Antylar-divoký drak

Nové nebezpečí

,,Isabel musíme jít. Vojáci z Bayali nás už určitě hledají." zavolala na mě Isabel. Já stále brečela u Antylarova těla. ,,Musíme ho pohřbít. Nemůžeme ho tady jen tak nechat." ,,Isabel to nejde."najednou mě někdo zezadu chytil a tahal pryč od Antylarova těla. Byl to Henry. Potom všem jsem ani neměla sílu se vzpouzet. Nakonec mě pustil. Rachel s Jackem na nás nasedli a odletěli jsme pryč. Radši jsem se ani neohlížela.
Letěli jsme na vodopádem u kterého stále stál ten drak co mě pronásledoval. Hned jsem to otočila dolů směrem k vodopádu. ,,Isabel co to děláš?!" zakřičela na mě Rachel zmateně. Ignorovala jsem ji a prudce jsem před toho draka přistála.
,,Teď mi řekneš co víš o krystalových dracích?" ,,To nechápu proč." odpověděl arogantně. To mě ještě víc namíchlo tak jsem ho prostě strčila znovu do vody.
,,Tebe asi hodně baví házet mě do vody, že jo?" jeho řeči jsem ignorovala chtěla jsem vědět jen jednu věc ,,Co víš o krystalových dracích?" zeptala jsem se ho znovu. Už jsem skoro křičela.
,,Dobře, dobře. Hlavně se uklidni." v této chvíli jsem ale prostě v klidu být nemohla.
,,Krystalový draci jsou ta nejvyšší rasa draků. V dávných dobách tu vládli, jenže můj pán je svrhl z trůnu aby na něj mohl usednout on. Krystalové draky hledá aby je mohl na místě zabít. Jsou pro něj hrozba."
,,Takže tady někde ještě krystalový draci existují?"
,,Samozřejmě jsou jich tu desítky, možná i stovky." takže můžu najít i své rodiče pokud ještě žijí.
,,Půjdeš s námi a pomůžeš nám krystalové draky najít." řekla jsem rozhodně.
,,Tak jo." nic nenamítal ale proč?
,,Tobě to nevadí?" zeptala jsem se s nechápavým výrazem.
,,Našeho pána nenávidím. Chová se k nám hrozně. Klidně budu dobrovolně váš zajatec."
,,Tak dobře." souhlasila jsem ale pořád jsem mu tak nějak podvědomě nevěřila. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Timy. Já vím že to jméno k lávovému drakovi moc nesedí ale dal mi ho táta."potichu jsem se zasmála ,,Vždyť je to super jméno. Já jsem Isabel." představila jsem se. Samozřejmě jsem nezapomněla na mé přátele ,,Tohle je Henry a támhle ti dva zaláskovaní jsou Jack a Rachel."Timy se uklonil a řekl ironicky ,,Moc rád budu vašim zajatcem." zasmáli jsme se tomu a vyrazili na cestu. Po cestě mi vyprávěl jak se lávový draci už několikrát snažili dobít sluj krystalových draků. Nikdy se jim to však nepovedlo a tak se rozhodli na to jít jinak. Prý hledají krystalové draky, kteří jsou mimo jejich sluj aby je přivedli k jeho pánovi, který jim sebere kouzelné krystaly a následně je zabije. ,,Jak dlouhá je cesta do sluje krystalových draků?" ,,Asi dva dny." tak to jsem ráda myslela jsem, že řekne týden. Přeletěli jsme hory a přistáli u první jeskyně, kterou jsme uviděli. Vyspali jsme se a ráno vyrazili znovu na cestu.

Timy ukázal na něco v dáli. ,,Támhle je sluj krystalových draků."řekl vítězně. Podívala jsem se na to místo v dáli a opravdu tam něco bylo. Připomínalo to obrovskou díru ve skále osázenou krystaly. Byla ale stále hodně daleko takže tam dorazíme až zítra. Přespali jsme v lese. Ráno vypadal Timy nějak nejistě a nervozně ,,Co se děje?" zeptala jsem se ho ,,No...víš jsem přece jen lávový drak takže by mě mohli klidně zabít. Vždyť jsem jejich nepřítel." při těch slovech vypadal hodně vyděšeně. Musela jsem něco vymyslet, přece ho tady jen tak nenechám. ,,Tak víš co? Při cestě ke sluji poletíš mezi mnou a Henrym." vypadal, že ho to moc neuklidnilo ,,Hele...my tě ochráníme. Nemáš se čeho bát." dodal Henry a Timy nejistě kývl. Skrz les bylo vidět na ten vchod do sluje. Krystaly zářily všemi barvami a házely odlesky na okolní krajinu. Vypadalo to nádherně. ,,No nic tak vyrazíme na cestu, ne?" nikdo nic neřekl. Moc mi to ticho sebevědomí nedodalo. No nic.

Vzlétli jsme a pokračovali v naší formaci směrem ke sluji. Najednou se ozvala rána z nějakého děla, já spanikařila a zavřela oči. Nic se nestalo. Cítila jsem jen divný příval energie. ,,Isabel? Isabel můžeš otevřít oči." řekl Henry. Poslechla jsem ho. Kolem nás byla taková světle modrá bublina, která odrážela všechny rány z děla, které na nás letěly. ,,Jak jsi to udělala?" zeptal se Timy. ,,Já nemám tušení." řekla jsem s údivem. ,,Podívej." Henry ukázal na můj krk. Krystaly na mém krku zářily do všech stran. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Tenhle příběh už se pomalu blíží ke konci. Tím ale nemyslím, že budou už třeba jen dvě kapitoli. Zkusím to prodloužit taky aby tento příběh měl 30 částí ale ještě uvidim.Další kapitolu možná vydám o víkendu doufám. Každopádně děkuju předem za komenty a votes a užijte si kapitolu.

vaše atomovka007