Antylar-divoký drak

Začatek války

Z pohledu Antylara

Nevěděl jsem co si mám myslet o tom chování té dračice. Někoho mi trochu připomínala, ale nebyl jsem si schopen vzpomenout.

Zrovna jsem mířil na cvičiště kam mířili všichni, aby si vyzkoušeli všechny techniky boje. Nezbývalo už moc času. Možná tak půl hodiny než jsem přiletí lávový draci.
Stráž, která hlídala venku nám po chvílích popisovala jak ještě daleko jsou a jakou mají přesilu. Nebyl jsem moc rád, když nám oznámili, že jich je asi o polovinu víc než nás.
Nás bylo asi kolem 500.

Za 15 minut nás svolali do zbrojírny a každý z nás obdržel blištivé brnění. Přišel tam za námi dokonce i král a on jediný měl zlaté brnění a my ostatní stříbrné.
Musím říct, že to vypadalo nádherně.

Celá vesnice byla evakuována pryč, samozřejmě hlavně dračice s mláďaty. My jsme se vydali do vesnice na náměstí a potichu čekali na válku.
Měl jsem úplně divný pocit v břiše při tom čekání.
,,Hej, ty?" ozvalo se za mnou a já se zmateně otočil. Stál tam drak, kterého jsem v životě neviděl ve stejné výzbroji jako všichni ostatní a usmíval se na mě.
,,Antylare jsi to vážně ty?" řekl nadšeně a přišel ke mě ještě blíž. Už mě to začínalo připadat divné, nejdřív ta dračice u toho paláce a pak tenhle voják.

,,Jo jmenuju se Antylar ale odkud znáš moje jméno?" stále ta samá otázka.

,,Byl jsi mrtví, když jsem tě viděl naposledy." najednou posmutněl, ale nepřestával mě sledovat.

,,Nevím co se stalo, ale i tak jsem rád, že tě vidím naživu. Já jsem Henry a před tím, než jsi asi stratil paměť a umřel, jsme byli kámoši a možná i nejlepší." řekl a já nevěděl jak zareagovat.

,,To jsem rád." řekl jsem nakonec a usmál jsem se na něj. Vypadal trochu zmateně.

,,Takže to znamená, že i teď jsme kámoši?" zeptal se nejistě a čekal na mou odpověď.

,,Budu jen rád." mile jsem odpověděl a na něm bylo vidět, že si oddychl. Hned potom se ozval hrozný řev a jen co jsem se na to místo otočil, uviděl jsem jak skrz otvor ve stropě jeskyně k nám nalétávají lávový draci.

Tak a je to tady. Nikdo mě na tohle nemohl připravit, ale já připravený byl...Stál jsem po boku Henryho a každý z nás se snažil vypadat silně a statečně, i když každý uvnitř cítil strach ze smrti.

Lávový draci si to namířili přímo proti nám. My jsme stáli v řadách s kamennými výrazy a čekali na boj.
Já s Henrym jsme stáli asi ve čtvrté řadě.
První stovka lávových draků si všímala první řady, druhá stovka druhé řady a takhle to šlo až k nám.
Odhodlaně jsem vzlétl do vzduchu a začal si všímat lávového draka, který letěl proti mě.

Nejdřív jsme kolem sebe kroužili a navzájem se prohlíželi. Každý hledal na tom druhém jeho slabinu.
Já to měl podstatně snazší, protože lávový drak neměl na sobě brnění. Nejdřív jsem se rozhodl, že půjdu po křídlech, když ho uzemním bude to pro mě ještě snazší.

Lávový drak vyrazil jako první a rozhodl se mi jít přímo po krku. Já se ale uhnul a pak do něj ještě silně vrazil.
Otočil se na mě a já poznal, že teď je jenom ještě víc naštvaný než před tím a odhodlaný vzít mi život.

S touhle kapitolou jsem zase po dlouhé době celkem spokojená :)) tak snad se bude líbit i vám :33
Nevím vůbec jak to teď bude s vydáváním kapitol, i když už jich moc nebude, tak možná teď budou vycházet častěji :* a tak to bude i u mého druhého příběhu ;))

atomovka007