Fénixovo proroctví✔

3. Kapitola

Liam Dunbar: Tak co Vicky, jak je?? Ještě pořád bez kluka? Anebo už si jich měla dost, ale žádný nebyl podle tvých představ?

Zírala jsem na to asi pět minut. On moc dobře věděl, jaký mám názor na kluky. Odhodlala jsem se a napsala mu.

Victorie Foxterová: Seš snad opilý nebo co?! Tohle by Liam, kterého jsem znala před rokem, nikdy nenapsal, a ani neřekl své kamarádce... Zvlášť když ví, co se stalo před jeho odjezdem!

Doufám tedy, že jsem ještě jeho nejlepší kamarádka... Od toho incidentu si tím nejsem jistá..

*FLASHBACK*

Vstala jsem, poměrně brzo ráno. A hned jsem napsala Liamovi SMS.

JÁ: No tak ty lenochu líná vstávat! :D

LIAM: Děláš si ze mě srandu? Je pul šesté ráno a je sobota!!

Musela jsem se uchechtnout nad jeho zprávou. Baví mě mu dělat naschvály. Ovšem v dobrém slova smyslu.

JÁ: Za deset minut před tvým domem. A bez odmlouvání!!

LIAM: Fajn...

V duchu jsem jásala. Teď jenom aby mě neprokoukl. Do zpráv jsem se mu snažila psát vesele, jak jen to šlo, ale v reálu nejsem vůbec šťastná, a to je právě to o čem s ním chci mluvit... No nic už mi zbývá jenom šest minut a musím se obléknout a ještě tam dojít. Naštěstí bydlí Liam naproti mě přes ulici. Vzala jsem si na sebe tričko bílé barvy s černým potiskem a k tomu tmavě modré kraťasy, vlasy jsem si dala do volného drdolu.

Už jsem chtěla zaťukat na dveře jejich domu, když v tom jsem uslyšela Liama a jeho otce jak se poměrně dost nahlas hádají. Ale slyšela jsem jenom útržky. Vím, není to slušné poslouchat cizí rozhovory, ale když ono se to opravdu nedalo přeslechnout...

„Liame, musíš mě pochopit, dělám to pro nás!" křikl jeho otec zoufale.

„Pro nás? Proč o sobě mluvíš v množném čísle?! Já nikam nejedu! A z vysoka ti kašlu na nějaké stěhování, do nějakého zapadákova!" zakřičel Liam na svého otce rozhořčeně a při posledním slově vtrhl ven, zarazil se, když mě za nimi viděl. „Pojď, jdeme do parku, všechno ti musím vysvětlit.'' Povzdechl si a už se rozešel na ulici.

Když jsme došli do parku, sedli jsme si na nejbližší lavičku. Asi po deseti minutovém hrobovém tichu Liam konečně promluvil.

„To co se stalo mezi mnou a tátou, jsi asi slyšela..." řekl se smutným hlasem a koukal se při tom do země.

„Ano slyšela...'' špitla jsem. Zase nastalo to otřesné hrobové ticho. Ale tentokrát jsem se neudržela já a prolomila ho první. „Kam se stěhujete?" vyhrkla jsem na něj. Neodpovídal a tak jsem dala mé ruce na tváře, abych ho donutila se na mě podívat. Měl namále, aby se mi tady nerozbrečel...

„Zítra a někam do nějakého města jménem Thedford.'' zašeptal, ale u názvu se už neudržel a vypustil ze sebe doposud zadržovaný pláč. Obejmula jsem ho a taky jsem ucítila na tváři neposednou slzu. Vždyť s Liamem se známe už od mala a představa že mi odjede někam do pryč, mě ubíjí...

Nevím, jak dlouho jsme byli v parku. Odcházeli jsme domů a přitom jsme se snažili užít si poslední den spolu. Když jsme došli před náš dům, nastalo opět zase to mnou nenáviděné strašné ticho. Najednou se ozval Liam.

„Stejně se zítra stěhuju. Tak s tímhle ti dám můj dárek na rozloučenou." promluvil rozhodně a podíval se mi hluboce do očí. Než jsem stihla cokoliv říct, bylo pozdě. Všechno se událo rychle. Jen co Liam dořekl svou větu, vzal do rukou můj obličej, jako jsem mu to já udělala předtím v parku, jediný rozdíl byl v tom, že on mě nechtěl obejmout. Přibližoval se ke mě pomalu a mé oči kmitaly mezi jeho očima a jeho rty, které se ke mně přibližovaly. Zavřela jsem oči a pak jsem to ucítila. Náhlý příval motýlků v břiše a jeho sladké rty, které chutnaly jako pistáciová zmrzlina, kterou jsme si dali cestou domů. Přála jsem si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Po chvilce se odtáhl, avšak jenom tak, abychom se dotýkali čely a nosy.

„Vždycky jsem tě miloval Vicky. A nejradši bych tady zůstal s tebou a každý den pozoroval ten tvůj dokonalý obličej a poslouchal tvůj roztomilý smích, kterému se nedá odolat... Budeš mi nesmírně chybět. Nikdy na tebe nezapomenu." vyznal se mi tiše a já při těchto slovech jsem nebyla schopna se pohnout. Jenom jsem viděla, jak kluk který mě poprvé políbil, mě naposledy políbil na čelo a otočil se ke mně zády, vzdaloval se. Byla jsem z toho pak pár dní v šoku. Ale už se mi od té doby neozval...

*KONEC FLASHBACKU*

Zprávu si jenom zobrazil, už neodepsal.