Svítání

Lincoln

"Nervozní?" zeptal jsem se jí. 

Seděla v mé dodávce na místě spolujezdce a ohlodávala si svůj spodní ret. Byla tak krásná, když tohle dělala a pravděpodobně o tom ani sama nevěděla. Neznal jsem nikoho jako byla ona. Číšila z ní laskavost, upřímnost, skromnost. Myslel jsem si, že bude někdo jiný v ten první okamžik, když jsem jí uviděl stát s kufry na letišti. Okouzlila mě svou krásou. 

Má matka ji okamžitě milovala. Kdykoliv jí připravila jídlo, nebo jí donesla čisté prádlo, omlouvala se jí, že nechce být na obtíž. Nebrala to co pro ní máma dělala jako samozřejmost. Nebyla taková jako ostatní holky, které se tu za ty roky vystřídaly. Vždy na ní byla milá.

"Je to na mě tak moc vidět?" zeptala se mě na názor. 

Bylo pondělí ráno a já jí vezl na domluvené setkání se studijním koordinátorem z mojí staré školy. Měla na sobě elegantní světle modrý kalhotový kostým. Vlasy si vyčesala do úhledného drdolu. Vypadala, jako kdyby šla na vstupní pohovor, při hledání nové práce. K její smůle nevěděla, že její snaha udělat dojem je v tomto případě absolutně zbytečná. Studijní koordinátor, neboli pan Flekáč, jak se mu u nás ve škole říkalo, byl dost zvláštní člověk. Oblečení měl flekaté od zbytků jídla. Vlasy mastné a neučesané, vousy neoholené se zbytky jídla, na nose nosil velmi silné dioptrické brýle a hodně smrděl. Jeho kancelář byla díra do které studenti vstupovali na vlastní nebezpečí. Vždy bylo možné, že si z pohovoru přinesou malý dáreček domu. 

"Vypadá to, že si každou chvilku ukousneš půlku pusy, Krásko a věř, že by to byla opravdu škoda. Máš krásnou pusu." 

Podívala se na mě.

"Posuň se ke mě." vyzval jsem jí a rukou poklepal na volné místo těsně vedle sebe. 

Sedla si těsně ke mě. Volnou rukou jsem jí objal okolo ramen. Mírně se třásla. S očima na silnici jsem si ji k sobě přitáhl těsněji a dal jí polibek do vlasů. Krásně voněla po broskvích. Opřela své ruce o mou hruď a přivinula se ke mě. Chtěl jsem jí pomoci a utišit ji. Nebyl důvod, aby byla nesvá z dnešní schůzky. 

Dojel jsem na parkoviště před mou starou školou, jsem ještě nedávno pravidelně chodil. Byla to rozlehlá několika patrová budova. Ten, kdo to tu neznal, se tu snadno ztratil. 

"Doprovodím tě ke kanceláři, jestli chceš." řekl jsem jí hledíc do jejích očí.

"Ano,  prosím"

Šel jsem s ní chodbou naší školy vedoucí k panu Flekáči.

"Tady" ukázal jsem jí na jeho dveře. Žmoulala si kraj rukávu svého saka. Potřeboval jsem jí nějak uklidnit, aby nebyla tak nervozní. Ještě jsem neviděl někoho tak vyvádět. Kousala si svůj spodní ret zatímco si to rázovala tam a zase zpět přede dveřmi kanceláře. Sledoval jsem její rty. Byly krásně rudé. Lákaly mě k polibku. Nemohl jsem to již vydržet. Chytil jsem jí za ruku a přitáhl k sobě do náruče. Opřela si své čelo o mou hruť. 

"Až to tu zabalíš, nechceš něco podniknout?" zeptal jsem se jí, abych zahnal její negativní myšlenky.

"Co by to mělo být?" 

"Můžeme se jít vykoupat, znám jedno úžasný místečko"

"Ty a ty tvoje místečka, ráda, ale nemám plavky."

"To nevadí, já je taky nemám" zasmál jsem se do jejích vlasů. 

Než stačila něco namítnout, otevřely se dveře kanceláře a z místnosti vystoupil pan Flekáč.