Když konečně dojedl svou porci, vzala jsem talíř a šla ho umýt. Všechna jeho slova se mi jasně vryla do paměti a mně ho bylo celkem líto. Myslím, že bych mohla říct, že ho to mrzelo. Dost silně začínám přemýšlet nad tou druhou šancí, ale bojím se toho. Bojím se, že mu začnu věřit, že se do něj nedejbože zamiluji a on mi potom zlomí srdce. Když se opije, je tak moc agresivní a bojím se ho. Nikdy nevím, jaká bude jeho reakce a nejradši bych tu nebyla v tomto jeho stavu. Je nevyzpytatelný to je to, co mě děsí.
Domyla jsem i zbytek nádobí ve dřezu a šla si k němu sednout na gauč. Seděla jsem úplně na kraji a on na tom druhém. V televizi dávala nějaká stupidní telenovela, ale potom to přepnul na zprávy. Vyskočila jsem na nohy, když jsem viděla svou fotku v televizi.
"Již tři týdny pohřešovanou mladou sedmnácti letou dívku, Bethany Montgomery, se zatím nepodařilo nalézt. Proto prosíme veřejnost, aby se s čímkoliv obrátila okamžitě na policii. Policie je zoufalá, beze stopy a vaše pomoc je velmi důležitá. Zmizení nahlásila dívky přítelkyně Cessidy York. Byly si užívat teplou noc na jistý večírek, ovšem ráno nebylo po Beth ani stopy. Prosíme, cokoliv pomůže. A teď už k....," dál jsem ji neposlouchala a začala pochodovat po pokoji.
"Bethany, zkus se uklidnit," promluvil ke mně můj únosce klidně, ale na mě to takový účinek nemělo. Nevěřícně jsem se na něj podívala a se zoufalým smíchem jsem nad ním pokroutila hlavou. "Jak se mám, sakra, uklidnit?! Pověz mi jak! Jsi sobec, Tomlinsone, jasný?! Nic víc, než jen zasranej sobec, kterej myslí jen na sebe a nic víc ho nezajímá! Cess neví, co má dělat a já trčím tady! Jak se říká, pod lampou je největší tma, co? Proto mě držíš tady v tomhle domě, kde pořádáš párty? Kde to každý zná? Aby to nebylo až tak nápadné?! Nenávidím tě! Nenávidím tě," poslední slova jsem zašeptala a složila se zpátky na gauč. Posadila jsem se a opřela si lokty o kolena a svůj obličej si složila do dlaní.
Cítila jsem, jak se ke mně blíží a najednou mě objal. Já se k němu přitulila a vzlykala mu do hrudi. "Proč mi tohle děláš," opakovala jsem pořád tato slova. Nereagoval na ně. Přestala jsem se snažit a ani nevím jak, ale usnula jsem mu na hrudi, když si lehl.
Louis's POV
Hladil jsem ji ještě hodně dlouho po tom, co usnula. Byla tak sladká. Ale chápal jsem ji, byla rozrušená, naštvaná, cítila ke mně nenávist. Ano, jsem jenom zasranej sobec, vím to, ale musím ji tu mít. Už si to tu bez ní nedokážu představit a nechci si to ani představovat.
Vzal jsem ji opatrně do náruče a šel do naší ložnice. Položil jsem ji do postele, přikryl ji a chvíli ji sledoval. Potom jsem se zvedl a šel ke dveřím. U dveří jsem se však zasekl a chvíli váhal.
Dveře jsem potichu zavřel, abych ji neprobudil a lehl si za ní. Ruku jsem si přehodil přes její bříško a hladil ji tam, dokud jsem i já nepadl do říše snů.
Bethany's POV
Ráno jsem se probudila ne něčem, na někom. Určitě na někom. Podívala jsem se nahoru. Spokojeně oddychoval. Váhala jsem, ale nakonec jsem se ho dotkla a jemně ho začala hladit na hrudi. Asi bych řekla, že začínám být bipolární, jelikož jsem na něj ještě večer křičela, jak ho nenávidím a teď s ním ležím v naší posteli a hladím ho. Je to směšné. Já jsem směšná.
Zhluboka se nadechl, napjatě jsem ho sledoval. Opatrně otevřel jen jedno oko, které hned vzápětí znovu zavřel.
"Dobré ráno," řekl tím svým sexy ranním chraplákem a ještě k tomu přihodil jeden křivý úsměv. Musela jsem se taky usmát. "Dobré," odpověděla jsem mu a přestala ho hladit. Ruku jsem si dala podél svého těla. Louis mi pro tu ruku sáhl a dal mi ji zpět na jeho hruď, čímž mi naznačil, abych ho dál hladila. Zasmála jsem se. "Pokračuj, je to moc příjemné," zasmál se taky a já pokračovala.
"Louisi, ohledně toho včerejška," začala jsem, ale on mě vzal pod bradou, čímž mě přinutil, abych se na něj podívala. Zahrnul mi nezbedný pramen vlasů za ucho a hladil mě po tváři.
"Shhh, to je v pořádku, chápu tě, krásko. Mrzí mě, že to takhle cítíš, už jsem ti to říkal. Moje největší přání je, aby ses cítila se mnou šťastná a chci to splnit," pousmál se. Pokroutila jsem hlavou. "Ne, nech mě, prosím, domluvit," povzdechla jsem si a posadila se před něj do tureckého sedu. "Mrzí mě to, vážně ano. Ta výzva ve zprávách mě překvapila a zaskočila. Víš, myslela jsem, že se o to Cess nebude zajímat. Připomnělo mi to, jak moc mi má nejlepší kamarádka chybí. Lituji všeho, co jsem včera večer řekla. Chtěla bych to nějak vzít zpátky. Byla jsem zlá. Jen ti chci říct, že jsem ti vděčná. Je to celkem paradox, že děkuji svému únosci, ale myslím to vážně. Rodiče nemám od osmi let, tetu už také ne a po dlouhé době se prostě objevil někdo, koho zajímám. A proto, že mi dáváš ten pocit, že jsem zase chtěná, nechci na tebe být zlá, omlouvám se," cítila jsem slzy stékat po mých tvářích.
Chytil mě za obě ruce a upřímně se na mě usmál. "Omluva se přijímá, krásko, neplač," pohladil mě po tváři a začal mi stírat slzy. Objala jsem ho pevně a on nečekal ani vteřinu a okamžitě jsem cítila jeho silné ruce omotané okolo mého drobného těla. Přitiskl si mě víc k sobě. Poděkovala jsem mu. Na chvíli jsem se zamyslela nad tím, jestli bych měla vytáhnout tu věc s druhou šancí, ale okamžitě jsem to zavrhla a odtáhla se od něj.
Šla jsem do kuchyně vzít si jablko na snídani a Louisovi jsem udělala omeletu se slaninou a nakrájela jsem mu k tomu rajčata. Samozřejmě, káča nemohla chybět. Nelíbil se mi ten fakt, že dost zhubnul.
"Louisi!," zavolala jsem ho a do minuty byl u mě. "Sedni si a pořádně se najez a nechci nic slyšet," řekla jsem tvrdohlavě a šla na obrovský balkon, který byl součástí naší ložnice. Byl tu perfektní výhled na celé město, jelikož dům byl výš.
To, co se dělo, takový já doopravdy jsem. Jsem násilnickej zmrd, ale něco se ve mně zlomilo, víš? A to jsi mi udělala ty. Ty jsi to jediné, co potřebuji.
To mi znělo pořád v hlavě...
________________________
Comments & votes, prosím. ❤
DevonneTom, xx. ❤
