Svítání

Odjezd

Uháněl jsem v Tedyho autě po prašné silnici vedoucí ke statku. V dálce jsem zahlédl náš dům. Máma musela být už určitě vzhůru. 

Kráska seděla na druhé straně vozu. Za celou dobu jízdy od jezera nepromluvila ani slovo. Slyšel jsem její tiché vzlyky, které se snažila marně tlumit. Ramena se jí silně třásla. Viděl jsem, jak si otírá vlhkou tvář od svých slz holou rukou. 

Po našem návratu, jsem šel rovnou domu. Dům byl prázdný a tichý, máma už tu nebyla. Dnes musela vstávat opravdu brzy, aby stihla vše připravit na návrat poslední dcery rodiny. Vracela se zpět domů na letní prázdniny z internátní školy. Vše by mělo být perfektní. Máma chystala slavnostní večeři na přivítanou. Její pokoj musel být dokonalý. Bylo potřeba tam opravit pár drobností, jako vyměnit žárovky, opravit jednu zásuvku a přidělat strženou konzoli, nicméně jsem na to neměl náladu. Bude čas to opravit později. Zamířil jsem si to rovnou do svého pokoje, stoupl si před postel a upadl na ní. Nebyl jsem unavený, ale i přesto jsem chtěl rychle usnout. Jako by mi snad mohl spánek pomoci. Věděl jsem, že se mi o ní stejně bude zdát, tak jako skoro každou noc. Moje oblečení nasáklo její vůní. Bylo to jako, kdyby tu byla se mnou. Zavřel jsem oči a hltal tu čistou slast. Vůně broskvového šamponu byla všude. 

Bylo mučení toho největšího kalibru. 

Byl jsem jen krůček od toho se s ní dnes ráno milovat. Jenže vědomí, že jsem nula a ona si zasloužila víc, mi pomohlo se ovládnout a zastavit mě. Měla by být s někým jako je Tedy. Byl to hodný dobrák a se spousty penězi. Byl přesným opakem mě. Ubližoval jsem lidem. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem věřil, že to co dělám ostatním je vlastně v pořádku. To ona mi ukázala skutečnost. Díky ní jsem poznal co jsem dělal všem těm holkám. Už jsem takový nechtěl být, nikdy. 

"Ahoj mami. Co se děje?" zvedl jsem svůj vibrující mobil na nočním stolku. Podle času blikajícím na hodinách to mohlo být sotva pár minut, co se mi podařilo usnout. 

"Lex, potřebuje odvést. Mohl by jsi to, prosím, zařídit?"

"Kam chce jet?"

"Prostě přijď a postarej se o to" řekla mi přísným hlasem rázně. Plakala, ale ať se snažila sebevíc, abych to v jejím hlase nepoznal, věděl jsem to, na to jsem jí znal až příliš dobře. Neměl jsem nejmenší tušení co se děje.

"Hned jsem tam"

Doběhnout z našeho domu do hlavní budovy zabralo jen nepatrný okamžik. 

".....takhle to nemělo dopadnou" zaslechl jsem posledních pár slov, které Kráska šeptala mojí mámě obímajíc jí.

"Co se to tu děje?" zeptal jsem se. Obě naráz se na mě podívaly. Lex měla silně zarudlé oči. Pravděpodobně dlouho usilovně plakala. Přiléhavé tílko červené barvy rýsovalo její hrudní. Krátké kraťasy ustřižené z džínsů odhalovaly hubené vypracované nohy. Její jemná pokožka byla opálená do zlatohněda. Z její krásy člověka až mrazilo. Přestože byla ubrečená, byla tou nejkrásnější bytostí jakou jsem kdy viděl. 

Máma si kapesníkem otírala slzy na své tváři. "Lex odjíždí, musí se vrátit domů. Její bratr potřebuje pomoct s rehabilitací. Odvezeš jí na letiště prosím, za pár hodin jí to letí."

Vyhledal jsem její pohled tazajíc se, zda je to co říká máma pravda. Uhnula před mým očním kontaktem. Popošla pár kroků, kde jsem teprve teď zahlédl stát její dva obří kufry.

"Kdy ti to letí?" 

"Za čtyři hodiny, ale chtěla bych být na letišti o trochu dřív, abych koupila nějaké suvenýry a dárky pro rodinu, zatím jsem nic nesehnala"