Když odešel, šla jsem se projít po zahradě, ještě pořád to tu neznám. Bývala jsem většinu času zavřená v domě. Celý den jsem takhle strávila. Večer jsem sledovala televizi, nějakou telenovelu.
Zaslechla jsem zvonek. Nevěděla jsem, co bych v tu chvíli měla udělat, proto jsem se rozhodla, že se vydám podívat se, kdo zvoní. Málem to se mnou seklo, když jsem viděla skrz kukátko svou nejlepší kamarádku.
I když jsem věděla, že za to budu později nést následky, bezmyšlenkovitě jsem otevřela a vpadla Cessidy do náruče. Byla zmatená. Chvíli trvalo, než ji to všechno došlo, ale omotala okolo mě své ruce i ona. Byl to tak úžasný pocit, mít u sebe člověka, na kterém vám záleží.
"Bethany, co tu děláš? Myslela jsem, že tě někdo unesl a ty jsi tady," řekla nechápavě. Já se od ní odtáhla a přikývla. "Jako únos bych to neoznačila, spíš něco jako uvěznění. Cess, nikomu nesmíš říct, kde jsem a s kým jsem, prosím. Zrovna dneska jsem ti chtěla volat, Louis je v pohodě, chtěla jsem ti říct, abys to pohřešování stáhla, prosím. Prostě jen, abys řekla, že jsem chtěla být sama a že když jsem uviděla televizní reportáž, omluvila jsem se ti. Je to pro mě moc důležité, už tu nechci být s pocitem, že tu musím být. S Louisem si budujeme docela slušný vztah, má mě rád a já myslím, že i já jeho. Moc tě o to prosím," řekla jsem zoufale. Koukala na mě zmateně a nechápavě.
"Ne," pokroutila hlavou v nesouhlasu. "Tohle nemůžu udělat, okamžitě půjdu na policii a udám Louise Tomlinsona. Nechci vypadat jako totální kráva před policií. Takže on půjde sedět, půjde tam, kam patří a ty si budeš žít poklidný život," pokroutila jsem nad ní hlavou. "Nikdy jsem neměla poklidný život! Jemu na mně záleží a já začínám být konečně šťastná, sakra! Neměla jsem ti otevírat ty dveře, sbohem," řekla jsem rychle a zamkla dveře.
Sjela jsem po celé délce dveří až na zem a rozplakala se. Právě jsem po skoro měsíci viděla svou nejlepší kamarádku. Chtěla jsem po ní pomoc, ale ona se ke mně otočila zády. Tohle jsem od ní nečekala.
Přesunula jsem se ke gauči, kdyby se náhodou vrátil Louis a nemohla jsem to zastavit, ten pocit bezmoci. Teď Louise udá a co já? Musím mu to říct.
V mém přemýšlení mě vyrušilo nešikovné otevření dveří a následný křik na mou osobu. Okamžitě jsem vstala a čekala, co se bude dít.
"Bethany! Strašně moc tě kurva potřebuju, kde jsi, ty kurvičko moje?," au. Tahle slova hodně bolela.
Vešel do obývacího pokoje a jeho pohled okamžitě přistál na mně. Bála jsem se ho, byl zase na mol. Je vždycky tak agresivní. Jako bych byla s úplně cizím člověkem a ten pocit se mi rozhodně vůbec nelíbí.
Přišel ke mně a začal mi mačkat zadek a osahávat mě. Následně mě prostě hodil na gauč. Bránila jsem se co nejvíc to šlo.
"Kurva, jestli nepřestaneš, jednu ti napálím!," pohrozil mi. Využila jsem chvíle, kdy nedával pozor a shodila ho na zem z mého těla.
Hned, co se zvedl, napřáhl proti mně ruku, že mě ublíží, rozhodila jsem rukama. "Jen do toho, zbij mě, zabij mě, cokoliv, co budeš chtít! Už jsem myslela, že by ses vážně mohl změnit, ale pořád je to ten násilnickej zmrd Tomlinson," řvala jsem po něm. Už mi bylo jedno, co mi udělá. Uhodil mě tak silně, že jsem spadla zpátky na ten gauč a potom mě znásilnil, přičemž mě pořád bil.
Když ukojil svou potřebu, beze slova šel nahoru do ložnice. Já zůstala na místě. Všechno mě bolelo, zejména v podbřišku.
Vůbec jsem nespala. Nemohla jsem. On ráno přišel, jakoby nic. "Prosím, podej mi prášky na bolest hlavy." "Dojdi si pro sám," odsekla jsem mu nepříjemně a odešla z místnosti, kde stál. Šla jsem do ložnice, kde jsem se převlékla do krátkých šortek a tílka. Stoupla jsem si před zrcadlo a dala si ruku na pusu, přičemž jsem cítila slzy stékající po mých tvářích. Pohled na mě samotnou byl příšerný. Od obličeje až po nohy jsem měla velké výrazné modřiny od toho magora. To je poprvé a naposledy, co mě takhle zřídil.
V ten moment, kdy jsem si prohlížela jeho dílo, vpadl do pokoje. "Co to je?," podíval se na mě nechápavě. "Okamžitě ode mě vypadni," řekla jsem relativně klidným hlasem. "Ale já-" "Vypadni!," vyjela jsem po něm a šla si lehnout do postele.
"To jsem ti udělal já?," dělá si ze mě, sakra, srandu?! Podívala jsem se na něj vážným pohledem. "Dneska odtud odcházím a ty bys měl odjet někam hodně daleko." "Počkej, proč?" "Protože ti to říkám. Včera tu byla Cessidy, přísahám, že jsem o ničem nevěděla. Řekla mi, že tě udá a já jsem tě jako idiot bránila, že začínám být konečně šťastná. Jenže ty pak přijdeš, zbiješ mě, znásilníš a i během toho mě biješ. Jsi neskutečnej kretén a všechno jsi posral! Dneska odcházím a je mi jedno, co si o tom myslíš," dokončila jsem svůj monolog a jemu se začaly plnit oči slzami.
