeměkoule!" řekne. Nedokážu se opět nezasmát. Naštěstí vystoupil dřív, než já. Pak jsem vystoupila i já. Šla asi kilometr a už se mi před zraky mých očí tyčil velký hotel Schwarz.
Před vchodem stál Alex. Uviděl mě. Vypadal částečně překvapeně a částečně spokojeně. Usmála jsem se na něj. Vím, že jsem tu správně. Tady je moje místo.
ČTEŠ
Navždy s tebou
RomanceKdysi dávno za sedmero horami, bylo velké a krásné království, kterému vládli král s královnou. Jednoho dne se královně narodila dcera, které dala jméno Alexandra. Alexandra rostla do krásy a našla si skvělé kamarády, kteří jí dali přezdívku Lex. Je...
