Fénixovo proroctví✔

22. Kapitola

„Tvůj první úkol zahrnuje velmi citově náročnou fázi, když jí nesplníš, tvůj fénix nad tebou přebere kontrolu, to se nikdy nesmí stát! Jsi připravena?" oznámí mi Mia, když už jsme se přesunuly do jednoho z opuštěných skladišť. Trochu znervózním z její otázky. Mám se bát? Co když to bude něco, čeho potom budu litovat?

„Sakra Vick! Nebuď poseroutka! Přišla jsi sem dobrovolně, aby ses naučila ovládat fénixe ne?! A myslím, že Mia tě nevaruje nadarmo!" ozve se podvědomí. Ale má pravdu! Nechci, aby nade mnou převzal kontrolu fénix. Mám takový pocit, že to potom nemá dobré následky.

„Ano, jsem připravená!" oznámím sebevědomě. Mia přikývne.

„Představ si teď osobu, na které ti nejvíce záleží," přikáže mi Mia. Zavřu oči a přemýšlím, kdo tak může být pro mě nejdůležitější. Vybaví se mi Liam. Ne, ne, ne! To přece nemůže být pravda! On?! Je tedy pravda, že se mi možná trošičku líbí, ale to jsem zahodila za hlavu hned po první naší hádce, co jsem tady. Povzdechnu si. Radši, ale nechám jeho. Musí to mít svůj důvod, proč se mi vybavil zrovna on.

„Máš?" zeptá se mně Mia. Přikývnu. „Nech zavřené oči, a představ si toho dotyčného, jak stojí před tebou." poručí mi Mia. Slyším, že někdo chodí pomalu kolem mně. Přikývnu. Představím si Liama, jak stojí přede mnou. Když si mě všimne, usměje se na mne a zamává mi. „Teď jdi k němu!" mluví ke mně pořád Mia. Jdu tedy k němu. „Teď si představ, jak se otočí k tobě zády a odchází od tebe!" řekne mi Mia.

,,P-počkat co?! Proč?!" zhrozím se a otevřu oči. To byla chyba. Začne mne bolet strašně hlava. Koutkem oka si všimnu, že Darcy, Kira a Naomi, jsou každá kolem mě asi tak dva metry. Kouknu na zem a tam se táhne něco, jako zelená pulzující hranice. Kolem mě chodí Mia. „Co je to za hranici?!" zděsím se a chci se otočit za sebe na Miu. Au! Další blbost. Teď už se mi podlomí bolestí nohy. Strašně mě bolí celé tělo. „Co se to se mnou děje?!" zeptám se zoufale se slzami na krajíčku.

„Tvému fénixovi se nelíbí, co s tebou a zároveň s ním děláme. A my ho tou hranicí držíme v tobě." vysvětlí mi Mia, jako by to byla ta nejjasnější věc na celém světě. „Být tebou zavřu zase oči. Tím tu bolest snížíš. Musíme dodělat tento rituál!" řekne spíš pro sebe poslední větu, zdálo se mi to, nebo to řekla s vystrašeným hlasem? Nicméně jsem radši poslechla a znova zavřela oči. Měla pravdu, už mě nebolí hlava, ale tělo stále.

,,Udělej to, co jsem ti řekla jako poslední!" nařídí mi a začne zase chodit kolem mně. Představím si tedy, jak se Liam na mně koukne se zklamaným obličejem a vzdaluje se mi. Vidím už jen jeho záda. Cítím, jak mi po tváři teče slza a bolí mě u srdce.