Neighbours again

9/Jsem na dně

*Na obrázku Jake Gyllenhaal jako Seth Collins :)*

-LILY-

Hned, jakmile za sebou třískám dveřmi, všechny ty stupňující se emoce si prohloubí svojí cestu z nitra na povrch a přemáhají mě. S dalšími přívaly slz se svezu po dveřích na zem a moje přidušené vzlyky se proderou ven a začínají cloumat s mým tělem. Z hrdla mi vycházejí bolestné výkřiky, nohama kopu do všech stran a pěstmi bouchám do dřevenné podlahy, klouby na rukou bílé jako sníh.

Jak jsem mohla úplně zratit kontrolu nad svým životem? Všechno je teď úplně jinak, než by to mělo být. Během několika týdnů nabral můj život úplně opačný směr, než bych chtěla. Můj život se mi doslova rozpadá před očima. Jsem na dně.

Znovu si prohlédnu všechny modřiny a jizvy na svém těle. Viděl to. Jamie to viděl. A já jsem tomu všemu dovolila postavit mezi námi obrovskou zeď, kterou už nepůjde překonat. Všechno mi proklouzává mezi prsty.

Do rukávů, už tak mokrých od mých slz, utírám další slzy. Rukama se podepírám a nakonec se vyhoupnu na nohy. Okamžitě mě začnou nést do koupelny. Tam ze sebe doslova strhám veškeré své oblečení a ještě před tím, než vstoupím do sprchy, zahlédnu svůj odraz v zrcadle.

Udělám krok zpátky a pootočím se, abych všechno lépe viděla. Sjedu pohledem níž. Je to horší, než jsem si myslela. Nejen mé ruce, ale i mé nohy jsou plné modřin a podlitin. Prohlížím se od paty až k hlavě a pohled mi spočine na mých ňadrech. Dotknu se na první pohled krvavé jizvy.

,,Au," zasyčím. Ten hajzl mě kousnul. Dnes už po několikáté mi tváře začnou smáčet hořké slzy.

Obrátím se, abych si mohla prohlédnout i svá záda. Pohled na ně mě už vůbec nepřekvapuje. Ale měl by.

Další jizva od kousnutí. Cucflek. Modřiny a podlitiny. A rudé obtisky jeho dlaně na mém zadku. Odvrátím pohled. Nemůžu se na to už víc dívat.

Vlezu do sprchy a důkladně ze sebe smývám všechnu špínu. I tu emocionnální. A nechávám své slzy splynout s proudem teplé vody, která stéká po mém zohaveném těle.

Když čistá a osušená vyjdu ven z koupelny, překvapí mě něčí postava, jak v obýváku sedi na křesle. Vyholená hlava ho prozradí. Seth.

,,Ahoj, zlato," usměje se falešně a vyrazí směrem ke mně.

,,Ahoj," odpovím mu, ale okamžitě odcházím pryč od něj. Jenže daleko se nedostanu.

,,Kam jdeš?" chytne mě za zápěstí a jeho hlas už teď nezní tak sladce a nevinně. Jeho pravé já se už dere na povrch.

,,Nesahej na mě," rozčílím se a snažím se vyprostit z jeho sevření. Marně.

,,Takhle se mnou nemluv!" pustí mou ruku sám a pozvedne tu druhou ve výhružném gestu. Dnes se ho ale nebojím. Už nemám co ztratit. Nové modřiny se v záplavě těch starých ztratí.

,,A ty se ke mně takhle nechovej!" rozvážu si uzel na županu a nechám ho spadnout ze svých ramen až na zem.

,,Vidíš tohle? Pořádně si mě prohlédni," pomalu se otočím kolem dokola, aby měl možnost vidět všechno, co na mně zanechal. ,,Je to totiž to poslední, co vidíš, než půjdeš za mříže, ty hajzle!" otočím se k odchodu.

"Nikam teď nepůjdeš!" zakřičí na mě hrozivým hlasem. Zamrzám v pohybu. Pak se otočím zase čelem k němu.

,,Proč tohle děláš? Co se to s tebou stalo? Vidíš to na vlastní oči a nedochází ti to? Zmlátil jsi mě. Zbil jsi mě jako psa. A...a znásilnil jsi mě," zlomí se mi hlas a začínám brečet. ,,Milovala jsem tě, ale nezbývá mi nic jinýho."

,,Okamžitě pojď sem!" křičí za mnou. Všechna odvaha ze mě opadá a přemáhá mě strach. Rozebíhám se a mé kroky směřují do ložnice. On se hned rozbíhá za mnou.

Vybíhám schody a vlétnu do prvních dveří nalevo, tam je ložnice. Než stihne přiběhnout za mnou, zabouchnu dveře a zamykám. Mami, tati, prosím, pomozte mi nějak seshora.

,,Ty děvko! Nepokoušej se zvednout ten telefon!" i přes dveře ke mně doléhá jeho rozzuřený hlas a než se stihnu dotknout telefonu, slyším, jak kope do dveří a poddajné dřevo začíná praskat.

Než se naději, dveře jsou prokopnuté a Seth už je v místnosti. Najednou se mi před očima jakoby zamlží, ale než stihnu upadnout do mdlob, jeho hlas mě vtáhne zpátky do reality.

,,Tak ty chceš vědět, co že to se mnou je? Se mnou je všechno v pohodě. Ale ty, ty se začínáš rozhlížet kolem, a to se mi nelíbí! Jsi moje, slyšíš! Jenom moje!" v ložnici vzduchem lítá všechno možné.

,,Žádnej parchant na tebe ani nesáhne, patříš mi! A tohle všechno," poukáže na mě a odfrkne si, ,,to je jen způsob, jak si tě označkovat! Aby to všichni věděli, že jsi kurva moje!"

,,Já ti nepatřím! Nejsem tvoje. Už ne," postavím se do obranné pózy, ale moje tělo se chvěje směsicí strachu, nervozity a adrenalinu.

,,Jsi k popukání, Lilynko," rozesměje se na celou ložnici, jeho pohrdavý smích mi trhá uši a sráží mou sebejistotu k bodu mrazu.

,,Kam bys jako šla? Já se odsud totiž nehnu."

To, co jsem slyšela, opět vypumpovalo moji odvahu. Tohle nemůže myslet vážně.

,,To ty jsi ten, kdo odsud vypadne. Zdědila jsem to tu po rodičích, vzpomínáš?" měla jsem chuť si odplivnout k jeho nohám. Ale jak už jsem řekla, je to tady moje.

,,Já se nikam nehnu. Nech mě ti připomenout, že jsi na mně závislá, protože bez mého platu to tady sama neutáhneš. Je to velký dům a je potřeba do něj ještě hodně investovat. To se ti s platem ubohé učitelky v mateřské škole nepodaří. A navíc...až tě takhle uvidí, nejspíš o své místo přijdeš," s vítězným tónem se ke mně přibližuje a ve mně narůstá panika.

Ani ne centimetr ode mě se zastavuje a pomalu zvedá ruku. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Zavírám oči a vzdávám to. Smiřuji se s faktem, že tuhle bitvu jsem prohrála. Ale válka ještě nekončí. Ne dnes.

Moje poraženecké myšlenky ukončuje rána, kterou mi uštědřil přímo do nosu. Poslední, co vnímám, je moje teplá krev, která mi v proudech stéká po tváři až do úst, kde cítím hořkou chuť a pachuť železa a nakonec upadám do hlubokých mdlob.

________________________________________________________________

*Ahoj, přináším novou kapitolu NA, snad se vám líbila :) Sama jsem překvapená, že vydávám ani ne po týdnu, to je parádička, co? Až na to, že kvůli mé přestávce (ehm, říkejme tomu půlročnímu výpadku přestávka) to už teď nikdo nečte, takže já si tu povídám sama pro sebe :D Můžu si za to sama, ale stejně budu dál vydávat, protože i když si to třeba přečte jen minimum lidí, mě baví psát a píšu to už kvůli sobě! :D Takže tak, to je snad všechno.

*Pokud jsi tady a vážně to čteš, tleskám ti a vyzývám tě, abys mi zanechal ohlasy v podobě vote nebo comment! Jsem to ale zoufalka, vážně. Tak zase u příští kapitoly, ahoj :)

-Merenwen99