Přišla jsem ještě blíže a než jsem se stačila předmětu dotknout, vyrušil mě mužský hlas.
"Co tady zatraceně děláš, Bethany?!," zasyčel na mě naštvaně a já se na něj polekaně podívala. Absolutně jsem nevěděla, co říct.
"No, já....," snažila jsem se na něco rozumného přijít, na něco, co by pochopil. Jenže jak mám něco vymyslet? Chodím po jeho bytě.
"Nesnaž se chovat jako nějaký neviňátko a už vůbec na mě nečum, jakoby ti uplavaly nějaký zkurvený hračky," řekl tónem, který mi způsobil husí kůži.
Když se ke mně přibližoval, o pár kroků jsem odstupovala od něj až jsem narazila do skříňky, kterou jsem mírně svým pohybem nadzvedla, což způsobila spadnutí předmětu na zem.
Louis se pro to ohnul, aby to mohl zvednout a konečně jsem pořádně měla možnost si tu věc prohlédnout. Od samého začátku, od prvního pohledu mi bylo naprosto jasné, co je tento předmět zač.
"Pr-proč máš u sebe zbraň?," dostala jsem ze sebe koktavě a pohledem kmitala ze zbraně na Louise a naopak.
Louis se na mě jen s pobaveným úsměvem podíval; "vůbec nic o mně nevíš, ale neboj se, brzy se to změní, teď totiž patříš ke mně," řekl s vážnou tváří a já absolutně nevěděla, co tohle má znamenat.
Byla jsem až moc vystrašená na to, abych se na něj vůbec podívala. To on zřejmě nechtěl, chytil mě pod bradou, čímž mě donutil upřít svůj zrak na něj. Jsem značně oproti jeho vysoké a štíhlé postavě menší, proto mi musel i jemně zaklonit hlavu.
"Jsem si jistý, že my dva si spolu užijeme ještě mnoho zábavy, lásko," mrkl na mě drze.
Když to dořekl, chytl mě pevně za mé pravé zápěstí a pochodoval se mnou neznámo kam. Měla jsem vážně co dělat, aby ze mě nespadla tenká deka, což byla jediná věc, která momentálně zakrývala mé nahé tělo.
Otevřel nějaké dveře a do místnosti ze zabedněným oknem mě doslova hodil. Vůbec ho nezajímalo, jestli se mi něco stane, nebo ne.
Dopadla jsem tvrdě na svou kostrč a vzápětí slyšela pootočení klíče v zámku. Zamkl mě.
Nemůžu uvěřit tomu, že se tohle vážně děje, vždyť tyto situace se vyskytují jen ve filmech a v seriálech.
Když si vzpomenu na to, jak byl večer doopravdy úžasný.... Stop, Bethany! Okřiklo mě mé podvědomí. Ale vážně, byl pozorný, po dlouhé době jsem se cítila dobře. Stále nechápu, v co se to zvrtlo.
Poslepu se snažím místnost prozkoumat. Chodím s oběma rukama přede mnou a nohama našlapuji obzvlášť opatrně.
Našla jsem něco jako postel, ano, byla to postel. Lehla jsem si na ni a nechala už konečně slzy z očí téct. Asi po hodině jsem usnula, byla jsem příšerně unavená.
Avšak spánek mi nebyl dopřán na příliš dlouhou dobu. Slyšela jsem Louise, jak si něco neidentifikovatelného povídá sám pro sebe a následně pootočení klíče v zámku.
"Ahoj, lásko, chyběl jsem ti?," zeptá se s pobaveným úšklebkem a blíží se ke mně s baterkou v ruce; "lásko, teď si spolu trošku užijeme," řekne a sedne si vedle mě.
Tááák, nový díl je tu konečně po strašně dlouhé době, ale teď už psát pravidelně budu :). Prosím o zanechání votes & comments! Děkuji, vaše DevonneTom, xx
