Rafaelova škola

3. Tenhle kluk je král?

Rusalka odvedla Marinu do patra do svých síní, kde nebyly bazény, ale voda ve fontánkách a nádržkách. Odevšud dýchal chladivý mramor, zelenaly se květiny, prosluněná místa se střídala s temnými zákoutími.

„Tady jsem ti vybrala halenku a sukni z tvých věcí. Převlékni se, nehodí se, abys mluvila s králem kentaurů v županu."

„Já budu mluvit s králem kentaurů? Proč?"

„Protože je naším nejlepším astrologem. Zkoumal vlivy kosmu na tvou nepovedenou metamorfózu. Hm, koukám, že je ti všechno nějaké těsné a krátké, půjčím ti svoje šaty, abys vůbec mohla dýchat."

Nakonec Marina čekala na návštěvu v tyrkysových letních šatech. I přes Rusalčin krásný model se cítila nesvá, netrpělivá. Ztracená paměť ji doháněla k podivným stavům beznaděje. V komnatě s balkonem přecházela kolem otevřených oken, průvanem vzedmuté závěsy ji přitom hladily po pažích.

Stejně jako její matka královna Aine ve Vílím zámku si Rusalka potrpěla na nábytek a zařízení s kovovými ornamenty rostlin vyplněnými barevnými skly. I dveře mezi místnostmi byly zdobeny takovými skleněnými vitrážemi. Slunce i Luna skrz ta sklíčka pak v jasných dnech a nocích rozehrávali hotový tanec barev.

Marina nervózní z neznámé návštěvy se v letním parnu zachvívala chladem, nalila si tedy vlažný čaj ze skleněné červené konvice, který byl určený pro hosta, a klesla do křesla.

Mám rodinu, sestru, spolužáky, ale na nikoho a na nic si nepamatuju, jako kdybych k nikomu nepatřila... Médea na mě byla tak milá, prý jsme se kamarádily... Jak to bylo, když jsme se kamarádily, co jsme dělaly? Jako kdybych sem na tenhle svět spadla před několika dny... zamrazilo ji.

„Už jde!" vešla Rusalka k Marině do komnaty. „Vidíš, tamhle?"

Marina zaostřila nymfí zrak a spatřila mladíka tolik odlišného od těch světlovlasých a bledých stráží, které znala z Rusalčina paláce.

„To je on? Astrolog?" usmála se a vyklonila z okna. Z Arthose na dálku sálala ohnivá energie, kterou nymfy ponořené do vodního živlu tak postrádají. „To má být kentauří král? Tenhle kluk? Jde, jako když cválá kůň, ale má super krásný vlasy," vyprskla.

„Poslouchej, sestřičko," vtáhla ji Rusalka zpět do místnosti. „Tenhle kluk ti zachránil život a přeci jen je králem, tak se k němu podle toho chovej. Slušně mu vykej. A hlavně se do něj nezamiluj. Kentauři mají oči jen pro kentaurky. Za všechny ty věky ještě svět neslyšel o jediném kentaurovi, který by si vybral jinou elementálku. Tedy..." Rusalka se zamračila. „Já ty moje nymfy snad... Podívej, jak jsou naivní, nakrucují se před ním a on je ani nevnímá. Navíc..." Rusalka se přísně zamračila, „byly... celá vodní říše byla seznámena s tím, že se Arthos stal králem, a ony se pořád chovají, jako kdyby to byl prostě kentaur od vedle... Hned až odejde, jim dám co proto. Mají tolik důležité práce a stačí, aby se tady objevil Arthos a na práci zapomenou."

Marina opravdu nestačila zírat, jak na Arthose nymfy z jezera mávaly, volaly, jiné se sbíhaly u schodů paláce, jedna krásnější a ladnější než druhá. On je zdravil v té rychlé chůzi zamyšlený jako vždy.

Marina se podívala do zrcadla v kovovém rámu. „Jsem tím průvanem strašně rozcuchaná. Musím si pro čelenku." A než se Rusalka zmohla na slovo, už byla za dveřmi.

Stříbrnou čelenku, kterou jí Médea právě vrátila, měla ve vlasech jako korunku. Udýchaná se srdcem tlukoucím si mnula studené dlaně, když ji Rusalka v komnatě opustila, aby se Arthos necítil být kontrolován.