Antylar-divoký drak

On je naživu!

Z pohledu Antylara

S Arisou jsme se vydali hned do města k náměstí. Na náměstí už byl klid a tak jsme se rozhodli, že tam chvíli zůstanem. To se nám vyplatilo.

Za necelou hodinu přišla na náměstí stráž z paláce s důležitou informací. ,,máme pro vás špatnou zprávu, blíží se válka s lávovými draky. Tímto vyzývám všechny odvážné draky, kteří se nebojí smrti,aby pomohli panu králi v boji. Dobrovolníci se budou shromažďovat u paláce." jen co domluvil, otočil se a odletěl směrem k paláci.

V té chvíli mi došlo co musím udělat. Válce se vyhnou nešlo, takže tu zbyla ta jediná možnost. Bojovat.

Arisa se na mě podívala a asi jí došlo co chci udělat, protože mi to hned začal zakazovat ,,Antylare to nemůžeš, já tě potřebuju tady." řekla naštvaně a zpražila mě pohledem.

,,Promiň Ariso, ale nezastavíš mě." než stačila něco říct, rychle jsem jí jednou tlapou obejmul a přitiskl si ji k sobě. Pošeptal jsem jí ,,neboj já se vrátím." a potom jsem se otočil směrem k paláci a přidal se k davu dobrovolníků.

Z pohledu Isabel

Jen co jsem vešla do paláce, se na mě vyřítil můj otec se strašnou zprávou. Blíží se válka a já absolutně nevím co mám dělat. Můj otec mě však pověřil důležitou úlohou a ujistil mě, že moji přátele jsou v pořádku.

,,Prosím tě Isabel, dohlédni na výběr dobrovolníků do naší armády. Ber jen ty, kteří jsou zdraví a silní. Nemůžeme si dovolit vysoké ztráty." poslechla jsem ho a vydala se ven před palác, kde se už tvořila řada dobrovolník, kteří byli připraveni bojovat.

Když už jsem několik z nich pustila do paláce na dvůr kde mají trénovat, nějak jsem se ztratila v počítání. Při přemýšlení jsem se dívala do země a ani jsem si nevšimla, že ke mě přišel další dobrovolník.
Když už jsem se v tom z orientovala, zvedla jsem hlavu a podívala se na příchozího draka.
Nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Antylare?" zeptala jsem se. On se na mě nevěřícně podíval a řekl ,,Ano. Vy znáte moje jméno?"
,,Vždyť jsi byl mrtví, jak...jak se to.." nějak jsem nevěděla jak dokončit větu.
,,Pardon, ale vůbec nevím o čem mluvíte." to mě ranilo, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Očividně se něco stalo a při tom ztratil paměť.
,,Jak jsi se dostal do města?" začala jsem se ptát trochu jinak.
,,No dva draci, kteří měli stejné šupiny jako vy a blištivou zbroj mě sem přivedli."
,,Dobře, děkuju. Můžeš jít dál." řekla jsem a pustila ho k ostatním vybraným drakům. Pak jsem si všimla, že už tu moc dobrovolníků není. Tak jsem jen tak na rychlo dokončila výběr a rozběhla se do paláce na místo, kde se shromažďují stráže.

Bylo jich tu dost a všichni vypadali naprosto stejně.
Tak jsem mezi ně zavolala ,,Kdo přivedl do vesnice draka se ztrátou paměti?" najednou všichni utichli a za chvilku z davu vyšli dva a přišli ke mě.
Nic neřekli, ale bylo jasné, že to byli oni.
Pokynula jsem jim ať jdou za mnou na nějaké místo kde budeme mí soukromý. Nakonec jsem je odvedla do zahrady, věděla jsem, že tam nikdo nebude. Začala jsem tedy na stráž klást otázky ohledně Antylara.
,,Kde jste ho našli?" stráž na mě hleděla kamenným výrazem s žádným náznakem emocí.
,,U řeky na kameni." řekl jeden z nich a znovu nahodil kamenný výraz.
,,Byl mrtví, když jste ho našli?"
,,Ano" odpověděl protentokrát ten druhý. Ani jsem nepotřebovala zjistit moc informací a už jsem tak nějak tušila co se stalo. Pro jistotu jsem se jich ještě na pár věcí zeptala, abych potom nevypadala blbě když si budu myslet něco, co vlastně není pravda.

Tak tu máme po hoooodně dlouhé době další kapitolu :))za to se moc omlouvám.
Tento příběh zkusím dokončit ve 30 části a chci vám hrozně moc poděkovat za 2,01 K a za 244 votes. Opravdu si toho moc vážim.
Užijte si kapitolu vaše atomovka007