Neighbours again

3/V tomhle státě není jednoduchý se rozvést,to mi věř.

*Ahoj, zdravím! :D Nová kapitola je zde a já opět dělám malé upozornění dopředu - zase je tu kopa sexuality! :D Takže čtěte s rozmyslem nad tím, kolik vám je, nebo taky jak to snášíte. Ale najde se tu i trocha "vážností, moudrostí a hlubokých myšlenek" , jestli to tak můžu nazvat :D Tahle kapitola pro vás už snad nebude tolik zamotaná.

* Hudba→ Dave Navarro - Hungry :) Pusťte až bude Jamie sedět v baru ;) Na obrázku → Pharrell Williams jako Ian Hall :)

_____________________________________________________________________________

-LILY-

"Tak mi už konečně řekni, co se děje!", nakloní se ke mně Danielle přes malý kulatý stoleček a upírá na mě oči s pohledem -NELŽI MI- . "Opravdu nic se neděje Dani, nedělej si se mnou starosti", konejším ji a prsty objímám hrnek se svým čajem, aby jsem se zahřála, protože je mi chladno. "Ale já to na tobě poznám. Vím, že ti něco je a ty mi to neutajíš. Jestli ti vadí, že je tu hodně lidí a nechceš o tom mluvit mezi lidmi, půjdeme ke mně", mává na číšnici, abychom mohly zaplatit. "Přejete si účet?", mile se usměje, když přichází k našemu stolu. "Ano prosím, dohromady", stejně mile se na ni usměje i Danielle. Číšnice odchází pro účet. "Opravdu mi nic není Danielle, nech to být", snažím se ji přesvědčit, ale marně. "Když mám něco nechat být, tak tam něco je a já tě hodlám donutit mi to...", Danielle na mě zvyšuje tón, ale v tom ji přeruší číšnice. "Tady je váš účet slečno, dělá to 8 dolarů", položí papírek s naší útratou na stůl a předloží ho před Danielle. Ta si ho pročítá a pak pokládá na stůl 10 dolarů, jako dýško za milou obsluhu. "Díky slečno, doufám že vám chutnalo a těšíme se na další návštěvu", naposledy se mile usměje a pak odchází. "Na shledanou, děkujeme", odpoví za ní Danielle a pak se otáčí zpátky ke mně. "Já tě hodlám donutit mi to říct. Jdeme!" vstává ze židle, bere si kabát, šálu a svou kabelku. Poraženecky také vstávám ze židle a beru si svoje věci. Opouštíme příjemnou, ale rušnou kavárnu a já z toho nemám dobrý pocit. 'Jestli se o tom někdo dozví, tak tě zmlátím jak starýho psa', probleskne mi hlavou. Nemůžu jí nic říct. prostě nemůžu.

"Takže?", poklepává prstem na konferenční stolek obložený hrnky s kávou a různými dortíky. Sedím naproti ní a jen prázdně zírám. Nemám ji k tomu co říct. Nechci jí na to nic říct. "Sakra Lily, tak to vyklop! Já vím,že to je něco hodně vážného, poznám to. Musíš mi to říct, jedině tak ti můžu pomoct. Nebudu se dívat na to, jak jsi strhaná a jako bez duše. Máš napsané na čele -NĚCO SE DĚJE- , takže se z toho nevykroutíš", naléhá na mě a je očividně dost naštvaná. Ale má pravdu - jsem tak bezduchá, že je mi vlastně úplně jedno, jak moc se zlobí. "Není tu nic, co bych ti měla říct. A i kdyby to nějak důležité a vážné bylo, neřekla bych ti to. Nemůžu", prohlašuji vítězoslavně. Ale tak jednoduché to nebude. "Fajn, takže přiznáváš, že v sobě držíš něco, co mi nemůžeš říct ať je to sebevážnější", odvětí na to zaujatě. "Hele nemělas místo pedagogiky studovat radši psychologii? Jsi chytrá jak rádio" posměvačně na ní zaútočím. Ztrácím nervy. "Lily, znovu ti opakuju, že mně můžeš říct úplně všechno. Jsem přece tvoje kamarádka, ve zlém i v dobrém", podívá se na mě lítostně a vezme mou ruku do té své. "Pověz mi, co se děje", naléhá na mě znovu. "Já..., já nemůžu, promiň", sklopím pohled dolů a po tváří mi steče slza. "Ale můžeš. Musíš", mluví klidným tónem a skoro prolamuje ledy. "Ale, musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Už to, že ti to říkám, je pro mě hrozný risk. A pokud s k němu donese, že jsem ti to vyžvanila, nedopadne to dobře ani pro tebe", začínám brečet a zadívám se Danielle do očí. Zorničky se jí rozšiřují a pohled se jí plní strachem. "Ke komu? Co se stalo?", její hlas už nezní zdaleka tak klidně. "Slib to!", vyštěknu na ní. "Dobře. Slibuju, že to nikomu nepovím. Ale ty to musíš povědět mně!", opět na mě naléhá. "To Seth", prohlašuji a strachy se rozhlížím kolem sebe. Samozřejmě jsme tu sami. "Co je se Sethem? Něco se mu stalo? Nebo něco provedl?", ptá se opravdu zvědavě. Naposledy váhám. On mě varoval, takže pokud to teď řeknu, není cesty zpět. "On..., on mě-", v zámku se ozve klíč a dveře od Daniellina bytu se otevřou. "Jsem doma, miláčku!", přeruší mě Ian. "Jsme v obýváku, zlato", volá na něj Danielle. "Ahoj krásky", ve dveřích se objeví sympatický černoch. Ian Hall je pohledný a úspěšný muž. O Danielle se stará výborně a já jí ho můžu jen závidět. Je na ní tak hodný. "Asi bych měla jít. Omlouvám se, ale už něco mám", vymluvím se a vstávám z křesla. "Tak se měj Lily, pokecáme jindy", usměje se na mě Ian. "Ty taky, těším se", odpovídám mu a odcházím do předsíně. Danielle mě následuje. "Tak řekneš mi to? Co se děje?", snaží se to ze mě ještě na poslední chvíli dostat. "Zapomeň na to, Dani", popadám svoje věci a vycházím z bytu na chodbu. Než se zavřou dveře, ještě spatřím Danielle a její pohled -NEPŘEJ SI MĚ!- . Pak odjíždím výtahem pryč a opouštím její dům. Možná je dobře, že Ian přišel. Bůh ví, co by se stalo, kdybych jí to řekla. Byla chyba se o tom vůbec zmiňovat. Vždyť to nejspíš ani nic neznamenalo.