Antylar-divoký drak

Děsivé střetnutí

Strašně moc děkuju za vaše komentáře a votes. Už se i začínáme blížit ke 300 reads. Užijte si čtení :)

Ráno jsme se probudily a nikdo dlouhou dobu neřekl ani slovo. Nakonec jsem ticho přerušil já. Teda neuplně přerušil, protože s Jackem dokážu bavit jen telepaticky. ,,Proč vy lidé napadáte draky a ničíte jim jejich sídla?
Jack chvíli mlčel. Poznal jsem, že přemýšlí.
,,Draky napadá jen Devilorova armáda. Devilor má totiž draky jako úhlavní nepřátele, ale nikdo neví proč." měl jsem najednou na toho Devilora hrozný vztek ,,A kdo ten Devilor vlastně je?" ,,Je to král jižní říše." ,,Jak jako Jižní říše?" ani mi nestihl odpovědět protože se za náma objevili dva vojáci z Devilorovi armády.
Začaly jsme utíkat podél řeky. Jackovi začaly docházet síly a zaostával. Zastavil jsem se před ním a řekl ,,Vylez mi na záda."
,,Cože?" zeptal se nechápavě.
,,Vylez mi na záda!" pochopil a už nic neříkal. Posadil se mezi má křídla a já v okamžiku vzlétnul. Pár vteřin po vzlétnutí kolem nás proletělo ještě pár šípu, které po nás stříleli ti drakobijci. Ano drakobijci myslím, že to je výstižné pojmenování. No ale když Devilor tak nesnáší draky tak proč si osedlaly všechny odpadlíky. No nic. Žádný z šípů nás naštěstí netrefil.

S Jackem na zádech jsem nedokázal letět moc dalekotakže jsem za chvilku musel přistát. Přistál jsem uprostřed lesa na podivném a trochu děsivém místě. Všude se povalovaly kosti lesních zvířat a ve vzduchu byl cítit pach hnijícího masa. Mouchy létaly úplně všude. Bylo to hrozně otravné. Všiml jsem si nějakých stop v bahně. Šel jsem blíž. Něco takového jsem v životě neviděl. Byl to otisk dračí nohy, která byla asi třikrát větší než ta moje. Z dálky se najednou ozval pronikavý dračí řev a za chvíli se z toho místa ozvalo praskání větviček. V tom hustém porostu se najednou objevily rudé dračí oči, které nás chvíli sledovaly. Já s Jackem jsme stály jak přikovaní.
Oči najednou zmizeli a z toho místa vyšlehl obrovský plamen, který zapálil vše ve svém okolí. Bylo to jasné. Lesní požár.

Jack mě vyskočil na záda a já rychle mávl křídli a vzlétl. Moc dlouho jsem ale ve vzduchu nevydržel. Stále jsem byl dost vyčerpaný takže jsem znovu přistál. Požár se mezitím rozšířil a my musely utíkat skrz les. Bohužel moje vyčerpání natolik stouplo, že moje schopnost běžet mě pomalu začal opouštět. Začal jsem zpomalovat. Před očima jsem měl jen rozmazanou krajinu a v hlavě Jackuv hlas.
,,Antylare! No tak musíme běžet!" přímo křičel. To už se mi ale podlomily nohy a já upadl na zem. Požár se nezastavitelně blížil. Už jsem slyšel jen hučení a viděl jak přede mnou Jack pomateně běhá. Pak jsem stratil vědomí.

Probudil mě hlas. Byl to moc příjemný hlas ale nedokázal jsem určit komu patří. Chtěl jsem se zvednout ale mým tělem projela ostrá bolest a já si s hlasitým heknutím znovu lehl. ,,Nehýbej se." ozvalo se vedle mě ,,Kde to jsem?" dořekl jsem to a otevřel jsem konečně oči. Vedle mě stálo to nejkrásnější stvoření na světě.
Byla to mladá dračice, asi o trochu mladší než já. Její tělo pokrývaly zářivě tyrkysové šupiny. Měla oči zlaté barvy a její krk zdobila stříbrná ozdoba, která byla posázená fialovými ametysty.
Usmívala se na mě a já si připadal trapně, že na ní tak civím.
Dračice po chvíli beze slov odešla z té místnosti a já si mohl prohlédnout kde to vlastně jsem.

Byla jsem v takovém velkém stanu kde bylo asi šest postelí. Ve stanu jsem byl sám když najednou vběhl do stanu Jack

Z pohledu Jacka ( doba požáru )

Antylar začal zpomalovat . ,,Antylare! No tak musíme běžet.!" jenže on mě vůbec nevnímal. Najednou se sesunul k zemi. Asi mě ani neslyšel.
Požár už byl jen pár desítek metrů od nás. Musel jsem zavolat Rachel. ,,Rachel najdi moji polohu pomocí krystalu co nejrychleji a přileť mi s pár drakama na pomoc!" ,,Jacku co se děje?" ozval se dívčí hlas v mé hlavě. Patřil Rachel.
,,Na nic se mě neptej. Hlavně rychle přileť!"

Plameny už začaly Antylarovi olizovat záda. Když najednou slunce, které svítilo skrz stromy zakryla dračí křídla. Byla to Rachel. Ona letěla na své dračici a sní ještě dva draci. Ti draci vzali Antylara a já si sedl za Rachel. Všichni jsme letěly směrem k naší vesnici jménem Bayala.

Tak co myslíte, že ta dračice bude Antylarova životní láska? Koho byli oči, které je sledovali v lese?
No nic pište komentáře jak se vám kapitola líbila a nezapomeňte na votes. atomovka007