Svítání

Co je víc než láska?

Zavezl mě k jezeru, kde jsem se s ním za parného odpoledne jednou koupala. Přešel k mým dveřím a otevřel je. Otočil si mě k sobě čelem na sedačce. Chtěla jsem vystoupit z auta, ale postavil se mi do cesty. Svou silnou rukou uchopil mé lýtko a nohu pomalu nadzvedl. Pohyb jeho klouzající dlaně po mé noze, zanechával mou kůži rozpálenou. Sundal mi z chodidla lodičku a to samé udělal s druhou nohou. Pak ustoupil a uvolnil mi cestu, abych mohla vystoupit. Mé bosé nohy dopadly na zem. Písek byl jemný a příjemně hřejivý. 

"Pojď, budeme se chvilku procházet, musíme z tebe dostat ten alkohol, aby ti nebylo špatně" konečně promluvil. 

"Budeš mě nutit chodit celou noc?" 

"Ano, když to bude nutné"

"Nejsem opilá" jako by mé tělo chtělo právě pronesená slova vyvrátit, silně jsem se zapotácela "nebo aspoň ne tolik, jak to vypadá" zachytil mě svou velkou paží a podepřel mě. Chodil se mnou sem a tam po malé písečné pláži. I když už byla hluboká noc, venku bylo celkem jasně vidět. Na vodní hladině se odrážel měsíc ve své celé kráse. Byl úplněk. "Staráš se takto o všechny připité slečny?"

"Ne"

Jeho jednoznačná odpověď mě potěšila. Přeci jen jsem pro něj snad byla něco víc, než ten zástup holek, které měl za sebou. 

"Viděl jsem tě tančit ve studiu" řekl mi po chvíli tichého pochodování 

"Viděl jsi mě? Kdy?"

"Omlouvám se. Díval jsem se na tebe oknem do studia. Ještě nikdy jsem nic takového neviděl. Mnohokrát jsem sledoval Emily, tančí nádherně, ale ty jsi mnohem lepší. Proč v tom nechceš pokračovat? Máš neuvěřitelný talent. Mohla by jsi to dotáhnout daleko"

"Tanec mám ráda, ale chtěla bych být právničkou jako byl můj otec"

"Byl?"

"Zemřel s mojí mamkou při autonehodě, když jsem byla malá"

"To je mi líto Lex, omlouvám se, neměl jsem s tím začínat"

"To nic, už je to dávno. Babička si nás vzala s Alexem do péče. Museli jsme odejít z Londýna za ní do Madridu. Byla jsem malá holčička v cizím světě, bez rodičů, bez mamky, která by mě dokázala utišit. Babička neuměla ani slovo anglicky. Každý den jsem se dívala na její hodiny baletu v její taneční škole, to bylo jediné co jsem mohla dělat.  Dívala jsem se jak tančí a její pohyby začala po ní opakovat, to byl jediný způsob jak s ní promluvit. Všechen můj zármutek, který jsem pociťovala, mi pomohla tancem ze mě dostat a to mi asi zůstalo."

"Je mi líto čím jsi si musela projít." sevřel mé rameno o něco silněji a přitáhl si mě blíž k sobě. "Takže, až odmaturuješ, budeš se stěhovat zpět do Londýna? Sama?" napětí v jeho hlase bylo hmatatelné. 

"Ano, pojedu tam sama. Alex chce zůstat v Madridu a já bych ani nechtěla, aby šel se mnou. Jsem ráda, že chce zůstat s babičkou. Nebude sama." Nohy už mě začínaly bolet. Byla jsem unavená, ale alkohol ze mě pomalu vyprchával. "A co ty? Chceš zůstat tady v Austinu na univerzitě?"

"Zůstanu, nechci tu nechat mámu, ale kdyby přišla nějaká dobrá nabídka, asi bych neváhal a vzal jí sebou." 

Musela jsem se zastavit a na chvilku se posadit na zem do písku. Sedl si naproti mě do tureckého sedu.  

"Jak ti je?" zeptal se. 

"Překvapivě dobře, asi to bylo dobrý pití"

"No házela jsi do sebe čtyřicetiletou whisku Tedyho otce co si schovával, takže bych řekl, že to bylo hodně dobrý pití."