Fénixovo proroctví✔

13. Kapitola

Ryan

Sakra, co to se mnou ta holka dělá?! Vždyť já nejsem ten tip, který si nechá přiblížit si k sobě mladší holku! Nevím proč, ale vždycky když jsem s ní v jedné místnosti, nebo kdekoliv sám, rozbuší se mi srdce a chci ji políbit! Musím si od ní dávat větší odstup. Kdyby do laboratoře před tím i teď nepřišel jeden z doktorů, asi bych se neudržel. Proč ta holka musí být tak.. tak přitažlivá? Bože!

Ted, ale k věci. Doktoři teď musí postupovat s operací co nejrychleji. Protože pochybuji, že Vicky vydrží být tak dlouho mimo... Přeci jen ta rána do hlavy nebyla až taková... Ale jednou mi ještě poděkuje...

Vicky

Takhle vypadá smrt? Jsem mrtvá? Ne, ne, ne počkat! Já nemůžu být mrtvá! Sice mám před očima furt tu hnusnou černočernou tmu, ale furt slyším co se děje kolem mně. Mám takový divný pocit, že nade mnou někdo stojí. Chci se pohnout, ale jakoby bylo moje tělo svázané.

Najednou ucítím nehoráznou pichlavou bolest na krku. Někdo mi něco píchnul. Až já toho bastarda dostanu, ať si mně nepřeje! Slyším vzdalující se kroky a pocit, že nade mnou někdo stojí, je už taky pryč. Pořád se, ale nemůžu hnout z místa. Už jsem poznala, že ležím na nějakém stole či co. Musím otevřít oči.

Normálně to nejde. Třeba když se napůl proměním, tak se odsud dostanu i celkově celá. Fajn teď se uklidni a soustřeď se na částečnou přeměnu. Oči se mi změnily na krvavě rudou, vylezly mi drápy. Ha, já jsem dobrá! I bez Ryanovi pomoci jsem to dokázala sama. No jo vlastně Ryan! Jediný co si pamatuju před nicotou, bylo, že jsem ležela na zemi a on byl ode mě jen centimetr a pak přišel ten otravný chlap v masce.

Otevřela jsem oči! Prozkoumala jsem okolí a zjistila, že jsem připoutaná na lékařském stole pásky. Využila jsem drápy a dostala jsem se i z přivázání. Když jsem si sedla strašně mně bolelo celé tělo. Jako by mi někdo vzal až moc krve nebo i duši. Pokusila jsem si stoupnout, ale hned jsem si zase musela sednout. Co to se mnou sakra udělali?!

„Být tebou radši ještě chvíli ležím." ozval se hlas ode dveří. Byl to Ryan opřený o rám dveří.

„To bych bez tebe nevěděla! Co to se mnou je? A co se stalo?" zeptala jsem se ho na to, co mně zajímalo.

„Doktoři ti píchli, něco jako lék abys byla silnější. Jak jsem slíbil. " citoval to jako básničku.

„Jo, a mužů se zeptat co je to za lék a co to se mnou udělá? Protože jsem se ještě ke všemu i nějak snadno přeměnila na vlkodlaka. " znovu jsem se ho zeptala a zdůvodnila mu proč.

„Na to přijdeš sama, co je to za lék, až budeš připravená. A s tou proměnou, to je součást toho léku. Ale zase, nesmíš o něm nikomu říct! A když jsme u toho, doufám, že si nikomu neřekla o našem vídání?!" řekne varovným hlasem. Jen nad tím protočím oči.

„Ne neřekla. Proč bych to někomu říkala? Už tak stačí, že jsem tam teď udělala chaos. Thomas zjistil, že jsem jeho mladší ségra a ostatní mi přijde, že už od začátku mi nevěří. Ale můžu se tě na něco zeptat?" vylíčila jsem mu aktuální situaci doma a ještě se ho chtěla na něco zeptat.

„No můžeš. " řekl trochu nervózně.

„Vím, že Thomas je člověk, Liam beta, ale u ostatních vím, že taky něco jsou, avšak nevím co. U Jamese vím, že je vlkodlak, ale je ještě něco víc..." nedotkla jsem to, protože mi skočil do řeči.

„A ty chceš vědět, co jsou ostatní zač a James taky, co?" zeptá se mně s obočím nahoře. Jen kývnu na souhlas.

„Takže, Lexi je kojotodlak, kříženec vlkodlaka s kojotem. Natasha kitsune vody. Rachel banshee, předvídá smrt a má smrtelný řev. A James? Je to Pravá Alfa, vzácný druh alfy, to že je alfa, není tím, že by si to vzal od jiné. Stal se jí díky své vlastní vůli. A jen jeho beta- Liam mu to může vzít." zdůvodnil mi to Ryan.

„A-aha... Díky." vykoktám ze sebe. Je toho na mně nějak moc. Ryan jen kývne a jde směrem ke mně. Pozoruju ho celou dobu, než ke mně dojde. Když už je u mě tak mi nabídne ruku a řekne.

„Pomůžu ti na nohy, uvidíš, bude to lepší než poprvé." důvěřuju mu a to ho znám ani ne den. Přijmula jsem jeho ruku a stoupla si na nohy. Trochu jsem se zamotala, ale už mi bylo líp. „Teď se zkus proměnit. Neboj, věř mi." mrkl na mně. Soustředila jsem se a přeměnila. Otevřela jsem oči a koukla na Ryana. Ten se jen vítězně usmíval.

„Co se tak šklebíš?" optala jsem se ho s rukou v bok.

„Koukni se na své žíly, támhle je zrcadlo tak se koukni i na tvé vlasy a obličej." řekl a hlavou naznačil směr zrcadla. Než jsem se tam vydala tak jsem se na něj nechápavě podívala, ale nicméně koukla na sebe v zrcadle, abych věděla, co tím myslel.

Koukla jsem se na své ruce a bylo to něco neuvěřitelného! Mé žíly prosakovaly skrz kůži a bylo to, jako by jimi místo krve protékal oheň, a při tom to nebolelo... Byla jsem strašně zvědavá, co myslel Ryan tím zrcadlem. Vydala jsem se na druhý konec laboratoře, kde byl náznak zrcadla, bylo to sklo rozbité v půlce.

Co jsem viděla v zrcadle, se mnou málem seklo. Mé oči se z červené změnily na oranžovou a na tváři se mi udělalo tetování nějakého krásného ptáka. Ale největší změna byly moje vlasy. Byly rudé!

„Trochu změna vizáže, ale to jen pokud se změníš ve fénixe." oznámil mi.

„Ve fénixe? Co tím myslíš? A co se stalo s mým vlkodlačím já??" vytřeštím na něj oči.

„To co teď vidíš v zrcadle je tvoje pravé já. Takhle si se narodila a doktoři jen napomohli tomu, aby ses přeměnila. Alespoň z části. A tvé vlkodlačí já stále máš. Když se budeš chtít přeměnit, tak máš teď nehoráznou výhodu v tom, že si můžeš vybrat, do čeho se přeměníš. A já ti teď pomůžu, jak si vybrat tvou přeměnu." odůvodnil mi Ryan mou změnu. Líbilo se mi, že si budu moc kdykoli vybrat v co se přeměním. Ale teď mi něco došlo.

„Jak si to myslel tím, že mi doktoři napomohli k mé pravé přeměně alespoň z části?!" zeptám se ho a nevím, co mám očekávat.

„To právě nevím, neví to nikdo. To se dozvíš sama, až se jednou přeměníš do celkové podoby. Jsi jediná svého druhu. Poslední fénix byl spatřen před sto lety." poslední větu řekne velmi zamyšleně. Já nemůžu uvěřit mým očím. Tak já jsem jediná svého druhu.. A nikdo neví, co se stane, až se přeměním do celkové podoby...