**Steve**
S Buckym jsme se šokovaně zastavili ve dveřích, dost zmatení na to, abychom si nevšimli roztrhaného pokoje kolem. Zoey přerývaně dýchala a asi nebyla úplně při smyslech, ale zdálo se, že proměna ustoupila. Kate na ni bez ostychu seděla a vůbec jí nevadilo, že na sobě nic nemá. Skoro nic. A to skoro nic bylo krajkové černé prádlo, které... nebudu nic zapírat, plnilo svůj úkol dokonale.
„Kate?" zašeptal jsem do ticha, které rušilo pouze její tiché vyprávění. Mluvila na Zoey uklidňujícím hlasem, medově tahavým a hluboce smyslným, i když podle toho co říkala, nemluvila o ničem extra. Popisovala vzhled našeho bytu.
Rukou mi nenápadně naznačila, ať k nim nechodím. Neúnosné napětí trvalo asi pět minut, než se Zoey konečně úplně zvetila.
„Máte pěkný byt," zašeptala do ticha, když Kate došla ke konci vyprávění.
„V pohodě?" zeptala se jí a zvedla se na kolena, aby ne ni už neseděla celou vahou.
„Jo, už jo. Díky," zašeptala a sedla si. Bucky vedle mě polkl. Zoey měla tričko na cáry, jako by si ho sama rozsápala, takže už bylo vlastně na vyhození.
„Za nic," zasmála se Kate, když ji Zoey pevně objala.
„Sakra," zanadával tiše Bucky. Radši jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, na co vlastně reaguje.
„Půjčila bych ti oblečení, ale nic tady nemám, babička mi všechno vyházela, když na mě posledně zapomněla," řekla a smutně a pokrčila rameny.
„To nevadí," usmála se na ni Kate a pomohla jí ze země.
„Půjdeme k SHIELDu už dneska," oznámila mi vážně, když už obě stály na nohou. Nezmohl jsem se víc než na kývnutí. Obě zamlkle prošly kolem nás a vydaly se k autu, odkud jsme si zavolali odvoz. Nabídl jsem Zoey svoje sako, protože se v chladném nočním vzduchu začala klepat.
Odjeli jsme kousek za město, kde přistání stíhačky nebude tolik nápadné a zavolali přímo Furymu, který se naštěstí na nic neptal.
„Nemáš s sebou vůbec žádné oblečení?" zeptala se Zoey směrem k tiše stojící Kate, která nad něčím usilovně přemýšlela a v ruce svírala jedinou svou lodičku. Kde je druhá, jsem se ani neptal.
„Hmm, cože?" ozvala se po chvilce, když k ní ta slova došla a překvapeně se na nás podívala. Všichni jsme na ni civěli, Bucky rozhodně necivěl na obličej, za což ode mě schytal rázný protest do ramene. Kovového ramene. Reagoval přehnaně hlasitým au.
„Půjčím ti košili," nabídl jsem se a přetáhl si ji přes hlavu, samozřejmě jsem pod tím nic neměl a tak se pohledy přesunuly zase ke mně. Bucky sako neměl a košili jsem mu rvát nechtěl, přeci jen... ta ruka.
„Takže dneska oboustranný striptýz?" zeptal se Bucky, pokyvující hlavou, myšlenkami pravděpodobně někde úplně jinde, rozvíjející své denní snění.
Kate nad ním protočila oči a oblékla si moji košili. Byl jsem rád, že ho nebere vážně.
**Kate**
Oblékla jsem si košili ze světle hnědých kostek, která byla i přes nelákavý popis poměrně pěkná. Sahala mi skoro až ke kolenům, což mi stačilo, abych se v budoucnu neostýchala vejít do plné haly SHIELDu. Nosím i kratší věci, navíc jsem šupiny na nohách přenastavila z kůže na černou látku, takže jsem ve výsledku vypadala, jako bych šla do sámošky.
Vzduch byl poměrně teplý a ve vysoké trávě cvrlikali cvrčci. Přemýšlela jsem, jak budou ráno dělníci reagovat, až na lešení najdou roztržené šaty. Usmála jsem se té představě, chtěla jsem to říct i ostatním, protože, co bych to byla za člověka, kdybych se s nimi nepodělila o tak úžasnou situaci?
ČTEŠ
GOD • Avengers (Kate2)
Fanfiction"Když jsem si znovu usrkla ze svého kafe, zastavila jsem se, protože jsem si cákla na kraťasy. Kdybych to neudělala, asi by nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Každopádně jsem to udělala a zaslechla šustění listí." Probíhá kompletní úprava. - 2021 ...
