Neighbours again

18/Jdem do toho

*Karen Gillan jako Lily :) Ona je suprová :O*

-LILY-

Ještě jsem ani neotevřela oči, ale už slyším podivné pípání. Pořád se to opakuje a je to tak...otravné. Raději pomalu otevřu oči a okamžitě mě oslepí ostré světlo. Když si moje oči konečně přivyknou, zjistím, že se nacházím v dosti sterilním prostředí. Všechno je úplně čistě bílé. Jen jedna věc mi tu nesedí. Tmavá skvrna ve světle.

Otočím hlavou na stranu a na křesle spatřím spící postavu. Podle oblečení a taky podle rozcuchu na hlavě poznám, že se jedná o Jamieho. Jemně podřimuje s klidným a uvolněným výrazem ve tváři. Pak najednou zamrká očima a doširoka je rozevře. Chvíli je zmatený, ale když si všimne, že jsem v bdělém stav u, vystřelí mu ruka do vzduchu, nakloní se ke mně a pohladí mě po ruce.

„Konečně jsi vzhůru." viditelně si oddechne a já mu chci přitakat, ale pak si uvědomím - jak dlouho jsem spala? A co se, ksakru, vlastně stalo?

„Já si nic nepamatuju." přiznám a slepím víčka k sobě. Na to ucítím, jak mě jeho ruka lehce pohladí po obvázané hlavě.

„Teď se tím nezatěžuj. Musíš odpočívat." otevřu zase oči a v těch jeho spatřím nejistotu a obavy.

„Řekni mi to. Chci to vědět." neústupně si stojím za svým a podrážděně vystrčím spodní ret.

„Tak dobře. To Seth. Tohle ti udělal on." schová si tvář do dlaně a promne si spánky, aby se trochu uklidnil.

„Seth?" překvapeně zamrkám.

„Copak si nevzpomínáš vůbec na nic? On je magor. Dopouští se na tebe hrozných věcí a pokud si to nepamatuješ, tak si to ani neumíš představit." ve vzteku rozhodí rukama kolem sebe. A mně se vrátí paměť. Vzpomínám si. Na všechno.

„Pamatuju se." připustím a pak znovu pevně semknu víčka. Vybavují se mi hrozivé scény Setha, který si mě násilím bere a pak trestá mou neposlušnost. ‎Snažím se nepropustit průbojné slzy ven.

„Musíš to všechno říct. Už jsem zavolal policii." snaží se mě přemluvit. Policii? On zavolal policii? Mám všechno říct? Co když to nevyjde? Seth to pak jistě nenechá jen tak. Nesouhlasně zavrtím hlavou, ale než něco stačí namítnout, otevřou se dveře a objeví se v nich starší muž v padnoucím obleku. V ruce drží odznak, který mi okamžitě ukáže a očima se mě dotazuje, zda může vstoupit. Kývnu hlavou a on vejde a dveře za sebou zavře.

„Pane Woode, mohl byste prosím vás?" otočí se na Jamieho a pokyne mu rukou směrem ke dveřím. Jamie souhlasně přikývne a pak zmizí za dveřmi. Ten muž znovu obrátí svou pozornost ke mně.

„Zdravím, slečno Tannerová. Jsem poručík Daniels a chtěl bych se vás zeptat na pár otázek ohledně pana Setha Collinse. Mohu?" ukáže rukou na křeslo, které před chvílí opustil Jamie a když lehce kývnu, posadí se.

„Co chcete vědět?" promluvím s možná až příliš uštěpačným tónem hlasu.

„Asi přejdeme rovnou k věci. Tohle," ukáže prstem na můj obličej, „to vám udělal pan Collins?" dokončí větu s jistým opovržením. Na chvíli se zaseknu, ale pak sebevědomě pokračuji.

„Nepamatuju si, jak se mi to stalo. Ale...Seth...ten to prostě neudělal." snažím se znít přesvědčivě, ale na sto procent selhávám. Tak moc bych tomu muži chtěla říct pravdu, ale moje hlava mi to nechce dovolit.

„Určitě? Mám totiž podezření, že je to všechno jeho práce. Choval se ještě někdy předtím agresivně?" podezřívavě si mě prohlédne.