Neighbours again

20/Miluju tě

*↑ Zac jako Jamie :3*

-JAMIE-

Otevírám oči. Na obličeji mě příjemně hladí ranní paprsky podzimního slunce a teplo zpod mojí deky pozvolna uniká, jak ji ze sebe stahuji. Dnes je sobota - ten den. Konečně.

Už skoro týden, od té události se Sethem, čekám na tenhle den. Dohoda, že se Lily nejdříve zotaví a rozloučí se se svým domovem, mě už začínala pěkně štvát. Jo, přesně tak. Nemohl jsem se dočkat.

Ale na druhou stranu chápu, že se toho odehrálo prostě moc a ona potřebuje čas jen sama pro sebe, aby si urovnala myšlenky a vypořádala se s tím, co všechno se jí přihodilo. A že toho bylo hodně. Dokážu pochopit dokonce i to, že chce strávit poslední chvilky v tom domě v klidu a o samotě, aby se rozloučila, než ho prodá. I přestože na něj nebude mít ty nejlepší vzpomínky, přece jen je to dům, který zdědila po svých rodičích a na to se zapomíná těžko. Ale to je tak všechno. Jinak nechápu, proč jsem na tu dohodu vůbec kývl. Být to na mně, nastěhovala by se ke mně ještě ten den. Ale nebylo. Už bych ji chtěl mít u sebe.

Vysápu se z postele a všechny myšlenky ze mě spadnou. Oblékám se s tím, že se osprchuji až později. Přece jen, při tom stěhování se ještě zpotím. Sejdu dolů do kuchyně, kde si dělám kávu.

Když ji ve stoje upíjím u kuchyňského ostrůvku, můj mobil zavibruje na stole a oznámí mi tak příchozí zprávu.

Stojím u tvých dveří.
Lily

Pousměji se, odložím kávu na stůl a jdu jí otevřít dveře. Za nimi na mě čeká změť zrzavých vlasů a zářivý úsměv.

„Ahoj," pípne na mě sladce a mně to na obličeji vykouzlí ještě větší úsměv.

„Ahoj, pojď dál," vybídnu ji a ona bez okolků vstupuje dovnitř. Očima těká všude kolem, rozhlíží se a nakonec uznale pokýve hlavou.

„Máš to tu útulné," nahodí další sladký úsměv.

„Máme," opravuji ji. Šokovaně se na mě podívá, ale pak její výraz zjihne. Přesouváme se do obýváku a oba se posadíme na pohovku.

„Proto jsem tady. Chtěla bych ti poděkovat. Za všechno. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl. Nebýt tebe, pořád se plácám v těch sračkách. A taky se chci omluvit za to, jak jsem se na začátku chovala." Hlavu má svěšenou. „Prostě díky," pokračuje s širokým a upřímným úsměvem.

„Blázníš? Ještě se mi omlouváš? Vůbec ses nezměnila." Hrdelně se zasměji a přitáhnu si ji do obětí. Uvelebí se mi hlavou na rameni a přitom se tiše uchechtne.

„Tak nezačneme s tím stěhováním?" odtáhnu ji od sebe na délku paží a zkoumám její výraz. S nostalgickým povzdechem rázně kývne a tak se oba zvedneme z pohovky.

...

„Kolik je hodin?" plácnu sebou na židli, zatímco ji pozoruji, jak si bere z lednice lahev sycené vody. Pak si dopřeje pořádného loka.

„Něco po osmé," odpoví mi zadýchaně a pak se opět napije.

„Nic jsme nejedli. Uděláme si večeři?" vyklenu obočí a naprázdno polknu. Mám pekelný hlad.

„Jasně." Poskočí a zatleská. „A co?" hladově na mě upře oči.

„Špagety," rozhodnu a vstanu ze židle.

„Bože," hlesne a utře si imaginární slinu. Okamžitě se do toho spolu pouštíme.

Zapínám rádio a kuchyní se začínají linout tóny hudby. Vyndám na stůl všechno, co k tomu budeme potřebovat a Lily se okamžitě chopí práce. Zručně krájí zeleninu na omáčku, zatímco já dávám vařit vodu v hrnci. Během chvíle se oba uvolníme a začínáme se u toho bavit. Pošťuchujeme se, tancujeme a celkově si to prostě užíváme.

V jednu chvíli, kdy se nedívá, se opřu o lednici a zadívám se na ní. Pozoruji její ladné pohyby, když se její boky pohupují do rytmu hudby. Pozoruji její zrzavé vlasy, jak se lesknou ve světle zářivky. Pozoruji její tvář, jak hýbe rty a opakuje slova písně a mění při tom grimasy. A v jedné vzácné chvíli mám možnost pozorovat i její zelené oči, jak září štěstím. A v tom mi to všechno úplně dokonale dochází.

Miluju ji. Vždycky jsem ji miloval. A vždycky jsem to věděl. Ale nikdy jsem si to nebyl schopný přiznat. A možná jsem ani nechtěl. Ale teď chci. Teď sakra chci. Vtom mě ale vyruší její hlas.

„Hotovo! Můžeme jíst," drží v rukou dva krásně nazdobené talíře se špagetami a kýve směrem ke stolu. Zatřesu hlavou a na chvíli ty myšlenky odložím stranou.

Při večeři se normálně bavíme, ale ve mně při tom celou dobu hlodá zvláštní pocit. Pocit, že musím být upřímný. Že musím s pravdou ven. Jinak ji zase ztratím. Jinak se po čase odstěhuje a podruhé mi proklouzne mezi prsty. Až to nevydržím a odložím příbor stranou.

„Děje se něco?" zaskočeně se na mě podívá a taky svůj příbor odloží. Upírá na mě své zelené oči a čeká na odpověď.

„Miluju tě." vybalím to na ní a pak pod stolem nenápadně skřížím prsty a doufám, že jsem to tímhle všechno nepodělal. Ale taky se mi tak trochu uleví.

„Cože?" oči se jí rozsvítí a vlasy se jí zhoupnou, jak sebou cukne.

„Miluju tě. A vždycky jsem tě miloval. Už tenkrát. Jen jsem se toho bál. Neuměl jsem si s tím poradit. Bylo to pro mě...odzbrojující. Ztrácel jsem vlastní srdce. Pomalu sis ho přivlastňovala a to mě vyděsilo. Jenomže teď už se tím vyděsit nenechám. Teď už vím, že ti ho můžu s klidem dát, protože za něj dostanu to tvoje. Ty mě taky miluješ, vím to. A taky vím, žes mě úplně stejně milovala i tenkrát. Možná to ještě nebyl náš čas, ale už v tu dobu jsme tu byli jeden pro druhého. Ale dnes nám toho času už tolik nezbývá..." nechávám poslední slova vyznít do prázdna a ukončuji svůj proslov.

Čekám, jak se vyjádří, ale ona tam jen tak sedí, úplně zaskočená a slov zbavená. Upřeně mě sleduje a mělce oddechuje. Když nechceš mluvit, tak prosím. Dám ti důvod, proč nemluvit.

Odsunuji se od stolu a vstávám ze židle. Rychle zkracuji vzdálenost mezi námi, beru ji za ruku a vytahuji ji na nohy. Pak si beru její hlavu do dlaní a ochutnávám její naběhlé rty.

____________________________________________________________

*Wíííí, to je tak exciting tohle :D Seth ve vězení, Jamie se vyznal Lily...může to být lepší? Ehm, jop! Počkejte na příští kapitolu ^.^ *potutelně se usmívá* :D Už váš čeká drohromady i s epilogem jen 5 kapitol :D Týjo...

*Jako vždy vote+comment♥, pokud to uznáte za vhodné :) Těším se na vás s další kapitolou zase zítra...a když budu nedočkavá, možná i dneska :P Papa♥

-Merewen99