Navždy s tebou

2.kapitola

Ten hotel se zdá být velký a luxusně moderní na to, že jsme v Rakousku, kde je všechno takové strarobylé.
Ze všeho nejdřív se jdeme ubytovat. Dají nám číslo 154 a 82, a už podle toho je znát, že asi nebudeme bydlet blízko sebe. Zajdeme si pro kufry a jdeme vyjít těch určitě nekonečně mnoho schodů, protože výtah je mimo provoz.
A je to pravda. Těch schodů je opravdu strašně moc! A my bohužel bydlíme v tom pokoji 154, který má snad dvakrát delší cestu.
Když tam konečně dojdeme a otevřeme dveře, jsme okouzleni. Je to úžasný místo. Pokoj má hodně oken, ze kterých je vidět krásný výhled na okolní krajinu. Také je tu hodně prostoru. Zdá se, že ty nekonečné schody opravdu stojí za to.
,,Páni." řekne An.
,,Je to úžasný." dodám.
,,Spím tady." řekne Marc a nějaký výhled ho vůbec nezajímá.
,,Hele měl by ses naučit dávat holkám přednost." řekne An.
,,Bla bla bla."
,,Hele tak vy se tu zatím nějak dohodněte a já jdu zpátky na schody vzpomněla jsem si, že mám u Lil mobil."
,,Fajn." řeknou. Jdu po schodech dolů, což je mnohem lehčí, než všechny ty předešlé schody. Sejdu jedno patro. Dvě...
Z ničeho nic cítím náraz. Zamotám se a narazím do zdi. Po chvilce vzpamatovávání se kouknu, co bylo příčinou mého pádu.
S někým jsem se srazila.
Je to kluk.
Vysoký.
Štíhlý.
Krásný.
Má blonďaté vlasy. Jedné věci si u něj hned všimnete. A to jsou oči. Má je pronikavé a krásné. Blištivě modré. Takové oči vidíte jen málo. Už na první pohled vás dokonale okouzlí.
,,Ježiš promiň. Neviděl jsem tě. Jsi v pořádku?" zeptá se. Hlas má ještě mnohem hezčí, než by jste od normálního člověka čekali.
,,Vpohodě. Jsem vpohodě. Taky promiň." řeknu a okouzleně na něj koukám.
,,Dobrý. No já jsem Alex. A ty?" řekne. Alex? Alex? Jmenuje se stejně jako já? Jsme si souzeni. Cítím to.
,,Lidi mi říkaj Lex." řeknu.
,,Tak jo. Tak ahoj Lex. Rád jsem tě poznal." dodá.
,,Já tebe taky." ještě chvíli o něm přemýšlím, ale pak se odhodlám jít dál. Když dojdu k pokoji Lil a Jaka, tiše zaklepu. Nic. Klepu znovu.
,,Už jdu!" křičí Lil. Jsou slyšet tiché kroky a pak otevře dveře.
,,Lex. Ahoj co je?" zeptá se.
,,Mám u tebe mobil." odpovím.
,,Jasně mobil. Hned ti ho přinesu." po chvíli se vrátí. ,,Tady."
,,Díky. Tak já pujdu. Papa." řeknu a odejdu.
No a teď mě čeká zase ta děsivá cesta nahoru.

Ráno je na snídani chaos. Nikdo z nás neví. kde máme sedět. Stolů je tu snad tisíc a my nemůžeme najít žádného zaměstnance. Po asi deseti minutách se rozhodneme, že si prostě sedneme tam, kde je volno. Kluci se hned rozběhnou k jídlu. Chtěli sem do toho hotelu hlavně kvuli jídlu. Nic jiného je taky nezajímá.
My si s holkama jen sednem a povídáme si nejnovější zprávy o lidech ze školy.
,,Pane bože Orbitka chodí s Adamem." řekne Lil.
,,Nekecej vždyť ti se celej rok nenáviděli." řeknu.
,,Počkej Adam chce chodit s tou příšerou?" diví se An.
,,Neni až tak děsná." řeknu.
,,To teda je nosí trička Hello Kitty. To neni normální." bojule o pravdu Lil.
,,Měla ho na sobě jednou." řeknu.
,,To k šílenosti stačí."
,,Nesuď lidi podle vzhledu."
,,A ty děláš co? V prváku ses se mnou nebavila, protože jsem nosila tepláky." řekne An.
,,To nebyl ten důvod!" naštěstí mě z výmluv zachrání kluci, kteří právě přijdou s obrovskýma talířema plných jídla.
,,Hele já si jdu taky něco vzít." řekne Lil.
,,Jdu taky." řekne An.
,,Jdeš taky?"
Právě přišel. Ten kluk, se kterým jsem se srazila na chodbě. Ten neodolatelný kluk, který teď obsadil mé srdce.
,,Haló? Lex?"
,,Co?" cuknu hlavou a ocitnu se zpátky.
,,Ano dobré ráno. Jdeš s náma?" zeptá se An.
,,Jo jasně." řeknu, ikdyž nemám nejmenší tušení, kam vlastně jdou. Až pak mi dojde, že jdou pro jídlo.

Po snídani se sejdeme na pokoji číslo 82 a domlouváme, co bude dál.
,,Lidi takže co dneska plánujete?" zeptá se Jake.
,,No můžem se jít třeba projít." napadne mě.
,,Jo to neni špatný." řekne Marc.
,,Nebo můžem jet do nějakýho města. Rakousko je hezký." řekne Lil.
,,Když budeš řídit, já řídit nehodlám!" řekne Jake.
,,Fajn takže se zdá že to bude procházka. Tak se tu můžem sejít tak za hodinu a pujdem? Co vy na to?" zeptá se An.
,,Jo to zní fajn." řeknu. Pak se rozejdeme a na chvíli si jdeme odpočinout.