Neighbours again

19/Ruce nad hlavu

*Znáte to --> Jake Gyllenhaal jako Seth :D*

-SETH-

Rozrazím křídlové dveře od našeho domu a vpadnu dovnitř. Na poslední chvíli se zachytím kliky na druhé straně dveří, takže sebou nakonec neplácnu na zem. Svět před očima se mi točí, v hlavě mi třeští a v uších jako by mi pořád zvonilo. Kolik jsem toho, proboha, vypil?

Včera, když jsem odsud vypadnul a nechal jsem ji tady, jsem to v baru opravdu přehnal. A teď toho celkem lituju. Takhle jsem se už dlouho necítil. Prochlastal jsem tam celou noc. Kolik je vlastně hodin?

Podívám se na hodinky na své ruce a zjišťuji, že je něco málo po poledni. Následujícího dne. Ani si nepamatuji, kde jsem strávil posledních pár hodin. Jako by se to někam vypařilo.

Rozhoduji se bojovat s posledními zbytky opilosti a s kocovinou. V kuchyni si naliji pořádnou sklenici studené vody, do které vhodím šumivý lék a pro jistotu ze skřínky vytáhnu ještě nějaký prášek, který tím zapiju. To snad bude stačit. Následně se vydám na obchůzku domu. Někde tady musí být.

Vydávám se do obýváku, kde jsem ji včera nechal ležet. Pořád jsou tady všude stopy po našem boji. Míjím je a když ji tam nenajdu ležet, zamířím po schodech nahoru. Tam prohledávám všechny místnosti – ložnice, pokoj pro pro hosty, dvě koupelny a pracovnu. Ale všude je pusto. Sejdu zase zpátky do přízemí a prohledám ještě dolní koupelnu. Ani tam není. Poslední možnost už jen jen terasa za domem. Když cíl mého hledání nenacházím ani tam, svírají se mi ruce v pěst. Už zase. Ta čubka už zase zmizela.

Plný vzteku se zase vrátím zpátky do domu a popadnu svůj telefon, který jsem předtím nechal ležet na stole v kuchyni. Navolím její číslo a přitisknu si mobil k uchu. Chvíli čekám a poslouchám otravné vyzvánění. Nic. Pak se ozve hlas operátora, ale to už hovor naštvaně ukončuji. Zkouším to znovu, ale zase bez úspěchu. Když už potřetí poslouchám otravný hlas operátora, jak mi oznamuje, že se jim nepodařilo se s tímto číslem spojit, zuřivě mobil odhodím na stůl. Dneska je se mnou ámen. Ta děvka mě napráská. Svině.

Zoufale přecházím po místnosti sem a tam a snažím se něco vymyslet. Ruka mi nervózně cuká a mé oči pořád těkají směrem k minibaru. Tím teď nic nevyřešíš.

Když už si opravdu myslím, že jsem naprosto ztracený, v hlavě se mi rozsvítí. Já vím, kde je. Vím, s kým je.

Znovu se chopím mobilního telefonu a projdu si nedávno volaná čísla. Když najdu to, které potřebuju, okamžitě ho vytočím. V mobilu to okamžitě zapraská.

„Halo?" ozve se mi u ucha ten zkurvysyn a já se zhluboka nadechnu.

„Kde. Je. Lily?" dávám důraz na každičké slovo.

„Nech ji na pokoji." ostražitě vyštěkne.

„Umlč ji, přivez mi ji sem a nic se jí nestane. Jinak vás zabiju, oba!" snažím se mu to důkladně vysvětlit, aby to pochopil.

„Už na ní nesáhneš, nikdy." odvětí sebevědomě.

„Pokud mi ji okamžitě přivezeš. A opovaž se něco kváknout, budeš držet hubu, jasný? Jinak ty a tvoje rodina skončíte špatně!"

„Jak se opovažuješ? Jsi jenom bastard, nic víc. Necháš Lily na pokoji, je ti to jasný? Jinak ti osobně rozbiju držku!" zakřičí. Uchechtnu se tomu.

„Jsi k smíchu. Do hodiny ať jste tady. Pamatuj...tvoje rodina přece za nic nemůže, nezasloužila by si to." zaklapnu mobil a odhodím ho na stůl. Následující hodina čekání mě zabije.

...

Kde sakra jsou? Už tady dávno měli být. Čekám tu už hodinu a půl, ale oni pořád nikde. Začínám se bát toho, že už se opravdu budu muset uchýlit k nějakému radikálnímu řešení. Zrovna popadám svůj mobil do ruky a chci zavolat jednoho svého důvěrného přítele, který mi dluží malou laskavost, když vtom slyším, jak někdo práskne s vchodovými dveřmi. Dusot těžkých kroků se stále přibližuje, když se ve dveřích do obýváku najednou objeví dvě postavy.

Lily je úplně zničená. Samá modřina v obličeji a obvaz okolo hlavy. Je navlečená do odporného oblečení a snaží se schovávat přede za Jamiem, jak jen to jde. On, jako vždycky, je jako ze škatulky. Dokonale upravený, perfektně oblečený a až příliš navoněný. Jak já ho nemůžu vystát. Drží ji okolo ramen a v obličeji má výhružný výraz.

„Konečně jste tady. Doufám, že výměna proběhne hladce." vykročím k nim, ale on se postaví před ní.

„Dej si zpátečku! Opravdu sis myslel, že bych ti ji vydal? Tady Lily ti chce něco důležitého říct." uhne o kousek stranou a zpoza něj vyjde teď už odhodlaná Lily. Zamíří si to směrem ke mně, ale on ji chytí za ruku a varovně na ni zavrtí hlavou. Ona tedy zůstává stát na místě.

„Lily, už tě nikdy neuhodím, slibuju. Jen to neříkej policii, ano?" snažím se ji přesvědčit, ale přemlouvání mi nikdy zrovna nešlo.

„Ne, Sethe, já už to nestrpím. Rozcházím se tebou."

„Tak lehce se mě nezbavíš." odfrknu si, ale vtom dovnitř vtrhne spousta ozbrojených policistů, kteří na mě míří svými pistolemi.

„Ale jo, zbavím. Je konec. A se svými věcmi si nedělej starosti. Ve vězení je stejně nebudeš potřebovat. Věnuju to třeba na charitu." otočí se a zase se schová v Jamieho náruči. Slovo si převezme policista.

„Ani hnout! Ruce nad hlavu!" přiběhne ke mně několik chlápků a mně už je teď jasné, že nemá šanci zkoušet se osvobodit. Jsem v hajzlu.

„Máte právo nevypovídat. Všechno, co řeknete, může být použito proti vám." zakřičí za mnou ještě ten muž, když mě ostatní policisté zrovna vedou v poutech z domu.

Poslední, co ještě vidím, je Lily v jeho objetí, jak ho líbá na rty.

________________________________________________________________

*Aaaaa, konečněěěě, Seth jde sedět! Tahle kapitola se mi psala tak dobře :D Vidina toho, že ten blbec bude pikat (a taky toho, že odpadla další postava a já tak mám o pohled míň) byla tak...skvělá! :D  Co vy na to? :D

*Jako vždycky, vote+comment♥, prostě vyjádření :D Díky moc a papa, zase zítra :) Já psát EPILOG! omg, to je v prd*li :D

-Merenwen99