GOD • Avengers (Kate2)

38. Loki a čarodějka

*Loki*

Sledoval jsem celou melu z pohodlí polštáři obloženého parapetu. Výhled jsem sice neměl nijak zvlášť široký, ale záleželo mi jenom na té boční uličce, kde se schovala má smrtelnice i s kamenem. Hlavu jsem znaveně opíral o stěnu a čekal, jak se vše vyvrbí. 

Dnešek byl obzvlášť náročný den. V prostojích jsem byl nucen listovat nesmyslnými midgardskými knihami, ale taky jsem provedl nespočet složitých kouzel, která mě téměř úplně vyčerpala. Ovšem stálo to za to, můj plán vycházel skvěle. Tedy až na malý zádrhel, nečekanou komplikaci, Zoey. Smrtelnice se zhroutila dřív než jsem očekával, zradila a vydala jim dítě. S kamenem však v uličce zůstala a nikdo se pro bájnou mocnou zbraň nehrnul. Nejspíš si nevšimli mohutného záblesku s výbuchem. Zvláštní. Každopádně pokud jsem situaci správně odhadl, se smrtelnicí už jsem asi počítat nemusel. 

Bylo skutečně lehké dostat ji na svou stranu, pousmál jsem se. Sny, ve kterých jsem si ufňukaně vyléval srdce ze všech těch křivd, co na mně byly spáchány, na ni zapůsobily okamžitě. Ale ani s nově nabytým pochopením pro mě nebyla ochotna udělat něco tak drastického jako únos. 

Ovšem stačilo se jí dotknout prstenem modrých elfů, co zasahuje až do nejhlubšího podvědomí, a její víra v mou věc rázem vzrostla. Její morálka ochabla. Udělala vše přesně podle mých instrukcí. Tedy až na ten závěr, původně jsem měl s dítětem jiné plány, ale nevadí. 

Seskočil jsem z okna a prošel se po setmělém pokoji, jehož majitelé spali spánkem nelidsky hlubokým. Stále jsem váhal, jestli je kouzla při odchodu zbavím, nebo je prostě ponechám osudu. Protáhl jsem si ztuhlé nohy, odkřupl si záda bolavá z dlouhého sezení, ovšem uprostřed pohybu jsem se zarazil. Z rohu pohovky na mě hleděla černá kočka, které jsem si dřív nevšiml. Zvláštní, většinou nic nepřehlédnu. Chvíli jsme si hleděli do očí, načež seskočila na zem a zmizela ve vedlejším pokoji. 

Vrátil jsem se k oknu a s potěšením zjistil, že se boje posunují ulicí dál od ústí slepé uličky s kamenem. Bylo štěstí, že kámen zůstal nehlídán, nebude žádný problém se k němu dostat. Seběhl jsem schody po dvou, protože jsem musel šetřit svou magii, kdyby byla třeba k boji, nemohl jsem si dovolit jí plýtvat na něco tak zbytečného jako je přemisťování. Nepozorován jsem rychle přeběhl do slepé ulice, kde jsem se neubránil úšklebku. Bylo to výjimečně špinavé místo, parkovalo tam akorát jedno ošuntělé auto a pár popelnic, které odpadem doslova přetékaly. Ovšem jemná zelenkavá záře prosvítila i odpadky, které kámen zavalily. 

Usmál jsem se. Nemají proti mně šanci.

To já tu budu vládnout.

Já budu král.

*Steve*

„Kde je? Kde je Loki?" ozvalo se mi v uchu hned několik hlasů najednou, takže jsem ani nedokázal říct, kdo se vlastně ptal.

Ovšem odpověď už byla zřetelná. „V uličce, kde zůstala Zoey!" navigoval nás Clint a sám se tím směrem rozběhl. 

„Někdo sežeňte Thora!" zazněl éterem rozkaz. To se naší skupiny ovšem netýkalo, my už byli nahrnutí v ústí slepé ulice přímo u naše vchodu. Tady jsem naposledy viděl Kate, ovšem velmi jsem doufal, že je dávno někde jinde. Co by tu taky tak dlouho dělala?

V ulici vládlo až podezřelé ticho. Světla lamp toho příliš neosvětlovala a její konec se ztrácel v úplné tmě. Ovšem Lokiho přítomnost byla nadmíru zřejmá, v obličeji se mu mihla nervozita, zřejmě jsme ho překvapili. Neměl příliš času dát najevo cokoli jiného, protože se do něj všichni okamžitě pustili. První vystřelil Clint dva své šípy, ale bez účinku. Zároveň Natasha popadla svou zbraň s uspávacími hroty a několikrát vystřelila. Nic, jednoduše se jim vyhnul. Nezbývalo než nasadit staromódní sílu těla - vrhl jsem se na něj a štítem se ho pokusil zneškodnit. Každopádně boj s bohem se nedá příliš porovnávat ani se slepičím koněm, jeho hbitost byla nadlidská, stejně tak síla.