Nevěděla jsem, co jsem mu na to měla říct. Nechtěla jsem mu znovu podlehnout, ne teď, když udělal to, co udělal. Pokud o mě má nějaký zájem, měl by se snažit o napravení. Musí vědět, že si to musí zasloužit.
"Louisi, ty ale budeš muset odjet, jsem si víc, než jistá, že tě ty kamery zachytily a-," "Seru na nějaký kamery, Bethany! Jsem tu kvůli tobě a nechci už nikam odjíždět. Chci zůstat tady v Londýně. S tebou,"dořekl a podíval se mi do očí.
"Fajn a když tě chytí, tak co?! Co bude dál?! Už tu nebudeš moct být vůbec. Ty se prostě musíš vrátit. Paříž je teď místo, kam patříš," povzdechla jsem si.
Pousmál se na mě a chytil mě za ruku. Začal mě hladit po těch modřinách a já chvilkami bolestně sykla. Sledoval to. Sledoval své prsty, jak přejíždějí po mé poraněné pokožce.
Po chvíli přesunul svůj zrak na mé oči a následně na mé rty. Pohledem několik sekund kmital mezi mýma očima a rty. Dělal to pořád dokola, než chytil mé tváře do jeho dlaní a začal se přibližovat. Naše rty se spojily.
Konečně jsem měla možnost cítit jeho rty na těch svých. Ten pocit mi vážně docela chyběl. Uměl to dokonale. V životě jsem se ještě nesetkala s někým, kdo by uměl líbat líp něž on.
Líbal mě pomalu a procítěně. Po chvíli jsem se od něj odtrhla a sklopila pohled.
"J-já nemůžu," pokroutila jsem hlavou v negativním gestu. Cítila jsem slzy stékající po mých tvářích.
"Já vím, že je to moc brzo, že potřebuješ ještě čas. Taky vím, že jsem to jako vždycky totálně posral, ale chtěl bych další šanci, i když vím, že si ji v žádném případě už nezasloužím. Tak moc jsi mi chyběla, Bethany," řekl vážně a to způsobilo to, že jsem začala plakat. Nechápu, co to se mnou dělá.
Ovšem, že mi chyběl taky, ale nemůžu do toho takhle skočit. Potřebuji čas, přesně, jak řekl on. Možná už si k němu nikdy nenajdu cestu. Není se čemu divit po tom, co mi způsobil. Následky na sobě nesu doteď.
"Prosím, odejdi. Musím se prospat do práce," řekla jsem na oko unaveně a lehla si pod deku. Cítila jsem, jak se zvedl, ale také jsem slyšela kroky ke mně. Sehnul se ke mně a políbil mě na čelo. Bez jediného slova poté odešel a já asi po dvou hodinách usnula.
Louis's POV
Když jsem vstoupil do toho hotelu, jako bych konečně po té době byl někde, kam skutečně patřím. Tenhle pocit mám jedině s ní.
Poslala mě k ní domů, což jsem bez váhání přijal. Věděl jsem, že to není nejlepší nápad, ale prošel jsem si její nový dům. Měla tady spousty fotek s její tetou, staré fotky s rodiči, ale fotky s Cessidy zmizely, což bylo divné. Ano, udala mě, ale měl by to být důvod, proč se přestat se svou nejlepší kamarádkou bavit? Chtěl bych o tom zjistit víc, ale Bethany mi to neřekne a byla by sebevražda volat té práskací kryse Cessidy.
Napsal jsem Harrymu, kde jsem a on hned začal řešit to, proč jsem u Bethany a proč jsem nepřišel za ním. Rozhodl jsem se s ním už víc nekomunikovat.
Musel jsem vymyslet to, jak to udělám, když už se nechci vrátit do Paříže. S Harrym jsme měli práci, kvůli které sem Harry letěl.
Čeká nás krádež roku a musíme se na to důkladně připravit. Musíme si promyslet každý krok a samozřejmě taky musíme mít plán B.
Bethany se to nesmí dozvědět, nechci ji do toho zatahovat. A už vůbec bych nesnesl kdyby ji nedejbože zatkli nebo tak něco. Nikdo se o tom nesmí dozvědět.
