Zamrzla jsem, když se dotkl mé tváře a do toho se hnusně a zlomyslně zasmál, přejel mi mráz po zádech. Strašně jsem se ho bála.
"Tomlinsone, kde, kurva, jsi?!" slyšela jsem nějaký, pro mě, neznámý hlas a trošku jsem si oddychla, když mě Louis s protočením jeho očí pustil a odešel. Zachránil mi život, pomyslela jsem si.
Zaslechla jsem opět pohyb za mými dveřmi a poté stisk kliky u dveří. Chtěla jsem se někam schovat, utéct. Cokoliv. Doufala jsem, že by to třeba mohlo dojít Cessidy. Třeba Louise zná lépe, než si myslím a najde mě.
"... jop, to teda je," slyšela jsem Louisův hlas nedaleko mé postele, smál se. Vzhledla jsem k nim. Vedle něj stál chlap s velkým množstvím tetování, asi tak, jak Louis. Měl kudrnaté hnědé vlasy a pronikavé smaragdové oči, které mě propalovaly tím intenzivním pohledem.
"Zlatíčko, přijel mi kamarád a myslím, že má dost špatnou náladu. Co takhle, kdybys mu ji zpříjemnila? Upozorňuji, že tohle není žádná otázka," sykl nepříjemně a nechal mě v té temné místnosti napospas tomu neznámému.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se skoro neslyšně. "Rozhodně ne někdo, jako je Louis, nechci ti ublížit," promluvil hlubokým a chraplavým hlasem a sedl si vedle mě. "Ale Louis mě zabije, když -," přerušil mě, "řeknu mu klidně lež, něco si vymyslím. Věř mi, nemáš důvod se mě bát, neudělám ti nic, dokud mi k tomu nedáš nějaký důvod," pousmál se a já rychle přikývla a potichu poděkovala.
"Myslíš, že je tu nějaká, jakákoliv šance, že mě někdy pustí?" zeptala jsem se s náznakem naděje v hlase. "Jsi naivní, Bethany. Louis, když něco chce a dostane to, drží si to pěkně u sebe a myslím, že ty jsi to, co chtěl," mrkl na mě, "ovšem, pokud chceš ještě někdy volně chodit po venku, nesmíš dělat žádné blbosti, on je v tomhle nekompromisní a myslím, že pak bys na svobodu mohla zapomenout úplně, holčičko," zůstala jsem na něj jen tupě zírat.
"Můžu se zeptat, jak se vůbec jmenuješ?" promluvila jsem k němu, zajímalo mě to. "Ne, proč? Není to podstatné," odsekl a hodil po mně otráveným pohledem.
Slyšela jsem povzdechnutí a poté se odmlčel. "Harry, jmenuju se Harry Styles," prohodil jakoby nic. Nevěděla jsem proč, ale kdybych měla hádat, jak se tenhle počmáraný kluk inkoustem jmenuje, rozhodně by mě ani ve snu nenapadlo tak vznešené jméno jako je Harry. Čekala jsem něco jako Thomas, nebo Ryan, co já vím, ale tohle ne.
"Moc hezké jméno," dostala jsem ze sebe. Snažila jsem se být milá, mohl by říct Louisovi, jak se chovám a možná by mi to trochu zjednodušilo "pobyt" tady.
"Tak to fakt ne," pokroutil hlavou a zasmál se, nechápala jsem jeho reakci. "Radši mlč a hleď si svýho, tohle nestrpím, Bethany," řekl ostře a já se na něj nechápavě podívala. "Hele, chtěl bych ti-," chtěl mi něco říct, ale byl přerušen jeho kamarádem, který vypadal vazbě naštvaně.
"Co tady, sakra děláte?!" nezněl vůbec nadšeně.
New chapter's here :). Prosím, zanechte votes & comments.
Děkuji, vaše
DevonneTom, xx! ♥
