Celý plán mi do detailů vysvětlili. Přesněji řečeno, Harry mi ho vysvětlil, Louis je na mě strašně naštvaný. Když mě tak zoufale potřebovali, tak jsem do toho šla, abych jim pomohla. Neměl by být přece tak naštvaný. Je horší, než žena, která má své dny.
Když Harry odešel, Louis zmizel ve svém pokoji. Neřešila jsem to a šla do koupelny. Ne do své, ale do koupelny na chodbě. Začala jsem si napouštět vanu a poté jsem se do ní ponořila. Kvůli vysoké teplotě vody mi delší dobu trvalo, než jsem si na teplotu zvykla.
Relaxovala jsem a přemýšlela nad tím vším. Měla bych do toho vážně jít? Neměla bych jít od toho, jak mi řekl Louis? Můj problém je ten, že nad vším až moc přemýšlím. Učiním nějaké důležité rozhodnutí a pak nad tím začnu pochybovat. Nenávidím to.
Z mého přemýšlení mě vyrušilo prudké otevření dveří. Do prdelky na veverky, já zapomněla zamknout!, pomyslela jsem si. Instinktivně jsem si zakryla své intimní partie i přesto, že jsem měla pěnu.
Potichu jsme se na sebe dívali. Ani jeden z nás nevěděl, co v téhle situaci říct.
"Promiň, že jsem sem tak vtrhl, ale... Jde o to, že ty do toho nemůžeš jít, jasný? Nedovolím, aby se ti něco stalo," odmlčel se. Pokroutila jsem nad ním hlavou a pousmála se na něj.
"Udělám to. Jdu do toho. Louisi, sakra, pochop, že to dělám pro vás. Jdu do toho jenom kvůli vám, kvůli tobě. Respektuj to," řekla jsem rázně. Jeho výraz se okamžitě změnil. Teď vypadal hodně rozčíleně.
"Tak za prvé, nelíbí se mi, jakým tónem hlasu se mnou mluvíš a za druhé, žádný tvoje rozhodnutí respektovat nebudu! Tohle rozhodnutí je zasraně nezodpovědný a totálně debilní! To o tobě něco vypovídá," zakřičel. Fajn, tohle mě hodně zaskočilo a dostalo.
"Okamžitě si zabal všechny svoje věci a vypadni z mýho baráku!," zakřičela jsem na něj zpátky. Bylo mi jedno, že mě uvidí, vylezla jsem z vany a omotala okolo sebe ručník.
"Zase se chováš jako totální zmrd! Předtím sladký kraviny a teď?! Snažím se ti pomoc a jak se mi odvděčíš? Nechávám tě tu bydlet.. Za dobrotu na žebrotu, vážně!," neskrývala jsem před ním, jak moc mě to zlomilo. Nechala jsem slzy téct po mých tvářích.
"Nemůžeš mě odtud vyhodit a budeš kurva dělat to, co ti řeknu!," silně mě chytil okolo ramen a vší silou mě natlačil o zeď. Moje tělo přemohla velká bolest.
"Nebo co?! Zbiješ mě? Posluš si," řekla jsem mu mezi vzlyky.
Pustil mě a jakoby oněměl. Rychle jsem utekla do svého pokoje, kde jsem se zamknula. Oblékla jsem si tepláky a tílko a šla si lehnout do postele. Sáhla jsem po svém mobilu a vytočila Harryho číslo.
"Halo?," ozval se chraplavý hlas, když to zvedl.
"Harry? To jsem já, Bethany, já-," nenávidím, když mě někdo přerušuje.
"Bethany, co se děje? Ty pláčeš?"
"To teď neřeš, prosím, mohl by sis přijet pro Louise a nechat si ho u sebe? Moc tě o to žádám," můj hlas se zlomil a já se už pořádně rozplakala.
"Jasně, hned tam budu, vydrž chviličku," řekl pohotově a zavěsil.
Oddychla jsem si, protože on by sám neodešel a já bych ho asi moc nepřesvědčila. Potřebuji, aby odešel. Nechci ho tady.
Ze zdola se ozýval křik. Křik dvou mužů. Harry a Louis.
Vyšla jsem z pokoje a šla dolů. Stala jsem u dveří, takže mě nemohli vidět, teda já si myslela, že mě neuvidí.
"Já s tebou kurva nikam nepůjdu, Harry! Vrať se zase zpátky!," vyjel po něm.
Po chvíli si mě všiml. Šel ke mně a drsně mě chytil za ruku. "Tak ty sis stěžovala?! Nechceš mě tu, ha? No dobře, to si budu pamatovat!" zakřičel na mě a hodil mě o zem.
"Posral ses, Louisi?! Uvědomuješ si, kurva, kdo tohle je?! To je Bethany! Ta Bethany, kterou miluješ, ty idiote," vyštěkl po něm Harry.
Naštěstí se mnou nehodil tak moc silně. Nebolelo to tak moc, měla jsem štěstí.
"Už ho prosím odvez někam daleko ode mě. Prosím," zašeptala jsem na něj. Pořád jsem seděla na zemi. Pousmál se na mě povzbudivě a pohladil mě po vlasech.
Louis odešel k autu, Harry tu se mnou ještě zůstal.
"Nebudu ti lhát. Louis je pod velkým nátlakem stresu. A to spouští syndrom rozdvojené osobnosti, kterým on trpí už odjakživa. Neměla jsi šanci ho takhle zažít, protože většinou se šel hned opít. Je to s ním někdy opravdu hodně těžké a vsadím se, že teď dlouho nebral ani léky, proto je takový. Je mi to líto, Beth," řekl a odešel.
Moc se toho událo během pár hodin. Rozhodla jsem se to vyřešit tak, jako jsem to řešila před pár měsíci.
Šla jsem si udělat vlasy, výrazný makeup a šaty. Šaty byly černé, kousek nad kolena, těsné na tělo a místy průhledné. Líbily se mi, i když teď, jak jsem dost zhubnula, se mi na mě až tak nelíbí. ( http://i01.i.aliimg.com/wsphoto/v0/1970177257_4/2015-women-summer-dress-sexy-European-style-elegant-celebrity-party-dress-for-women-casaul-dress-club.jpg)
Vzala jsem si k tomu černé lodičky na podpatku a vyrazila na ulici, kde jsem si chytila taxi. Nadiktovala jsem řidiči adresu nejznámějšího klubu v Londýně a za pár minut mě tam vysadil.
Byla jsem unavená z přemýšlení. Nemohla jsem zůstat doma a utápět se v tom. Možná jsem nevybrala tu správnou cestu, jak se odreagovat, ale nad tím jsem nechtěla přemýšlet. Když mi umřela teta, začala jsem pít. Jedině tak jsem na to nemusela myslet.
Vešla jsem do klubu, naštěstí se tu nekouří, takže mi nedal ten vzduch facku hned při příchodu. To jsem na klubech nenáviděla. Tady je to naštěstí zakázané.
Sedla jsem si na bar a objednala si sklenku tequily. A pak další, další, další a tak dále. Po několika, když jsem se zvedla s cílem jít na taneční parket, jsem málem spadla, ale někdo mě zachytil. Měla bych si zvyknout už na to, že když piji, musím se u toho hýbat. Jinak to pak dopadá takhle. Je to jako velká facka.
Konečně jsem si prohlédla muže, který mě zachytil. Byl hodně atraktivní a pohledný.
"Děkuju," usmála jsem se na něj a otočila se k němu zády. Došla jsem doprostřed parketu a začala se vrtět do rytmu rychlé písně.
Někdo omotal ruce okolo mého pasu, ale moc jsem neřešila, kdo to je. Zůstala jsem k dotyčnému otočená zády a ruce mu omotala okolo krku. Ještě chvíli jsme takhle zůstali a pak si mě k sobě otočil. Byl to ten, co mě chytil. Až teď jsem si všimla jeho nádherných modrých pronikavých očí.
"Jsem Rick," řekl těsně u mého ucha, abych ho slyšela. "A ty teď půjdeš se mnou, krásko," zasmál se. Ale nebyl to normální smích. Byl to ten druh smíchu, který jsem nenáviděla. Zlomyslný.
Táhl mě ven z klubu, do nějakého velkého černého auta. Hodil mě dozadu na sedačky a rozjel se někam, neznámo kam.
_____________________________
Další část, woohoo!
Votes & comments, prosím!
DevonneTom, xx. ❤
