Antylar-divoký drak

Záchraná akce

,,A kolik jich tam vlastně je?"hrabali jsme asi dvě hodiny a za tu dobu jsme našli jedno mládě které na následky svých zranění zemřelo.

,,Teď už by tam měli být tři mláďata a dva dospělí draci." řekla Arisa smutně.

Najednou zařval Daron ,,Někoho jsem našel!"

S Aris jsme se k němu rozběhli. Když už jsme byli u něj všimli jsme si, že drží mládě.

,,Je naživu.?" zeptala se Arisa ustaraně.

Najednou mládě otevřelo oči.

,,Oo můj bože je naživu." řekla Arisa nadšeně. Hned ho vzala Daronovi z náruče a šla se o něj postarat. Mezi tím jsem se s Daronem znovu pustil do práce.

Po asi půl hodině se Arisa vrátila se zprávami o mláděti.

,,Bude v pořádku má jen pár pohmožděnin a odřenin."

,,Tak to nám spad kámen ze srdce. Díky za dobré zprávy." řekl s úsměvem Daron.

,, Jo, má pravdu jsou to super zprávy." jen co jsem to do řekl hned jsem se pustil do práce. Najednou se kousek ode mě pohlo pár kamenů. Šel jsem k tomu místu a začal hrabat.

,,Darone! Prosím pojď mi pomoct někoho tu mám." Daron se ke mě rozběhl a začali jsme spolu odtahovat ty největší kameny.

,,Hele asi bude bouřka. Pojďte se radši schovat." oznámila nám Arisa.

,,Jo Antylare má pravdu. Stejně tu nikdo není. Podíváme se na to až skončí bouřka."
Souhlasil jsem a pomalu odcházel když najednou se kameny pohnuly znovu.
,,Viděl jsi to?" zeptal jsem se Darona.
,,Ne,a co mám vidět?" nic jsem neřekl a rozběhnul se zpět ke hromadě.
,,Antylare co blázníš!" křičela na mě Arisa. Daron se zamnou chtěl rozběhnout, ale ona ho zastavila.

Hrabal jsem a pomalu odkrýval tělo draka. Když jsem měl hotovo zjistil, že je to krásná dračice, která svírá v náruči mládě. Rychle jsem jí vzal do náruče a běžel do skrýše kde byla Arisa a Daron. Cestou vehdle mě udeřil bleska mě to odmrštilo i s dračicí pryč. Byl jsem chvilku v bezvědomí, ale probudila mě další rána hned vedle mě. Znovu do země udeřil blesk.
Já vstal a najednou mím tělem projela bolest. Měl jsem na sobě spáleniny, trochu potrhané křídlo a lehce rozbitou hlavu. Vzal jsem z posledních sil dračici do náruče a dobelhal se do skrýše. Tam jsem dračici položil a sám si šel odpočinout kousek vedle.

Najednou se dračice probudila.
,,Leilo jsi vpořádku?" přiběhla k ní Arisa.

,,Jo..jo jasně nic mi není. To ty jsi mě zachránila?"

,,Já ne. To on." Arisa ukázala na mě. Dračice se pomalu zvedla a přišla ke mě.
,,Moc ti děkuju." usmála se.
,,Jsi zraněný. Arisa a já tě dáme dohromady. Jo a jmenuju se Leila ."

,,Já jsem Antylar." jen co jsem to do řekl přišla ke mě i Arisa. Obě na mě dali tlapy a zavřeli oči.
Najednou jsem ucítil příval energie a rány se mi pomalu začaly zacelovat.

Začal jsem se zvedat.
,,Děkuju. Teď jsme vyrovnaný." usmál jsem se ,,A co to mládě?"
Arisa mládě přinesla k nám.
,,Mělo by být v pořádku akorát je vyčerpané takže ho necháme vyspat."

Když už zkončila bouřka, odnesla ho do jeskyně, která byla nedaleko. A když už se blížil večer tak jsme do jeskyni přišli všichni, rozdělali oheň a posedali si okolo.

,, A z jakých hor pocházíš Antylare?"začala se vyptávat Leila.
,,Z Vápencových hor."a ukázal jsem směrem na severozápad.

,,A máš nějaké přátele?"

,,No,měl jsem kamarádku."s těmito slovy jsem sklopil hlavu.

,,A co se s ní stalo?"

,, Umřela..." otočil jsem se a lehl si zády k ní aby neviděla mé oči plné slz.

,,Antylare moc se ti omlouvám. Nevěděla jsem to."

,,Nevadí je jasné, že jsi to nevěděla. No nic už půjdu spát." zavřel jsem oči a usnul.

Leila si s posmutnělým pohledem lehla vedle mě a usnula.

Tahle knížka moc přečtení nemá. Tak nevím jestli psát dál. Baví mě to ale potřebují to vědět i od vas. Další kapitola bude za dvě hvězdičky a jeden komentář, tak se koukejte snažit. Vaše atomovka007:)