Rafaelova škola

5. V podezření a ohrožení

Médea v sobě celou výuku zpracovávala myšlenku, živila ji a bojovala s nervozitou. Až když si profesorka chtěla přečíst krátké úvahy, které odevzdali, přišla za ní. „Paní profesorko, já mám nápad. Jedná se o Marinu."

„Ano?" zvedla Rusalka hlavu k Médee.

„Víte, paní profesorko, moje maminka je psycholožka..."

„To vím."

„Tak... tak jsem už hodně slyšela od ní o různých psychických poruchách. A napadlo mě, že kdyby třeba mohl za Marinou přijít Plantefolie..."

„Kdo?" překvapilo Rusalku.

V sále bylo náhle hrobové ticho. Jméno Plantefolie působilo jako zaklínadlo.

Co jsem udělala špatně? rozhlížela se Médea.

„Říkala jste Médeo, Plantefolie?" zeptala se Rusalka nepříjemným hlasem.

Médea přikývla. „Plantefolie s Marinou totiž tak trochu chodí," hlesla.

„Jak chodí... tak trochu?" nezdálo se to Rusalce ani trochu.

„No... od lyžáku," ozval se Buližník, „a došlo tam i na erotiku. Olizoval jí v lese prsty..."

Rusalka stála jako zmražená a na její tváři bylo znát, že se jí vůbec tyhle novinky o Marině nelíbí.

„Jděte na přestávku k jezeru, pošlu za vámi vychovatelky se svačinou," přikázala, pak popadla všechny své poznámky a generálským krokem se vzdálila ze sálu.

„Si na hlavu?" vyjel na Médeu okamžitě Vilda. „Tahat sem toho namachrovanýho blbečka?"

Médea vylekaně couvala. „Jo tak on je Plantefolie pro tebe blbeček? Najednou. Když jste s ním vyhrávali, byli jste z něj všichni zblázněný. Ale já už chápu," vyjekla, „ty na něho žárlíš."

„Já?" Vilda si sundal brýle a přitom zrudl jako jahoda.

„No, ty," přidal se k Médee nečekaně Kryštof. „Jsi do Mariny udělanej už celej rok. Ona na tebe kašle, ale ty se pořád zbytečně snažíš."

„Jo," přidaly se Šárka s Veronikou.

Kydippé poslouchala celou tu hádku s nelibostí. Teď se zvedla. „Já jdu k tomu jezeru, jak nám přikázala Rusalka, vaše hádky jsou otravné." Zavrtěla pozadím a zmizela ve dveřích. Veronika ji následovala.

„Kydippé nemá Marinu moc ráda, že?" nadzvedl Nick obočí.

„Ty jsi teda novinář," zakroutila nad ním hlavou Médea. „To je logické, když je do Vildy zabouchlá a on vidí jen Marinu."

„No, já se teda nedivím, že vidí jen Marinu," zastal se spolužáka Jenda. „Vždyť je celá Aine, kdyby Aine nenosila ty příšerné brýle."

„Že jo, já to přece už dávno říkal," ožil Vilda. „A vy jste mi nevěřili. To musí i slepej vidět, že má stejný obličej jako Aine. Jen vlasy jiný a barvu očí," Vilda si znovu nasadil své obroučky k doplnění vlastní image a pokračoval: „V primě přece Marině chtěla hledat tu svou nezvěstnou maminku a pak najednou jako když utne, přestala ji hledat. Divné. Nikdo nepřestane prostě hledat svého rodiče."

Přikyvovaly dokonce i Kydippé s Veronikou, které se zase vrátily od jezera do sálu, když je nikdo nenásledoval.

„Hm, a ty její schopnosti," zamyslel se Kryštof. „Jak přivolala tu bouřku, když recitovala Shakespeara."