Neighbours again

13/Cítím ho z tebe

*Na obrázku Jake Gyllenhaal, jako Seth Collins :)*

-SETH-

„Nezapomeňte - zacvičte si doma, každý den stačí půl hodiny. Dvakrát do týdne si třeba jděte zaběhat. Hlavně jezte hodně bílkovin a dodržujte pitný režim. Až si vaše tělo navykne na nový režim, půjde všechno pěkně dolů." usměji se na klienta a nakonec si s ním podám ruku.

„Děkuji za rady, Sethe. Tak zase příští týden, na shledanou." rozloučí se a odejde pryč. Konečně domů.

Nejdříve se v šatnách osprchuji a převléknu se do čistého oblečení, potom si sbalím věci a hned směřuji ke svému autu na parkovišti. Nasednu do něj, nastartuji motor a vyjedu směrem domů.

Doma hodím klíčky od auta na stůl a otevřu lednici. Nic. Kouknu se do trouby. Nic. Nikde připravená žádná večeře. Ta čubka mi už ani neuvaří. Vyběhnu z kuchyně po schodech nahoru do ložnice.

„Hej, Lily, co si mám jako dát k jídlu?" zakřičím, ale žádná odezva.

Nakouknu do ložnice, ale není tam. Není ani v koupelně. Celé horní patro je prázdné. Sejdu schody zase dolů a prohledám i přízemí. Nikde nikdo. Vykouknu ven na terasu za dům, ale ani tam pohledem nezavadím o jedinou postavu. Kde ta kráva sakra je?

Vrátím se zpátky do obývacího pokoje a posadím se na pohodlnou sedačku. A díky tomu pohodlí moje tělo i moje mysl uvolní, a tak teď mohu mnohem jasněji přemýšlet. A okamžitě mi dojde, kde se Lily právě teď nachází.

Jestli si myslí, že mě bude chodit podvádět se sousedíčkem, tak to se pěkně mýlí. Však já si na ní počkám, pak bude mít hodně co vysvětlovat.

...

Z mírného podřimování mě probudí hlasitá rána. Někdo třískl s dveřmi. Okamžitě se vyhoupnu na nohy a jdu se podívat, kdo se mi snaží zbořit dům. U dveří na zemi sedí Lily, nepřítomně zírá před sebe a je úplně mimo. Už se nadechuji k proslovu, ale její pravá ruka bleskurychle vystřelí vzhůru a zarazí mě tak.

„Než něco řekneš - vážně teď na to nemám náladu. Potřebuju být chvíli sama." napjatě si schová obličej do dlaně, ale pak vydechne, rukama se zapře a zvedne se ze země. Posbírá svoje věci a vykročí ke schodům. Já jí ale nenechám se tomu tak lehce vyhnout. Chytím ji za paži.

„Stůj!" zvýším trochu hlas.

„Co chceš?" vyštěkne po mně a vytrhne se z mého sevření.

„Já moc dobře vím, kde jsi byla. Není to moc daleko - jenom tady přes chodník." založím si ruce na prsou a snažím se trochu zklidnit. Stejně cítím, jak na krku pulsuje tepna.

„Neplácej nesmysly. Byla jsem v práci." odfrkne si a v obranném postoji s pro změnu ruce na prsou založí zase ona.

„Tohle ti vážně nesežeru. Dneska máš volno. Byla jsi za ním, nelži mi. Cítím ho z tebe." přiblížím se k ní, prohrábnu její zrzavé vlasy rukou, chytnu jí za ně a zvrátím ji hlavu dozadu tak, abych si mohl přičichnout. Ona mě od sebe odstrčí a popojde o kousek dozadu.

„Jsi ubožák. Nic jsem s nikým neměla." pohrdavě se na mě podívá.

„Moc dobře vím, žes ho v jeho domě ošukala a pak si napráskala, jak moc špatnej jsem přítel!" znovu jsem zkrátil vzdálenost mezi námi. Ona pořád vystrašeně ustupovala dozadu.

„Vymýšlíš si tu pohádky a důvody, proč mi ubližovat! Ale já se nenechám!" zaječí na mě a v tom ji zazvoní telefon. Vyloví ho z kabelky.

„Dej to sem!" sáhnu po jejím telefonu. strčí, já zakopnu a skončím na zemi. Uhodím se do hlavy a tupá bolest mi nějakou chvíli nedovoluje se pohnout.

„Nesahej na to, hajzle!" ‎‎‎‎‎strčí do mě, já zakopnu a skončím na zemi. Uhodím se do hlavy a tupá bolest mi nějakou chvíli nedovoluje se pohnout. Mezitím si ale vyslechnu zajímavý rozhovor.

„Co po mně chceš, Jamie?! Sleduješ mě snad, nebo co? Chceš se mi za každou cenu plést do života?" štěká na něj rozzuřeně. Pak chvíli se sarkastickým výrazem ve tváři poslouchá a přikyvuje.

„Jasně, takže mi chceš říct, že jsi jen tak náhodou začal pracovat zrovna tam, kde dělám já a vůbec jsi o té maličkosti nevěděl?" jednou rukou křečovitě svírá telefon u svého ucha a tou druhou divoce máchá ve vzduchu. Je rozzuřená.

„Ne, já ti nevěřím, Jamie. Tohle byl ubohý tah a rozhodně sis v ničem nepomohl. Nechci s tebou už víc mluvit!" zakřičí na něj nakonec, pak hovor ukončí a mobil odhodí neznámo kam.

Moje bolest konečně pomalu odeznívá a moje svaly zase začínají mít schopnost se pohybovat. To byla šlupka. Zapřu se oběma rukama a pomůžu si tak vstát. Otočím se na ní s podrážděným obličejem.

„Sethe, já..." roztřesenýma rukama si vjede do vlasů a začne přede mnou couvat. Vztek a zděšení se v ní mísí v jednu jedinou emoci. Strach.

„Takže jsi s ním byla?!" zařvu na ní. Ona se šíleně lekne a upadne na schody. Bolest jí zkřiví obličej a ona na mě přemáhavě pohlédne.

„Jo, ale bylo to v práci, jak jsem říkala." začne nenápadně posouvat zadek schod po schodu nahoru.

„Nelži! Podvádíš mě s ním! A pak mě s ním pomlouváš!" přiblížím se o další krok k ní. Moje sebekontrola mi pomalu proklouzává mezi prsty.

„Nelžu ti! Bylo to v práci, ani jsem nevěděla, že tam dělá. Jen jsme spolu mluvili. Pohádali jsme se." po tváři se jí začnou kutálet slzy a její vlhké oči na mě prosebně upírají svůj pohled.

„Jaký to s ním je, ty jedna děvko, hm?!" začnu se k ní pomalinku sklánět.

„Sethe, prosím, ne!" její vzlyky komolí její slova. Začne se sápat po schodech nahoru, ale já ji přidržím na místě a vklíním se kolenem mezi její nohy.

„Když jsem tak mizernej, že musíš chodit o dům dál, budu ti asi muset ukázat, co všechno umím!" přisaji se na její krk a ona se mě jen marně snaží odstrčit pryč.

_______________________________________________________________

*Ej, ej, ej, ej, ej...Já vydávám kapitolu po jednom dni. Daaaaaamn! To je nezvyk, fakt! Ale když je čas, tak proč ne! :3 Baví mě to psát, krátím si s tím dlouhé chvíle a tak to prostě píšu! Pro ty z vás, kteří to čtete - snad vám tím dělám radost. Taky doufám, že se kapitolka líbila :)

*Opět budu otravovat a poprosím vás, abyste zanechali ohlasy! Pokud se kapitola líbila, dejte jí vote :3 A poprosila bych, jestli by vám to třeba nestálo i za komentář -> chci vědět, co se vám líbí a co ne, jinak nemám možnost vylepšovat :) Snad si ty dvě minutky na nacvakání nějakého komentáře najdete, protože by to pro mě hodně znamenalo. Je jedno, co bude jeho obsahem - i kritiku potřebuju :) Nebojte se mi napsat, pokud se vám něco nelíbí - ne každej máme stejný gusto :D Ale prosím slušně! No, tak snad jste si to vzali k srdci, takže klasicky vote+comment♥ a třeba i sdílení dál, pokud myslíte, že za to příběh stojí ;) Já už se loučím! Pa :-*

-Merenwen99