Svítání

Kapitola 7

„Jdeš na vysokou?" zeptal se  zatímco jsem s ním šla po cestě směřující k nedalekému rybníku. Bylo vedro. Svůj svetřík jsem si nesla v ruce. Musela jsem jít trochu rychleji, abych mu dokázala stačit, i když šel pomalu. Jeho kroky byly při jeho výšce opravdu dlouhé .

„Mám ještě jeden rok před sebou. Měla jsem během studia menší pauzu. Ale chtěla bych jít na právnickou fakultu v Anglii, jako studoval můj táta. A ty?" Odpověděla jsem mu na jeho otázku.

„Páni, právnička. Jsem přijatý na univerzitu v Austinu. Získal jsem fotbalové stipendium. Budu hrát za Longhoms s Harrym a pár dalšíma klukama od nás ze školy. Měl bych se za pár týdnů stěhovat do našeho bytu blízko kampusu. Jako studijní obor jsem si vybral zootechniku."

Bude se stěhovat? To tu nebude do mého odjezdu? Už teď mi bylo smutno. Byl jediný, kdo se tu se mnou bavil.

„Kdy se budeš stěhovat?" můj hlas posmutněl. Všiml si toho.

„Po ukončení tvého školního roku, až budeš cestovat a nebudeš již potřebovat mé služby řidiče." zazubil se na mě. Asi mi chtěl tímto žertem zlepšit náladu, ale stal se pravý opak. Byla jsem opravdu jen jeho osina v zadku.

„Umím řídit a mám mezinárodní řidičák, nemusíš mi dělat řidiče. Mohu se vozit sama." nemá ke mně žádné povinnosti a doufám, že si to mým prohlášením také sám uvědomil.

„Takto prosím nikde neříkej, pravděpodobně bych dostal jinou práci. Kydal bych celý dny hnůj. Víš jak bych hrozně smrděl" znovu se na mě usmál" Vozit tvůj hezký zadek není práce, spíš zábava. Navíc v době, kdy budeš mít výuku chodím na trénink na hřiště u školy, takže tě vlastně jen svezu sebou" pokrčí rameny jako by o nic nešlo.

„Aha. Když to bereš takto, tak to nikde nepovím a nechám tě, vozit můj hezký zadek sebou na trénink." zasmála jsem se společně s ním.

„Proč jsi si udělala pauzu během studia. Nějaký jiný studijní pobyt?" vyzvídal.

„Musela jsem se přestěhovat s bratrem z Londýna do Madridu. Neuměla jsem španělsky a tak jsem potřebovala trochu času na to, abych zapadla." řekla jsem mu pravdu o mém odkladu, i když ta pravda byla hodně zkrácená. Nedokázala jsem mluvit o smrti svých rodičů s nikým a ani on nebyl vyjímkou. 

Vyprávěla jsem mu o svém plánu přestěhovat se do Londýna do malého bytu. Tato cesta byla pro mě něco jako zkouška zda vše zvládnu. Náš cíl se blížil. Cesta byla již celá zahalená stínem stromů, které nás obklopovaly. Cítila jsem první stopy chladu na své kůži. Měl pravdu. Za chvilku budu potřebovat něco na svá holá ramena.

Došla jsem ke kraji vodní hladiny, nebyla příliš rozlehlá. Všude plavaly listy padající z vrb, které stály okolo celého rybníčku, jako by jej chránily. Slunce jen s obtíží našlo cestu, aby prohřálo toto neskutečně nádherné místo. Slyšela jsem kvákání žab v nedalekém houští. Na břehu byla malá dřevěná lávka vedoucí k altánu postaveném na vodní hladině. Bylo to neuvěřitelné. Lávka byla úzká nicméně se přes svůj strach jsem se po ní vydala a došla do altánu. Dala se do mě zima, oblékla jsem si svůj svetřík a v duchu poděkovala Lincolnovi. Přišel za mnou, ale nic neříkal. Věděla jsem, že tu je. Cítila jsem jeho přítomnost.

„O můj bože. To je nádhera" zašeptala jsem neslyšně sama pro sebe.

„Děkuji ti, že jsi mě sem vzal, ještě nikdy jsme nebyla na tak krásném místě. Moc jsem to potřebovala." a jak už u mě bývá zvykem v jeho přítomnosti, udělala jsem něco naprosto mimo své běžné chování. Rychlými kroky jsem překonala vzdálenost mezi námi, vpadla mu do náruče a pevně ho objala. Tíživě jsem toužila po doteku jeho teplého těla na své kůži. Díval se na mě, tak vroucně.  Svou velkou dlaň měl teď položenou na mích zádech. Očima mě zkoumal, pozoroval. Položila jsem si ruce na jeho hruď a pomalu se k němu  přitáhla ještě těsněji. Cítila jsem jeho pevné tělo pod svýma rukama. Zvedla jsem se na špičky a políbila ho. Polibek byl jemný, nejistý. Nevěděla jsem, co mám dělat. Pár vteřin se zdál zaskočený, ale potom vtrhl svým jazykem do mích úst a začal je plenit. Převzal kontrolu nad naším polibkem, až jsem nemohla popadnout dech. Hlasitě jsem zasténala a prohnula se v zádech. Ani nevím, kde seto ve mně vzalo. Tyhle pocity byly pro mě nové, neznámé. Ale každopádně jsem nechtěla, aby toho nechal. Ruce mi vyletěly k jeho krku a já ho uvěznila ve svém objetí. Jeho ruce mě pevně svíraly v jeho náruči.