Svítání

Kapitola 3

Následovala jsem ho z příletové haly dál na nedaleké parkoviště. Měl sebejistý rychlý krok. Zastavil se u staršího hnědého zaprášeného pic kupu. Tak tohle auto se už hodilo na farmu. Auto bylo staré, ale na první pohled jsem na něm nenašla jediné korodující místo, nebo sedřený lak. Pravděpodobně věnoval dost svého času staráním se o něj. Postavila jsem se k vozu a sledovala, jak bez jakýkoliv známek námahy hodil mé příšerně těžká zavazadla, která mě stála nechutný příplatek za nadváhu, nahoru na korbu. Pak popadl vozík a odvezl ho do stojanu. Vrátil se k autu a zamířil rovnou k místu řidiče. Sáhl po klice a zadíval se do vozu. Dveře ale už neotevřel. Bylo na něm poznat, že znervózněl a usilovně přemýšlí.

„Děje se něco?" zeptala jsem se. Stále jsem stála v zadní části vozu, neschopna se pohnout.

Rukou si promnul oči.

„Myslel jsem si, že jsi kluk a měla jsi přiletět uprostřed noci, takže jsem se domluvil s kámošem, že si zahrajeme na hřišti basket, než pro tebe dojedu a cestou zpět ho odvezu domu. Je to při cestě."

Nechápavě jsem nadzvedla obočí.

„No a můj kámoš sedí v autě a čeká, že ho odvezu domu" rukou ukázal na kabinu vozu.

„Aha"

„Asi se ti nebude chtít nasednout do auta s dvěma kluky, co neznáš a jet s nimi dvě hodiny na neznámé místo," začal se trochu nervózně ošívat.

„No to máš docela pravdu" ušklíbla jsem se.

„Mělo to být v pohodě, měla jsi být kluk, nemůžu ho tu nechat. Je to dobrej kámoš, co mi pomohl neusnout, když jsem na tebe čekal. Nic ti od nás nehrozí. Nemusíš se bát" podíval se na mě těma svýma velkýma očima a snažil se o úsměv, i když z jeho postoje bylo patrné, že je nervózní. Pravděpodobně čekal, že vyvolám hádku a okamžitě zavolám na statek rodiny Benettů a požádám o jiný odvoz. On by byl pravděpodobně pak v průšvihu. Rozhodla jsem se, že mu to jen tak nedaruji a trochu ho pozlobím. Přeci jen jsem mu měla co vracet.

„To říká každý masový vrah své oběti" řekla jsem trochu ironicky.

„Jo to je docela dobrý" zasmál se. „Hele, každej ví, že jsem pro tebe jel na letiště. Všichni tě viděli se mnou odcházet. Je tu asi tak tisíc kamer. Byl bych první podezřelej a já opravdu nehodlám strávit celej život ve vězení, mám trochu jiné plány, Hm." Nadzvedl jedno obočí a tázavě se na mě zahleděl.

„Mám pár podmínek" položila jsem si ruce na prsa a snažila se vypadat co nejvíc sebejistě.

„Jsem jedno velké ucho"

„Vyberu muziku" přimhouřila jsem na něj oči.

„Ok, doufám, že nejsi milovníkem Britney Spears" začínal vypadat zoufale a to se mi líbilo. Ráda bych ho trochu potrápila, za to jak se na mě utrhl, když zjistil, že jsem holka.

„Žádné hovory o sexu s holkami, ani ty vaše vulgarní písničky, to si nechte na pro mého bratra" usmála jsem se.

„Jo tak to ti můžu slíbit hned, že před tebou nebudu nikdy mluvit o jiných holkách, co tam máš dál?" zasmál se taky a bylo na něm vidět, že se mu trochu ulevilo.

Mírně jsem si skousla spodní ret. Už zase jsem z něj nervózní. Dívala jsem se mu do očí. Na malou chvilku se mi zdálo, jako kdyby sledoval mé rty, jak se koušu. Napjal se v ramenou.

„Mohl by jsi mi říct své jméno, prosím?" poslední otázku jsem řekla nejtišeji za celou dobu co jsem s ním mluvila. Svůj zrak jsem sklopila ke svým nohám. Cítila jsem, že nemám odvahu se na něj podívat.