Navždy s tebou

22.kapitola

Běžela jsem k němu a objala ho.
,,Vrátila ses!" řekne s úsměvem.
,,Jo. Musela jsem." úsměv jsem mu oplatila.
,,Co kdybychom začali znovu?" zeptá se. Usměju se.
,,Souhlasím."
,,Takže smím tě pozvat na večeři? Ehm v devět?" usměje se ještě víc.
,,Dneska?"
,,Dneska." řekne a já jen přikývnu. Cítím se skvěle. Uvědomím si, že už je osm. Mám hodinu. A mám na sobě jen obyčejné džínové kraťasy a bílé tílko. Jak moc bych si přála, aby tu teď byla Anit. Ale není.
Svůj problém vyřeším naprosto jednoduše. Jdu za jednou číšnicí a poprosím jí o pomoc. Kývne mi a vezme mě k sobě na pokoj. Otevře skříň a vyndá tmavě modro-bílé pruhované šaty lehce nad kolena. Obléknu si je. Je to přesně pro mě.
,,Tak já tě tu nechám. Můžeš se nalíčit a tak... Pak zamkni." řekne a odejde do restaurace. Sednu si k zrcadlu a začnu se malovat. Nemaluju se nijak zvlášť moc. Nejprve jsem si dala korektor na lehké kruhy pod očima, a pak kolem nosu. Všechno jsem zapudrovala a na tváře nanesla trochu tvářenky. Žádný make-up! Pak jsem si na horní víčka nanesla pleťové stíny. Udělala si linky a nakonec si dala řasenku. Ikdyž se toho zdá být poměrně dost, není toho až tolik.
Otevřela jsem šuplík, kde by měla být voňavka. Navoněla jsem se a šla před velké zrcadlo. Vypadala jsem celkem snesitelně. Ještě jsem si zapletla vlasy do obyčejného copu a mohla jít.

Šla jsem na místo, kde jsme se měli sejít. Uviděla jsem však něco, co mě silně zasáhlo a naštvalo...