Fénixovo proroctví✔

Epilog

Po vítězství v bitvě při Super úplňku, se vše vrátilo téměř do svých starých kolejí.

Já s Liamem jsme dali dohromady, neuděláme teď bez toho druhého krok.

James je stále s Natashou a dostal na svojí stranu zpět své přátele. Je teď plnohodnotným alfou své smečky.

Lexi s Thomasem si dali na chvíli pauzu. On se šerifem, tedy s tátou mě přijali, jako kdybych s nimi byla již od začátku. Thomas mi pomáhá se vším, co se dá, až je kolikrát s tou svojí ochotou otravný...

Rachel se překvapivě dala zase dohromady s Phillem Blackem, strážníkem na stanici. Ale všichni jen čekali, kdy se do toho odhodlají.

Rachel, Lexi, Natasha a já jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Všichni mě po tom, co se stalo onen den, respektují, i přes to, že jsem jim řekla, že nechci, aby se ke mně chovali nějak jinak, jenže oni se vždy ohradí s tím, že jsem jim přeci zachránila životy a mimo jiné se také kamarádí s nejmocnější nadpřirozenou bytostí na světě, tak to je prý to nejmenší, co mohou udělat.

To se mimo jiné rozneslo všude, kde se dalo, že tu žije nejmocnější bytost na světě. V Thedfordu teď asi už rok nebyly žádné problémy, divné, začíná se mi stýskat po dobrodružství...

Rozneslo se totiž, že zrádkyně, doktoři, upíři i chiméry byly poraženy. To vzbudilo ve světě nadpřirozena respekt. Nikdo si zatím netroufl na takzvanou Bohyni, jak mě přezdívají, i přes moje stížnosti, na tu přezdívku.

Ryan, co jsem slyšela, se po uvržení mé kletby, pohyboval jenom ve stínech. S nikým nemluvil, s nikým se nevídal. Každým dnem se mu prý ale objevila jedna modřina, mozol nebo rána na těle... dobře mu tak.

Příjmení Lambert jsem si nakonec nechala a můžu se jím i pyšnit. Všichni se domluvili, že se mnou nebudou mluvit o mé minulosti, dokud nebudu chtít, za to jsem jim vděčná, protože jsem se rozhodla minulost zahodit za hlavu a začít od začátku.

Jednou jsem jim to však všechno řekla, a dokonce se mi i ulevilo. Vysvětlila jsem jim vše, jak se ze mě stal vlkodlak, až po božského fénixe. Všichni byli překvapeni, co jsem za tak krátkou dobu zvládla zažít. Uvědomila jsem si, že se to všechno stalo za pouhé tři měsíce! To je strašné, mě to připadalo jako věčnost!

S Thomasem a tátou jsme se jednoho dne rozhodli zajet do New Yorkeru, na hrob rodičů. Bylo to těžké, ale byla jsem ráda, že se někdo postaral o jejich hroby. Prý byl i pohřeb a mě považovali také za mrtvou, avšak nenalezenou. Jakmile jsem se tam objevila, zasypávali mě všichni otázkami, jestli nevím, co se stalo, a kde jsem byla. Oznámila jsem jenom, že si nic nepamatuji a zjištění smrti mé rodiny, mě zaneslo k příbuzným mimo město.

Ve škole jsem se stala velmi populární, což mě překvapilo, nevím, čím jsem si to zasloužila, ale nestěžuju si. Využila toho a do mé popularity zahrnula i své přátelé. Jsme teď nejoblíbenější ve škole.

Jsem sice ráda za moji moc, ale někdy se mi stává, že dostanu křeče do břicha, které, jak rychle přijdou tak také odejdou. Nechtěla jsem to kromě Liama, který to ze mě vypáčil, nikomu říct. Cítila jsem, jakoby se fénix prodíral ven... nebo to mohlo být i něco jiného...?