Rafaelova škola

Menstruační cyklus zpívající labutě (úryvek z 20. kapitoly)

Již dobrou noc, Romeo, dobrou noc!

William Shakespeare, Romeo a Julie

Marina si musela přiznat, že ji mrzí jedna věc. Když totiž spolužáci odešli do města za Kryštofovým dědečkem, místo aby šli do studovny, a hlavně - nic nikomu předem neřekli, tak se to celé dotklo světa, který si vybudovala.

Žiju si ve svých snech, zlobila se na sebe. Všemu dám řád a harmonii, všemu a všem dám hned nějakou roli, jenže všichni se pak chovají jinak a já jsem pak z toho vykolejená. Dělám to prostě špatně, dumala a sledovala z oken knihovny podvečerní oblohu.

Pod šedivými mraky se šikovaly letky ptáků, které kroužily svá rituální každodenní kolečka nad městem.

Horší bylo, že se většina kluků před chvílí vrátila, ale Rowan ne. Že prý šli do nějakého antikvariátu. Taky bych raději šla do antikvariátu než tady sedět, pokývala smutně hlavou a zapnula si miniaturní lampičku u svého stolku. Podrbala Čerta po hlavě. Chová se v knihovně jako duch, zasloužil by vyznamenání.

Mami, mami, pomyslela si nad první doporučenou knihou, ze které jim Aine dala udělat projekt o menstruačních tabu. To je ale nepříjemné téma na projekt. Co to tady čtu? nechápala. Takové hrůzy!

Chtěla se dát do psaní, když se objevily zpožděné holky.

„Tak co ses dočetla?" posadily se kolem ní.

Marina na ně udělala zoufalý obličej. „To byste nevěřily, co se všechno v hlavách lidí může urodit. Představte si, že oni všichni věděli, že menstruace přináší zvláštní síly, že je posvátná. Jenže v poatlantské době přišli ti syčáci, co zničili Atlantidu, na to, že by pro ně bylo lepší, aby tuhle ženskou energii odstřihli. A tak vymysleli, že každá žena je při menstruaci nebezpečná, a jakmile měla žena nebo holka menstruaci, tak ji izolovali.

Ženy musely za město do nějaké chýše a následovala i další psychická a fyzická šikana. Tak třeba když žena menstruovala, tak všechno, čeho se dotkla, bylo označeno jako nečisté a muselo se zničit. Nebo se menstruující žena nesměla dotýkat věcí, které patřily muži. Nesměla vstupovat na určitá místa. A tady se dokonce píše," jela Marina prstem po řádku, „že menstruující ženu považovali za tak nečistou, že prý urážela samotnou přírodu."

„Tý jo, to je opravdu naprostá šikana. Co šikana? Zločin!" vpadla jí do řeči Kydippé.

Marina přikyvovala. „A tahle šikana občas i někde ve světě funguje ještě dodnes. A to proto, aby ženy nemohly svou energii využívat pro vytváření světové harmonie. Je toho tady hodně v knihách i s příklady, tak to musíme mamce vypsat."

„A každá svou verzi, děcka," upozornila je Veronika. „Abysme se před paní profesorkou Aine neztrapnily."

Za hodinu, když šla Marina vrátit knihy ke stolku do vstupní haly knihovny, byla nakonec ráda, že s ní Rowan není.

U pultu totiž čekal Lorenzo.

Ostýchavě se na ni podíval a potichu řekl: „Vaše Výsosti, já se velice omlouvám za ty nevhodné řeči v Římě..."

„Jaké řeči?"

„No, o té agentce."

Marina se usmála. „Ale vždyť to bylo docela zábavné. Navíc mi to samé říkali už u nás ve škole v sekundě nebo tercii. Taky jich pár poznalo, že jsme si s mamkou podobné."