Fénixovo proroctví✔

19. Kapitola

Moje reakce na danou situaci, byla taková, že jsem jí hrubě vzala za ruku a táhla na záchodky. V tu chvíli jsem doufala, že už tam nebudou ty naše upírky. Když jsme tam došly, bouchla jsem dveřmi, až ta holka trochu nadskočila. Ty naše tři hvězdy s tesáky už tu nebyly, super, aspoň neuvidí, co se teď chystám udělat za blbost. Koukla jsem se na tu holku a překvapilo mě, jak stála.

Stála opřená o dveře jedné kabinky a koukala na mně vítězným úsměvem. Kam se poděla ta holka, kterou jsem sem vlekla celou chodbou sem, jež si mohla oči vykoukat na mém tetování?

„Vypadá to, že tu máme mládě." uchechtla se ta holka. Ze všeho jsem byla mimo. Nechápala jsem její náhlou změnu chování.

„O čem tu mluvíš? A kdo vůbec jsi?" zeptám se jí nechápavě.

„Jsem Mia Walker. Ale svým pravým jménem Aquamia a ty jsi ještě fénixové mládě, ale mám z tebe divný pocit..." představí se mi. Přejde ke mně a obchází mne.

„Jak to myslíš, že jsem mládě a to, že tvé pravé jméno je Aquamia? Tak jak se tedy jmenuješ?" zeptám se jí zmateně a bojím se otáčet ve směru, kudy ona prochází kolem mně.

„Jsem jedna ze čtyř hlavních strážkyň. Jsem fénix vody. Ovládám vše, kde se vyskytuje i kapička vody," objasnila mi situaci a vztáhla ruku směrem k umyvadlu a zavřela oči. Chvíli se nic nedělo a pak se náhle z kohoutku začala valit voda do vzduchu, kde se později udělal jakýsi vodní kruh. Jen jsem valila oči. „každý fénix tohle umí. Každý se narodíme s vrozenou schopností a tu se pak naučíme ovládat. U tebe však nevím, co máš za schopnost, což je divné. My strážkyně máme ještě navíc schopnost vycítit schopnosti, nebo fénixe podle jeho magie. U tebe však nic necítím a sotva jsem i poznala tvého fénixe." obeznámila mě s její osobností a i okolními věcmi. Mávla rukou a voda se vrátila zpět do kohoutku. Koukla na mě vážně. Měla jsem pocit, že jí můžu věřit. Vůbec nevím proč, ale měla.

„Jsem totiž napůl vlkodlak, přesněji alfa." ujasnila jsem jí. Ona na mně vyvalila oči a otočila se. Šla směrem k oknu a opřela se o parapet. Povzdychla si.

„Takže proroctví se vyplňuje!." zamumlala si spíše pro sebe, jenže já to slyšela i bez vlkodlačího sluchu.

„Jaké proroctví?" zeptám se, jenže nevím stoprocentně, jestli to chci vědět. Cukla sebou.

,,A-ale žádné. Teď k věci. Ode dneška si pokaždé po škole uděláš čas a budeme studovat a trénovat tvou proměnu a schopnosti fénixe v tobě. Jasné?" spíše mi nakáže, než se zeptá. Od ní mi to ani ale zas tak nevadí, ty rozkazy.

,,Jasné. Ale dnes nemohu...Slíbila jsem kamarádkám, že půjdeme do knihovny. A když nepůjdu, přijde jim to moc nápadné a řeknou to klukům, ty když se jim něco nezdá, tak toho jen tak nenechají." informuji jí.

,,Dobře, tak večer ti napíšu a půjdeme trénovat. Napíšu ti kde a kdy." oznámila mi, jakmile už byla na cestě pryč.

,,A-ale kde vezmeš mé číslo?" zavolám na ni ještě.

,,Zjistím." odpověděla mi už jen. Zůstala jsem na záchodcích sama.

Tak já nejsem jediný fénix na světě. Jsou další čtyři. A jedna z nich mi pomůže s mým fénixovým já! Ale můžu jí a těm zbylým třem věřit?