Fénixovo proroctví✔

2.kapitola

,,Potřebujeme si s tebou promluvit" řekl táta až moc vážným hlasem, ze kterého nevěstilo nic dobrého.

--------------------------------------------------------------------------

Rodiče se ještě na chvíli přesunuli do svého pokoje, šla jsem tedy do svého také. Každým krokem jsem cítila mé čerstvé zranění, ale íkala jsem si, že to nesmím dát najevo, rodiče by šíleli. Když jsem byla v půlce schodů, se přede mnou objevila máma. Prokoukla jak jdu pomalu a hned se mě zeptala

,,Co se stalo? Proč jdeš jako by tě za chvíli měl jen pouhý dalši krok skolit?" zeptala se podezíravě a nenechala mě projít dál. Super, teď si musím něco rychle vymyslet!

,,Nene všechno v pohodě, jsem jen unavená dneska jsme měli ve škole tělocvik a já spadla omylem z kladiny." zalhala jsem ji... ani nevím jak to nebo snad toho nazvat, a co teprve nazvat to jak to udělal...

,,No tak dobře, to se stane, ale příště si dávej větší pozor. Za dvacet minut přijď dolů, ano?"oznámila mi a já kývla udělala mi na schodech místo, abych mohla projít. Zadržela jsem dech a snažila se jít normálně. Jakmile jsem přišla do pokoje, dobelhala se do postele, kde jsem si přemítala dnešek.

Co se to v tom lese stalo?Proč mě to/on kouslo?Kdo byl ten muž? Nebo to snad bylo zvíře? Co když je to kousnutí smrtelné?  

 Furt jsem si kladla mnoho otázek, na které neznám odpovědi, a asi je jen tak nezjistím. Tedy kromě toho kousnutí, buď se zítra probudím, nebo ... ne to snad ne, to se nestane...doufám. Koukla jsem se na hodiny a už je to dvacet minut, co jsem mluvila s mámou.

  Skuhravě jsem se doplazila dolů do kuchyně. Když jsem tam ovšem došla nikdo tam nebyl a když jsem zavolala i přes dům tak se nic neozývalo. Jdu směrem k ledničce když si všimnu lístečku se vzkazem. Asi byl napsán ve velkém spěchu, nedá se to skoro přečíst.

Viktorie,   

Maminka začala rodit, a tak jsem jí okamžitě zavezl do nemocnice. V ledničce máš večeři. Dorazím, asi zítra zůstanu tam s ní. Tak se nějak obsluž a hlavně ŽÁDNÁ PÁRTY NEBO KLUCI!!! --   Táta

Bože táta furt nezapomněl na mého nejlepšího kamaráda...kdysi jsem si ho sem přivedla, abychom se spolu učili. Opravdu jsme se spolu jenom učili. No a táta si to převzal tak, že tam spolu děláme nekalé věci. Zježí se mi chlupy jen na to pomyslím. S Liamem jsme byli opravdu jenom nejlepší kámoši. Než se přestěhoval do Beacon Hills, a mě tady nechal samotnou...

No ale počkat, počkat! Máma je těhotná?! Abyste mě nepochopili špatně, máma poslední rok přibrala, a tak jsem vůbec nepoznala že je těhotná. Proč mi nic neřekli? To už pro ně nejsem důežitá natolik, aby mi řekli, že budu mít sourozence?

Z lednice jsem si vzala během přemýšlení nad tím těhotenstvím jablko a ze spižírny twixxku. A znovu jsem se dobelhala do pokoje.

Zapla jsem si počítač a přihlásila se na Facebook.  Všimla jsem si jedné žádosti o přátelství. Rozklikla ikonku a asi to se mnou málem seklo.

Uživatel Liam Dunbar si Vás chce přidat mezi své přátele

Rychle dám přijmout. I když se rok neozval stejně ho mám ráda. Jako kamaráda! Ale překvapilo mě jak se za ten rok změnil. Je z něj docela hezký kluk. Ale ne můj typ. Najednou mi napíše a překvapuje mě, co mi napsal. To se tak změnil i psychicky? Tohle by on před rokem nikdy nenapsal... Ani ze srandy.