Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola. Nějak se mi nechtělo jelikož jsem nemocná ale nakonec jsem se k tomu dokopala. Tak si to užijte.
Okamžitě jsem zacouval zpět do stanu a doufal, že si mě nikdo nevšiml. Isabel už mezitím Henryho probudila a všechno mu řekla. Když jsem k nim přišel, oba na mě nedočkavě hleděli a čekali co řeknu.
,,Musíme okamžitě pryč." řekl jsem klidně a rozešel se na druhý konec stanu.,,Co jsi tam venku viděl?" zeptala se vyděšeně Isabel. Zastavil jsem se a pomalu se na ni otočil.,,Věř mi, že to nechceš vědět." čekal jsem, že to nevydrží a půjde se podívat sama ven. Ona ale jen stála na místě a bezeslovně kývla. Nikdo si v té chvíli nevšímal Henryho a to byla chyba.
Henry momentálně zíral ven ze stanu na tu armádu. ani se nesnažil tvářit nějak nenápadně, byl jasné že si ho dřív nebo později všimnou.
,,Henry!" zařvala Isabel. ,,Pšššššt." udělal jsem na ni aby byla zticha. Když si to pak uvědomila tak zašeptala potichu ,,Sakra." věděl jsem že teď že musíme opravdu pryč. Proto jsem šel rychle k Henrymu a chtěl ho odtáhnout ale v mezeře, kterou Henry koukal ven jsem zahlédl několik lučišníku kteří mířily své zapálené šípy na náš stan.
,,K zemi!" zařval jsem a přitom srazil Henryho na zem. Isabel naštěstí zareagovala rychle, takže šípy které po chvíli proletěly stěnou stanu nikoho z nás netrefily. Jenže stan začal zevnitř hořet přesně na tom místě kde měl být náš únikový východ. Teď ale nebyl čas o tom přemýšlet. Prostě jsem udělal to první co mě napadlo.
Zvedl jsem hlavu, otevřel tlamu a propálil jsem svým plamenem díru do střechy. Isabel s Henrym nechápali co dělám ale radši se ani neptali.
,,Henry, teď tě k něčemu potřebuju. Doufám, že jsi na to dost odvážnej." Henry nahlas polknul a trochu nejistě řekl ,,Jasně."
,,Takže mi dva teď vyletíme ven a překvapíme nepřítele. Okamžitě a najednou začneme chrlit oheň a Isabel pak proletí za náma pryč do bezpečí." Henry znovu řekl ,,Jasně." jenom to bylo trochu jistější. Isabel jen kývla.
,,Takže tři, dva a jedna..." oba jsme vyletěli tou dírou nad střechu spustily své plameny na armádu nic netušících vojáků. Většina padla k zemi mrtvá k zemi ale někteří našim smrtelným plamenům úspěšně unikali a běželi ke zbraním, které následně použily proti nám. Žádná nás jako zázrakem netrefila.
Isabel už byla v bezpečí a my už jsme ty vojáky nedokázaly víc zdržet a při tom zůstat bez zranění. Tak jsem dal pokyn Henrymu a oba jsme to naráz otočili a co nejrychleji zmizeli z tohohle místa.
Isabel na nás čekala u řeky. Byla nadšená, že nás vidí živé. ,,To jsem ráda, že jsme všichni." řekla nadšeně ale pak jí to nadšení přešlo. ,,Vlastně...Nejsme všichni." došlo mi proč to říká. Jack a Rachel byli přece ve vesnici taky. ,,Musíme se tam vrátit." řekla Isabel rozhodně. Bylo vidět, že se snaží být odvážná a zadržuje slzy. Prošla kolem mě a ani se na mě nepodívala. Šla přímo směrem k Bayale.
,,Nechápu to. Co se děje?" řekl Henry ale nikdo mu nevěnoval pozornost. ,,Isabel stůj! Okamžitě se zastav!" zvyšoval jsem hlas ale ona mě i tak ignorovala. Vzlétl jsem do vzduchu a přistál přímo před ní. Vypadala teď hodně naštvaně ale pořád nic neřekla. Chtěla mě obejít ale já roztáhl křídla a tím jí zastavil. Ona se na mě otočila a rozčíleně řekla ,,Proč to sakra děláš? Co pak ty je snad nechceš najít."
,,Samozřejmě, že je chci najít ale musíme mít nějaký plán. Jestli tam vběhneš takhle bezhlavě nemáš žádnou šanci na přežití." řekl jsem to klidně abych jí nerozčílil ještě víc. Bylo vidět, že si to uvědomuje a z očí se jí vytrácela zloba.
,,Já o tebe nechci přijít." přišla ke mě a naše krky se propletly v láskyplném sevření. Isabel mi do ucha zašeptala ,,Promiň. Byla jsem hloupá." a přitiskla se ke mě ještě víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla to krásná chvíle, kterou po chvíli přerušil Henry. ,,Tak vysvětlí mi konečně někdo co se tu vlastně děje?" S Isabel jsme se od sebe odtáhli a začali se smát.
Děkuji za každé votes a komentář a tak za to že už jsme překonali 550 reads!!!!! Jsem teď momentálně nemocná a tohle mi opravdu zvedá náladu. Strašně vám za to děkuju. Jo, a pro nedostatek nápadů vám dávám možnost aby jste mi do komentářů psali jak by to mělo pokračovat dál. buď vyberu jeden nápad a nebo od každého něco. Prostě budu ráda za každou aktivitu.
