Neighbours again

23/Vážně jsou tam dvě

*Karen Gillan jako Lily Tanner*

-LILY-

Už pár týdnů je všechno dokonalé. S Jamiem to ani jinak nejde. Je to tak odlišné. Odlišné od všeho, co jsem kdy prožila. A přece to je velmi známý pocit. Pocit, který jsem už jednou měla tu možnost pocítit. Před několika lety. Byl zakořeněný hluboko ve mně a čekal na probuzení. Na oživení. A oživit ho mohl jen ten člověk, který ho do mě zasadil.

Ucítím jemný dotek na šíji, jak mi někdo odhrnuje vlasy z krku a nakonec tam přitiskne své horké rty. Zvednu hlavu od snídaně a sama pro sebe se trochu pousměji. Pak se pootočím a spatřím jeho modré oči, jak pozorně sledují každý můj pohyb.

„Dobré ráno, krásko," pozdraví mě stejně, jako každé ráno.

„Ahoj," uculím se na něj a nechám ho, aby mě lehce líbl na rty. Pak se ode mě odtáhne a popadne bundu hozenou přes židli.

„Nenasnídáš se se mnou?" zaraženě našpulím rty.

„Musím si jít něco zařídit. Ale vrátím se brzy, pak mě nakrmíš," mrkne na mě a hned zmizí za dveřmi. Ani se nestihnu s ním rozloučit.

„Divné," zakroutím hlavou a setřesu tak ze sebe zvláštní pocit. Pak se otočím zpátky ke své snídani, ale jeden jediný pohled na mé jídlo mi najednou okamžitě zvedne žaludek.

Cítím, že to nevydržím a vyběhnu okamžitě od stolu, rychlými kroky vtrhnu do koupelny a ještě, než se stihnu pořádně nahnout nad mísu, zvrátím obsah svého žaludku do záchodu.

Po několikaminutovém dávení se posadím vedle záchodu a chytnu se za břicho. Panebože, to jsem vážně tak děsná kuchařka? Můj žaludek okamžitě přitaká, jakmile si jen vzpomenu na ty lívance a nutí mě znovu strčit hlavu do záchoda. Znovu se vyzvracím a nakonec si stoupnu k umyvadlu, abych si mohla vypláchnout pusu.

Podívám se na sebe do zrcadla. Vypadám hrozně, úplně příšerně. A všímám si i jednoho menšího detailu. Moje prsa. Jsou nafouklá jako balónky. Chvíli na to jen tak zírám a pak si vzpomenu na jeden mnohem důležitější detail. Nedostala jsem to.

To nemůže být možné. Vždyť si dáváme pozor a chráníme se. Pousměji se nad tím a okamžitě tu možnost zavrhnu. Určitě jsem jen pokazila ty lívance. Jenže při odchodu mi to trkne. Tenkrát v kuchyni. Na stole. Nepoužili jsme ochranu. Panebože.

Okamžitě se začínám hrabat ve své kosmetické taštičce a hledám těhotenský test, který tam zbyl ještě z dob, kdy jsem byla se Sethem. Najdu a nervózně se na ně podívám. Chci to vůbec vědět?

Co si to namlouvám, jasně že to chci vědět.

Udělám všechno, co je potřeba, odložím test na umyvadlo a změřím si čas. Dvě minuty? V takovéhle situaci se to zdá jako dvě hodiny. Nervózně pochoduji po koupelně a snažím se nemyslet na to, co by to znamenalo, pokud by to byla pravda. A co by to vlastně znamenalo? Bylo by to špatné, nebo dobré? Měla bych radost. Sakra, já nevím.

Konečně se rozezní upozornění na mém telefonu. Sáhnu pro mobil a nedočkavě ukončím ten otravný zvuk. Pak se zhluboka nadechnu a zase vydechnu. Jsou to jenom blbý čárky.

Popadnu test z umyvadla a naposledy se nadechnu. Pak si ho natočím tak, abych dobře viděla a důkladně ho prozkoumávám. Trvá sotva vteřinu, než mi to všechno dojde.

„Kurva," ulevím si.

Z tubičky na mě zářivě svítí dvě modré čárky. Vážně jsou tam dvě.

Začínám panikařit a znovu přecházím sem a tam po koupelně. Co na to řekne Jamie? Bude z toho šťastný? Bude naštvaný? Opustí mě? Donutí mě jít na potrat? Hlavou mi víří spousty otázek, ale jedna věc mě překvapuje ze všech nejvíc. Mám z toho radost. Vážně jsem šťastná.

Budu mít miminko.

Vtom se z chodby ozve bouchnutí dveří.

„Lásko, jsem doma," zakřičí Jamie z chodby a jeho kroky jsou čím dál tím hlasitější.

Sakra! Rychle zahrabu krabičku od testu do spodu koše a mobil i s tubičkou si schovám do kapsy. Pak vycházím z koupelny, kde už mi jde naproti Jamie.

„Ahoj. Kde jsi byla?" zvědavě si mě prohlídne a pak trochu přivře oči. „Děje se něco?"

„No, musím s tebou o něčem mluvit," nejdřív ostýchavě sklopím pohled a skousnu si spodní ret, ale jeho úsměv mě povzbudí a tak se usměji taky.

„Tak já si dám sprchu a pak si promluvíme u té snídaně, ano?" políbí mě na čelo a zmizí za dveřmi koupelny. Zase mě nenechává mu na to ani odpovědět.

Zatímco se v koupelně sprchuje, sedím u snídaňového baru a v hlavě se pokouším si srovnat, jak mu to oznámím.

Ehm, jsem těhotná. Ne.
Budeme mít dítě. Taky ne.
Oplodnil jsi mě. Bože ne!

Do toho zazvoní telefon a naprosto mě vyděsí. Dřív, než se stihnu vzpamatovat a doškrábat se k němu, skočí tam záznamník.

„Dobrý den, pane Woode. Tady Jenny. Už jsme spolu pár týdnů nemluvili. Volám jen, abychom potvrdili naši dohodu. Bude potřeba, abyste do konce týdne dorazil do Nebrasky, abychom mohli podepsat smlouvu o navázání pracovního poměru. Prosím ozvěte se mi ještě dnes a domluvíme se. Přeji pěkný den." Pípnutí oznámí konec zprávy.

Cože?! Jak mi to mohl udělat? Říkal, že to nevezme. Že mě neopustí. Zrovna teď, když... Setřu si hřbetem ruky slzy, a otočím se za zvukem kroků.

„Tak o čem sis chtěla-" všimne si mého výrazu a úsměv mu zmizí z tváře. „Co se stalo?" přijde ke mně a natáhne ke mně ruce ve snaze stáhnout si mě do objetí. Odstrčím ho od sebe a couvnu dozadu.

„Nech mě na pokoji, ty hajzle! Jak jsi mohl!" rozkřičím se na něj a přes své slzy skoro nevidím, jak se zamračí.

„Co jsem provedl?" zaraženě zvedne ruce v obranném gestu.

„Říkal jsi, že tu práci nevezmeš. Ale tys ji vzal. Opouštíš mě, už zase. Slíbil jsi, že mě neopustíš! Proč jsi mi nic neřekl?" už nezvládám ten nápor, musím se odsud dostat pryč. A to rychle.

„Počkej, vysvětlím ti to," natáhne ke mně ruku, ale já ho zarazím.

„Neobtěžuj se," sarkasticky si odfrknu a bez ohlédnutí vypadnu z domu.

________________________________________________________________

*Uuu, máme problém :D Asi k tomu nemám co říct :D

*Vote+comment♥ a jakékoliv ohlasy , příště (opět za chvíli), papa♥

-Merenwen99