Antylar-divoký drak

Samé dobré zprávy

Celé odpoledne jsem přemýšlel o Jackovi a Isabel. Isabel stále zvažovala mou nabídku. Po obědě mě oznámila, že moje léčba končí a propouští mě. Vyběhl jsem ven s myšlenkou, že najdu Jacka. Přede mnou se ale rozprostřela obrovská vesnice Bayala. Myslím, že tady najít Jacka je skoro nemožné.



Nad hlavou mi proletělo hejno různobarevných draků. Některé druhy jsem ani neznal. Po ulicích mezi stánky s jídlem a ruznými hračičkami chodily davy lidí se svými draky.

,,Pozor!" ozvalo se mi nad hlavou. Otočil jsem se tím směrem a spatřil jsem jak se na mě řítí nekontrolovatelně nějaký drak. Nestihl jsem uhnout takže mě srazil k zemi a já se ošklivě praštil do hlavy. Chtěl jsem zůstat při vědomí ale ta bolest byla tak silná že jsem to nevydržel. Po chvíli jsem upadl do bozvědomí.

...

Začal jsem se konečně probouzet. Nade mnou probíhal nějaký rozhovor. Rozhodl jsem se, že na sebe neupozorním a budu poslouchat. Rozhovor probíhal mezi dvěma draky. Jednoho z nich jsem poznal podle hlasu. Byla to Isabel ale toho druhého jsem taky už někde slyšel. Vůbec jsem však nevěděl kdo to je.

,,Co jsi to udělal Henry. Vždyť si ho mohl zabít!"

,,Promiň. Upozornil jsem ho moc pozdě. Dělali jsem s ostatními draky blbosti a já se s jedním z nich srazil a ztratil jsem rovnováhu. Letěl jsem přímo k zemi na tvého přítele."

,,Mohl jsi ho zabít. Co bych pak bez něj dělala?" nevěděl jsem, že si o mě Isabel bude dělat takovou starost ale líbilo se mi to. Myslím, že je čas dát o sobě vědět.¨

,,Taky bych nevěděl co bych dělal kdybych tě ztratil." oba na mě hodily hodně překvapený pohled. Isabel se na mě usmála. Najednou se jí ale vrátil vážný pohled a odešla beze slova pryč ze stanu. Nechápal jsem to.

,,Ahoj já jsem Henry." můj pohled se vrátil zpět na toho druhého draka. Měl smaragdově zbarvené šupiny a fialovočerné oči.

,,Ty jsi lesní drak." takhle zblízka jsem lesního draka ještě neviděl. ,,No u nás se obvykle nejdřív představíme ale to neva."

,,Promiň. Já jsem Antylar."

,,Jo jsem lesní drak. Jsem rád, že jsem tě nezabil. To by potom Isabel zabila mě." zasmáli jsme se tomu. ,,Nevíš proč odešla? Řekl jsem snad něco špatně?"

,,Nevím asi se tě trochu lekla." odpověděl. Musel jsem jít za ní. Začal jsem si pomalu sedat ale prudká bolest, která projela mou hlavou mě položila zpět na lůžko. ,,Radši to nezkoušej. Máš docela silný otřes mozku takže by jsi teď měl odpočívat."

,,Můžu tě o něco poprosit Henry?"

,,Jasně."

,,Najdi prosím Isabel a řekni jí ať za mnou přijde."

,,Dobře." jen co to dořekl do stanu vešla Isabel a za ní Jack s Rachel. Drželi se za ruce.

,,Tak myslím, že tady moje práce skončila." řekl Henry a potichu odešel pryč.

,,Kam jsi odešla. Myslel jsem že mě už nemáš ráda."

,,Ale prosím tě mám tě pořád ráda. Jen jak jsi mi řekl ta nádherná slova tak jsem se rozhodla, že tvou nabídku přijmu. Poletím s tebou pryč. Jenže jsem nemohla odejít s myšlenkou, že tady Rachel nechám samotnou a tak jsem ji dala s Jackem dohromady." kouknul jsem se nenápadně na Jacka s Rachel. Pořád si něco šeptali a smáli se. Měl jsem z nich radost.

,,To jsem moc rád." hrozně jsem chtěl Isabel obejmout ale při dalším pokusu se postavit mě projela znovu hlavou ta hrozná bolest.

,,Počkej. Musíš si odpočinout protože už zítra vyrážíme."

Takže zde je další kapitola. Omlouvám se , že je až tak po dlouhé době ale nemám moc čas. Doufám že i brzy vyjde nová kapitola v Součástí stáda. Samozřejmě budu ráda za vaše komentáře u votes u obou knížek. Užijte si čtení.

atomovka007