Svítání

Kapitola 5

„Vítej na farmě Benettových. Přeji ti, nádherné první ráno doma, Krásko"zašeptal mi do ucha.

Ranní paprsky slunce odhalovaly prostor okolo nás. Shlížela jsem z lesnatého srázu na krajinu pod námi. Byly tu pastviny plné skotačejících koní mnoha různých barev. Černí, hnědý, bílý. Nedokázala bych je spočítat ani, kdybych tu stála celý den. Malá hříbátka pobíhala těsně okolo klisen. Paprsky slunce se odrážely v kapičkách ranní rosy pod jejich kopyty.

V dálce jsem uviděla ohromnou budovu.  Svou velikostí dominovala několika menším stavením, která se nacházela v její bezprostřední blízkosti. Nemohla jsem se dočkat, až si prohlédnu tento dům a celé jeho okolí. Byla to nádhera. Na pravé straně od hlavní budovy byl velký bazén s menším domkem u jeho kraje. Jen odhadem několik set metrů od hlavní částí budov na této straně, byl ve svahu menší rybník s altánem. Větvičky vrby rostoucí na jeho břehu dosahovaly na samou hladinu. Pravděpodobně byl uměle vytvořen. Bylo to vše až příliš krásné a harmonické na to, aby to tu bylo již od jaktěživa.

Rozhodla jsme se, že altán u rybníka to bude první místo, kam se musím podívat, po mém zabydlení na tom nejkrásnějším místě jaké jsem za svůj život viděla.

Po levé straně hlavní budovy farmy stála vysoká rozlehlá dřevěná stodola. Vypadala velice staře. Odhadovala jsem jí na historickou část celého statku. V její blízkosti bylo několik stájí pro koně a pár přístřešků na stroje či auta. Kousek stranou byl postaven menší dvoupatrový dům.

Paprsky slunce šplhaly po střechách budov a dávaly nám tak najevo, že den již začíná být v plné síle. Byl čas vyrazit. Už na nás určitě všichni čekají.

Opatrně jsem se od něho odtáhla. Na tváři jsem měla úsměv, který nepolevoval. Když uviděl mé nadšení z vyhlídky, taky se zasmál. Samou krásou tohoto kraje jsem úplně oněměla. Tupě jsem se na něj uculovala. Jediné co jsem dokázala, bylo ukázat prstem směrem k farmě a hloupě přikyvovat hlavou, ve smyslu: to je opravdu ono? Hned mě tam vem. Byla jsem jak malé dítě co právě uvidělo hračku, po které tak touží až začne koktat, když si o ní říká své matce. Přikývl. Otočil se a vydal se ke svému autu. Naposledy jsem se rozhlédla okolo a vydala se za ním plná nadšení a očekávání z nadcházejícího dobrodružství.

Lincoln zaparkoval u menšího dvoupatrového domku. Ve dveřích stála žena středního věku a trochu se na nás mračila. To nebylo moc hezké přivítání.Vystoupil z vozu a zamířil rovnou k ní. Prohodili mezi sebou pár slov. Pokývala hlavou mým směrem. Sebrala jsem odvahu a taky jsem vystoupila z vozu. Bylo by nezdvořilé, kdybych tu seděla až příliš dlouho.

„Dobré ráno zlatíčko.Já jsem Ruth. Máma tohohle pacholka, který tě tahá hned po všech čertech místo toho, aby tě dovezl hned domu. Jistě si unavená a budeš se chtít trochu prospat." Káravě se na něj podívala.

„Mami, Lex si cestou trochu zdřímla" ušklíbl se na mě.

Hm super. Zřejmě mi hodlá tu trapnou situaci připomínat, co tu budu. Do tváří mi vstupovala červeň.

„Ráda vás poznávám Ruth" tiše jsem jí pozdravila, celá zahanbená z Lincolnovi narážky.

„Zlatíčka je mi to líto, ale nemohu se tu s vámi více zdržet. Uvidíme se později ano a popovídáme si. Budu ráda, když mi budeš vyprávět o svém životě v Evropě.  Lincu, zlato!" upřela na něj mírně zamračený pohled" Buď tak hodný, vezmi její věci a odveď jí do domku pro hosty. Musím jít připravovat snídani"zamávala mi a běžela pryč.

„Pracuje v domě Benettových jako služebná. Za chvilku se panstvo začne probouzet,tak jim musí nachystat snídani, dle jejich přání" vysvětlil mi podrážděným hlasem. Bylo na něm vidět, že práce jeho matky ho štve. Vydal se k autu, do každé ruky uchopil jedno moje zavazadlo a kráčel pryč. Následovala jsem ho. Prošel okolo velké budovy až k bazénu. Už ze svého výhledu na farmu jsem viděla, že je zde malé stavení.  Domek pro hosty, uvědomila jsem si. Byla jsem trochu zklamaná, že nebudu žít v tom velkém domě, ale chápala jsem to. Každý potřebuje své soukromí, kdo by si zval do svého domu úplně cizího člověka a nechal ho tam bydlet. Jen mě mrzelo, že budu odříznutá od svého okolí. Budu tu prakticky celou dobu sama v zahradním domku pro hosty.

Domek stál pár metrů od velkého bazénu. Nebyl nijak velký. Celá jedna jeho stěna byla kompletně prosklená. Viděla jsem velkou postel s nebesy.Masivní pracovní stůl a pár komod. Doufám, že jsou uvnitř hodně kvalitní závěsy, protože jinak odmítám na tomto místě spát.

Otevřel dveře a vešel dovnitř. Místnost byla dvakrát tak velká, jako můj pokojíček v domě mé babičky. Bylo tu dost volného prostoru. Položil zavazadla doprostřed místnosti a přešel ke dvojím dveřím.Otevřel je, ale dovnitř již nevkročil.

„Koupelna, šatna."Oznámil mi. Zdál se stále trochu podrážděný. Jeho dobrá nálada byla pryč. Snad jsem něco neřekla, nebo neudělala špatně.„ Musím jít. Já tu nejsem na dovolené. Mám tu práci." vydal se ke dveřím. Rukou uchopil kliku dveří. Než je stačil přibouchnout, tak se zarazil. Podíval se na mě. Tvářil se vážně.

„Měla by jsi se zkusit trochu prospat, pokud ti to teda půjde. Však víš. Když tu nebudeš mít mou ruku." Ušklíbl se a před obličejem si zamával svou ohromnou paží. Poslal mi ten nejzářivější úsměv odhalující jeho dokonale bílý a rovný chrup.

Popadla jsem polštář ležící na mojí nové posteli a hodila jím jeho směrem. Parchant jeden. Dělal si ze mě srandu. Než jsem ho stihla trefit hozeným polštářem, přibouchl vstupní dveře. Slyšela jsem jeho smích vzdalující se od příbytku.

Prošla jsem si celý pokoj, koupelnu i šatnu. Bylo tu ticho. Na stěně vysela obří plochá televize. Pochybovala jsem, že jí někdy zapnu. Pod ní byla zapojená malá hifi souprava s adaptérem pro iphone. Pousmála jsem se.

„Tak tebe budu využívat často." Řekla jsem sama sobě do prázdné místnosti.

Našla svůj mobil v kabelce, poslala jsem sms babičce říkajíc, že jsem se již zabydlela na tom nejúžasnějším místě na světě a v brzké době se jí ozvu a pak ho hned zapojila do přehrávače. Z reproduktoru začala hrát skladba Give Me Love od Eda Sheerana.

Zatáhla jsem závěsy na ohromné prosklené stěně a svalila se na svou novou postel.Povlečení vonělo po levanduli. Celý pokoj byl touto vůní nasycen. Nemohla jsem tomu uvěřit, tohle byl sen. Byla jsem městské dítě vyrůstající mezi cihlovými zdmi. Dívala jsem se na strop.Byl vymalovaný do světle tyrkysové barvy. Nikde nebyla žádná stopa po pavučinách, které bych tu čekala. Oči se mi začaly pomalu zavírat. Usnula jsem.

Z mého snu mě probudilo zapípání mobilu. Přišla mi zpráva.

Tvoje jídlo je připravené. Mohu tě vyzvednout, Krásko?

Zmateně jsem hleděla na svůj mobil, než mi konečně došly souvislosti. Byl to Lincoln.

Dej mi deset minut,prosím.

Vběhla jsem do koupelny vyčistit si zuby a opláchnout svůj přeležený obličej. Sprchu jsem již nestíhala a tak muselo stačit, když si vezmu alespoň čisté oblečení. V okamžiku, když jsem byla jen ve svém růžovém krajkovém prádle, které nenechávalo příliš prostoru pro fantasii se ozvalo zaklepání na hlavní vchodové dveře a ty se pak rázně otevřely. V okamžiku, kdy mě Lincoln uviděl zakopl o hranu koberce na mé podlaze až málem upadl.

„Kurva" zaklel.  očima důkladně prohledával každý centimetr mé holé kůže.Jeho pohled na mě zanechával otisk.

Rukama jsem se snažila zakrýt své skoro nahé tělo.

„Já, sakra, omlouvám se. Myslel jsem, že už jsi hotová." do očí se mi však nepodíval ani jednou.

„Mohl by jsi se otočit"můj hlas byl podrážděný.

„Mohl, ale vůbec nechci. Kurva. Na tenhle pohled nikdy nezapomenu" stál tam jak socha s pusou otevřenou.

„Prosím" mé tváře byly červené od studu procházejíc mým tělem.

Otočil se velice pomalu.

„Omlouvám se. Nevím,co bych měl říct, abych to napravil, Krásko" řekl jako by pochopil, jak se asi cítím v této situaci.

„Jen mi to prosím pořád nepřipomínej. Každý okamžik s tebou je pro mě jeden velký trapas." požádala jsem ho.

„Slibuju" řekl snad upřímně.

Natáhla jsem si šaty stejné barvy jako bylo mé spodní prádlo.

„Ehm. Můžeme jít.Jsem připravená"

Otočil se na mě.

„Moc ti to sluší."usmál se na mě něžně. „ Tak pojď už, mám hlad a u nás jíme společně."