Asi po hodině jsem se vrátila zpátky dolů do kuchyně, on už tam nebyl. Byl v obývacím pokoji a sledoval nějaký fotbalový zápas.
"Díky za jídlo, bylo to vynikající," řekl a věnoval mi vděčný pohled. Já jen přikývla a šla jsem se podívat schválně do kuchyně, kolik toho snědl. K mému překvapení na talíři nezbylo nic, dokonce ani rajčata na menším talířku. Umyla jsem to a šla se posadit k němu.
"Jsem ráda, že se ti zase vrátila chuť k jídlu," usmála jsem se na něj mile. Přisedl si ke mně a opatrně mi položil ruku na mé odhalené stehno, protože jsem měla jen kraťasy. Chvíli jsem mu tu ruku tam nechala, ale netrvalo dlouho a já ji odsunula pryč.
"Co takhle dneska strávit den u bazénu na zahradě?," navrhla jsem a on jen nadšeně přikývl a já se rozeběhla k nám do ložnice a začala jsem si hledat plavky. Našla jsem dvojdílné a okamžitě si je oblékla. Popadla jsem v koupelně ještě ručník a rozešla se směrem na zahradu, kde už Louis byl.
"Tak pojď do bazénu, já doteď nešel, protože jsem čekal na tebe," zasmál se a já pokroutila v nesouhlasu hlavou. "Ne, nejdu, řekla jsem, abychom strávili odpoledne u bazénu, ne v něm. Chci se trošku opálit, abych nevypadala jako smrtka," zasmáli jsme se oba dva a já slyšela, jak se mu zatajil dech, když jsem si sundala z těla ručník, který byl omotaný okolo mě. Už jsem byla jen v plavkách. Cítila jsem na sobě jeho pohled a musela se drze usmát. Svým způsobem se mi líbilo, jak na moje tělo reaguje a co to s ním dokáže udělat.
Začala jsem se k němu svůdným krokem přibližovat a ani jeden neporušoval oční kontakt. Když jsem byla u něj, obličejem jsem se k němu začala přibližovat. V jeho očích jsem mohla vidět chtíč a nedočkavost. Zavírala jsem oči a nenápadně ho oběma rukama začala hladit po hrudi. Byli jsme u kraje bazénu a když jsem byla ani ne jeden centimetr obličejem od něj, hodila jsem ho tam.
"Potřebuješ se trochu zchladit, Tomlinsone," zavolala jsem na něj a nemohla se přestat smát. Naštvaně vylezl z bazénu a přibližoval se ke mně. "Ne, to ani nezkoušej, Louisi! Stůj, kde jsi!," řvala jsem na něj, ale marně, začala jsem před ním utíkat. Byl rychlejší než já a přehodil si mě přes záda, jako kdybych byla pytel brambor, a kráčel se mnou až bazénu. Plácl mě po zadku, načež jsem vyjekla a pak i se mnou skočil do vody. Bylo to strašně studené. Doplavala jsem ke kraji a počkala, až udělá to samé. Když byl u mě, potopila jsem mu hlavu. Dělali jsme kraviny jako malé děti a užívali si to. V tuhle chvíli jsem se vážně cítila šťastně, tady s ním.
Trochu jsem se uklidnila, ale uprostřed bazénu jsem dostala křeč a nemohla plavat dál. Popadl mě pocit beznaděje a já nevěděla, co dělat.V mžiku u mě byl Louis a já pohotově omotala okolo jeho těla svoje nohy. Bolest ustupovala a já se mu se slzami v očích podívala do těch jeho. "Shhh, už je to dobrý," pousmál se povzbudivě. Já se na něj jen víc natiskla a rozplakala se. Tahle událost mi něco připomněla.
Když mi bylo možná tak sedm let, byla jsem se s rodiči koupat v jezeře. Bylo to tam nádherné, naše společné oblíbené místo. Plavat jsem uměla už od malička, proto jsem se nebála teprve v mých sedmi letech plavat pořád dál a dál. Od břehu jsem byla už pěkně daleko, když v tom mě chytla křeč do nohy, začala jsem se topit. Po chvíli jsem to vzdala a přestala bojovat. Cítila jsem dno jezera, ale pak mě někdo chytil za ruku a plaval se mnou ke hladině. Konečně jsem se mohla nadechnout. Táta, byl to můj hrdina.
Rozdýchávala jsem svůj momentální záchvat a podívala se mu zase do očí. "Děkuju," vydechla jsem a dala mu ruce za krk. "J-já už tohle zažila, když jsem byla malá, chyběl kousek a už bych tu nebyla. Tehdy mě zachránil táta," vysvětlila jsem a sklopila pohled. Špičkami prstů mi nadzvedl bradu, čímž mě přinutil, abych mu věnovala svůj pohled. "Krásko, už je to v pohodě, jsem tady a jsem tady pro tebe. Nic se ti nestalo a jsi v pořádku," dopověděl a já už to nevydržela. Jednu ruku jsem držela za jeho krkem, druhou sjela na jeho hrudník a spojila naše rty. Hladil mě jednou rukou po tváři a druhou sjel k mému zadečku, který silně stiskl. Vzdychla jsem těžce do polibku, načež se spokojeně usmál. Začali jsme se líbat víc vášnivěji, v tom nás ale vyřešil známý chraplavý hlas. Pořád na něj jsem strašně naštvaná, že mi ho minule přivedl do domu na mol.
"Nerad vás ruším, uhm, ale Louisi, máme problém," promluvil k němu vážně. "Musíme odjet teď hned."
Odtáhla jsem se od něj a vylezla z bazénu, cítila jsem na sobě dva páry očí, a proto jsem se hned zabalila do ručníku a odešla do domu. Šla jsem do koupelny, kde jsem se osušila a šla se obléct do pokoje. Jen legíny a těsné tričko na tělo.
Do pokoje vešel i Louis, ten se ovšem převlékl přímo přede mnou a bylo mu to jedno. "Budu se snažit přijet co nejdřív, máme docela problém, takže to musíme vyřešit, ale nevím, kdy se vrátím, bohužel," řekl sklesle a podíval se na mě. "Co budeš pryč, mohla bych zkontaktovat, prosím, Cessidy? Víš, bylo by lepší, aby věděla, že jsem v pořádku. Neřekla bych ji, kde jsem, jenom, ať stáhne to, že jsem pohřešovaná," řekla jsem a s nadějí v očích se na něj podívala. "Louisi, prosím, strašně moc to pro mě znamená. Už bychom nemuseli být jen taky, já bych taky mohla být už z vlastní vůle a třeba bychom se časem dali dohromady," začala jsem ho ukecávat. Ani nevím, jestli jsem něco z toho myslela vážně.
Vypadal hodně zamyšleně, ale poté se na mě vážně podíval. "Nezlob se, Bethany, ale já to nemůžu riskovat. Uvidíme se později," řekl a políbil mě na čelo.
______________________________
Votes & comments, prosím!
DevonneTom, xx. ❤
