Antylar-divoký drak

Šťastné setkání

,,Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se jí. ,,Rose. Jmenuju se Rose a tobě budu říkat třeba...George." souhlasil jsem ale nějak tak podvědomě jsem věděl, že to moje jméno určitě není. Procházeli jsme vesnicí, ani jsem nevěděl kam jdeme. ,,Teď budeš bydlet u mě aby jsem tě mohla léčit." ,,Dobře a kde bydlíš?" ,,Tady." ukázala na dřevěné dveře nedaleko od nás. ,,Páni." vypadlo ze mě. Došli jsme k těm dveřím a Rose je hned otevřela. Neměla je ani zamknutý. ,,Tady se nekrade nebo co?" Rose se na mě nechápavě podívala ,,Ne." vešla dovnitř a já za ní. ,,S léčbou začneme až večer teď tě provedu po domě a potom půjdeme do města." ,,Super." odsouhlasil jsem.

Vešli jsme do místnosti, kterou Rose nazvala jako pokoj pro hosty. ,,Takže tady budeš spát ty." pokoj se mi moc líbil. Potom mi ukázala její pokoj, koupelnu a nakonec obývací pokoj. ,,A kam se chodí na jídlo?" ,,No uprostřed města se slítávají draci, kteří lítají ven pro potravu. U nich si můžeš dát co chceš." v tu chvíli jsem zjistil, že mám docela hlad. ,,Hele a nezajdeme tam? Už mám docela hlad." ona s úsměvem přikývla a vyšli jsme ven z domu. Procházeli jsme ulicí. Překvapilo mě jak jsou na sebe všichni milý. Bylo to tak nějak nepřirozený. Když jsme procházeli jednou takovou rušnější ulicí na mě najednou skočila nějaká cizí dračice a volala pořád nějaké jméno ,,Antylare! Antylare ty žiješ." objímala mě asi půl minuty. Tak jsem jí trochu surově odstrčil. ,,Kdo jsi?" zeptal jsem se nechápavě. Už nevypadal tak šťastně. ,,Ty mě nepoznáváš Antylare? Já jsem přece Arisa." dořekla to a najednou přišla další dračice ,,A tohle je Leila. co pak si nás nepamatuješ?" Přišla ke mě Rose ,,Co se to tady děje?" nechápavě se podívala na ty dvě. ,,No tohle je náš přítel Antylar. Jenže si nás nepamatuje a já nevím proč." Rose se to hned snažila vysvětlit. ,,Naši krystalový draci našli v lese jeho mrtvé tělo." všichni se podívali překvapeně na Rose a já taky ,,Pomocí krystalů ho ale oživili ale má ztrátu paměti. Nepamatuje si nic ze svého života." podíval jsem se na tu dračici, která o sobě říkala, že je Aris. Najednou se jí začali do očí hrnout slzy a znovu mě obejmula. Tentokrát už jsem se nebránil. Chtěl jsem aby přestala brečet tak jsem se jí začal ptát na různý otázky ,,Takže se jmunuju Antylar?" ona se ode mě odtáhla a přikývla. Utřela si slzy a chystala se k odchodu.

,,Počkej!" zavolal jsem na ní. Otočila se na mě,, Nechceš mi aspoň vyprávět odkud se známe. Potřebuju trochu osvěžit paměť." Zasmál jsem se. Ona se taky pousmála a pak mě odvedla za město kde bylo větší ticho. Začala vyprávět.

Z pohledu Isabel

Přistáli jsme v tom městě a všichni se začali nenávistně dívat na Timyho . Ani trochu se mi to nelíbilo a tak jsem si stoupla před něj. V tu chvíli se všichni začali dívat na mě ale ne tak jako na Timyho. Dívali se jako by viděli boží zázrak. Pak jsem zaslechla jak si něco pokřikují ,,Vždyť to je princezna." ozvalo se z jedné strany. ,,Ona se vrátila." ozvalo se z druhé strany. Potom vyšel z davu jeden z draků. Byl to taky krystalový drak. ,,Ty jsi princezna?" zeptal se mě. Já vůbec nevěděla o čem mluví. ,,Já nevím. Co se to tu děje?" choval se moc mile. ,,Pojď se mnou odvedu tě k paláci.". ,,Ale proč?" ,,Uvidíš."nechtěla jsem opustit své přátele. Bála jsem se o ně. ,,Jen běž já se o ně postarám." řekl s klidem Henry. Věděla jsem, že mu můžu věřit a tak jsem následovala toho cizího draka. Odvedl mě k paláci, který se nacházel v pravé části jeskyně. Zaťukali jsme na ta obrovská vrata ve kterých se po chvíli objevil stráž.

,,Co tu chcete?" ten drak co mě sem odvedl ukázal na mě a stráž nás hned pustila. Šli jsem ještě jiné stráži se kterou se ten drak začal bavit. ,,Mohli by jste jí prosím odvést ke králi?" zeptal se a pak ještě řekl,,Princezna se vrátila." stráž nic nenamítala a odvedla mě do budovy. Došli jsme k velkým dveřím a tam jsem chvíli čekala na to jestli mě král s královnou přijmou. Nakonec mě teda přijali a já vešla do místnosti která byla plná krystalů. Na konci té místnosti seděli dva draci s krásnými blištivými šupinami. Za nimi ve skále byl asi ten největší krystal, který jsem kdy viděla. Jeden z těch draků pak řekl větu, kterou si budu asi nadosmrti pamatovat ,,To je naše dcera!"

Takže se nakonec všichni sešli na jednom místě. Co si o tom myslíte? Je Isabel opravdu krystalová princezna? Vrátí se Antylarovi jeho paměť? Co se stane až se Antylar setká s Isabel? Pozná ji? Předem děkuju za komentáře a votes. Užijte si kapitolu :)))))

atomovka007