Neighbours again

16/Zabiju tě

*Na obrázku jako Jake Gyllenhaal jako Seth Collins :)*

-SETH-

Napjatě se ošiji a pak už po několikáté stočím pohled k hodinám. Skoro sedm. Vždy se z práce vrací nejpozději do půl šesté. Ale dnes už je skoro sedm a ona tady stále není. Určitě je zase s tím parchantem.

Mezitím, co moje oči neustále těkají po místnosti tam a zpět a nervózně poklepávám nohou, rozhodnu se vzít to do vlastních rukou. Sáhnu po telefonu a vytočím její číslo. Čekám, co se bude dít, ale všechno, co slyším, je jen otravné pípání a nakonec hlas oznamující mi, že volaný účastník je právě nedostupný. Proč mi to nezvedá? Zabiju ji.

Vstanu z pohovky a ještě nervózněji přecházím po obýváku sem a tam, vztek mi proniká až do konečků prstů a nutí mě zatínat ruce v pěst. Krev se ve mně doslova vaří a já vydechuji velmi horký vzduch. Už teď mě svrbí dlaň od představy, jak pořádně rozbiju hubu jí i tomu kreténovi, až se vrátí zpátky.

Znovu vezmu do ruky telefon a zavolám jí. Do ucha mi pořád zní jen to pípání, ale nic víc. Pořád to nezvedá. Odhodím ho na pohovku a nervózně se podrbu na hlavě. Odkráčím do kuchyně a ohnu se k minibaru. Popadnu první flašku, která mi přijde pod ruku a napiji se rovnou z ní.

Alkohol mě nepříjemně zaštípe v krku, ale jakmile se mi postupně v těle rozprostře známé teplo, moje ruka okamžitě vystřelí k mým ústům a já si dopřeji další lok. Jak z flašky postupně ubývá, vztek pomalu odezní a aspoň na chvíli zase dokážu kontrolovat své dýchání. Ale jen do té doby, než uslyším klíče v zámku a dveře, jak se otevírají a následně zase zavírají.

Odložím flašku na stůl a spěchám do chodby, abych ji zastihl, než zmizí v ložnici a zamkne se tam. Když mě zahlédne ve dveřích, přidá do kroku, ale těsně pod schody ji dohoním a chytnu za ruku. Trhnu a ona se na podpatcích zakymácí a spadne na zem.

„Kde jsi byla?! A proč jsi mi nezvedala telefon?!" zařvu a ona sebou leknutím trhne. Strachy se ji rozšíří zorničky a roztřese se jí brada.

„V práci. Pro jedno dítě si rodiče přišli pozdě, a tak jsem tam musela zůstat o něco déle. Měla jsem vypnutý telefon." lže, jako když tiskne. Jasně to poznám z toho, jak se jí třese hlas a nejistě pořád uhýbá očima, aby jsem v nich tu lež neviděl.

„Vím, že lžeš. Byla jsi s ním a zase jsi mě podváděla! Mám toho dost. Tebe, i toho tvýho kamarádíčka. Se mnou nikdo vyjebávat nebude!" kopnu do ní a ona jen bolestně zaskučí.

„Sethe, prosím, nech mě. Nic se mezi námi nestalo." žalostně prosí a nahlas vzlyká.

„Takže jsi s ním byla!" znovu ji kopnu, tentokrát do břicha. Ona se za něj chytne, zasyčí bolestí a rozkašle se.

Sehnu se k ní a chytím ji za vlasy. Ona zavře oči a pevně semkne rty k sobě. Přisaji se k jejímu krku a vcucnu její jemnou kůži tak, aby na ní zůstal flek. Vjedu jí rukou pod triko a ona se začne okamžitě zmítat. Chytím ji za obě ruce a zabodnu do ní svůj pohled.

„Tak poslouchej," zašeptám jí do ucha, „ještě jednou...a zabiju vás. Oba." kousnu ji do ucha a pak se od ní odtáhnu. Na jejím obličeji zahlédnu jen zděšený pohled. Po tvářích jí stékají potůčky slz, ale nevydává žádné zvuky. Postupně povolí ruce a zavře oči. Pochopila.

Naposledy ji kopnu do břicha a pak ji popadnu a na zádech si ji odnesu do obýváku. Hodím ji na gauč a ona zase jen bolestně sykne, ale nijak neodporuje. Strhám z ní veškeré oblečení. Když se dotýkám jejího těla, její ruce reflexivně vystřelí ke mně a snaží se mě odstrčit, rána pěstí do oka ji ale uzemní. Abych se opravdu ujistil, že už nebude dělat problémy, uštědřím ji ještě několik ran do obličeje, po kterém ji už snad ze všech otvorů stéká horká červená krev.

Nakonec, když už skoro nevnímá, usadím jí poslední ránu do hlavy, která ji na nějakou dobu uspí. Upadá do bezvědomí a okamžitě cítím, jak její svaly pomalu povolují a dovolují mi tak využít situace.

...

Sedím v baru nedaleko od našeho domu a obracím do sebe už sedmého panáka. Když sklenici s bouchnutím postavím zase na bar, barman pochopí mé znamení a postaví přede mě novou sklenici, která je až po okraj plná alkoholu. Ani nevím jakého. Znovu ji vypiji na ex a pak na chvíli zavřu oči.

Ztrácím ji. Ten parchant. Bere mi ji. Jsem v hajzlu. Pokud si ji neudržím, skončím bez peněz na ulici. A nebo taky v lochu. Otevřu oči a když před sebou vidím další plnou sklenici, neváhám a sáhnu po ní. Pak mě ale něco napadne.

Odložím netknutou sklenici zpět na bar, nevšímám si překvapeného výrazu barmana a sahám do kapsy pro mobil. Když ho konečně vylovím, otevřu si kontakty a vyhledám si číslo na pevnou linku sousedního domu. Jen počkej, ty hajzle.

„Ano? Kdo je u telefonu?" ozve se po chvíli vyzvánění, když hovor přijme.

„Zabiju tě." otočím se při tom na barové židličce, abych měl o něco větší soukromí.

„Co prosím? Kdo jste?" naštvaně vyštěkne a snaží se zachovat si ledový tón

„Ještě jednou se na Lily jenom podíváš a zabiju tě. A ji taky." vyhrožuji mu potichu, ale dávám si při tom záležet na ostrém a přímém tónu.

„Ani se jí nedotkneš, ty hajzle. Zkus ji něco udělat!" rozčílí se a já slyším, jak se zuřivě nadechuje a vydechuje.

„Varuju tě. Zkus něco a jste oba mrtví. Ona je moje! Pokud se o něco pokusíš, zřídím ji ještě víc." s tím hovor ukončím a mobil odhodím na barový pult.

Sáhnu po sklenici a přiložím si ji k ústům. Zvrátím hlavu dozadu a přitom do sebe kopnu toho panáka. Trochu zasyčím a pak odložím sklenici.

Tohle bude ještě dlouhá noc.

_____________________________________________________________

*Takže já přináším další kapitolu, snad se vím líbila :) Mně vůbec. A ještě hůř se mi psala. Kapitoly ze Sethova pohledu mi dělají strašné problémy, protože on je takovej hajzl a já jsem asi až moc hodná :D Prostě v tý kapitole nejsou moc hezký věci a já se omlouvám! Vážně, ale ten příběh to prostě vyžaduje:( Snad jsem vás nijak nepohoršila.

*Opět můžete zanechat ohlasy, spíš zanechejte :D Takže vote+comment♥ a já se loučím :D Ahoj :)

-Merenwen99