Svítání

Rande

"Kam mě to bereš?" Zeptala jsem se ho konečně. Byla jsem pohodlně zavrtaná ve velké kožené sedačce na místě spolujezdce moderního pickupu. 

"To je překvapení" zazubil se na mě. Tvářil se tajemně a zároveň nadšeně. Musela jsem se usmát. 

Zavezl mě do malého zábavního parku na kraji města. Všude blikala světla a hrála hlasitá muzika. Chytil mě za ruku a vedl do davu postávajícího u hlavních atrakcí. Jeho dotek byl příjemný, teplý. Dívala jsem se na naše spojené ruce. Jeho ruka byla jemná. Marně jsem na ní hledala mozoly od namáhavé práce, jako měl Lincoln. Co to dělám? Neměla bych na něj teď myslet, neměla bych na něj myslet vůbec. Ublížil mi a to hodně. Byla jsem blázen, když jsem doufala, že mezi námi může být něco víc, než jen přátelství. 

Vůbec jsem netušila co budu dělat. Za týden mi tu začíná škola. Měl by mě tam každý den vozit a pak zase vyzvedávat. Netuším jestli to zvládnu. Pohled na něj ve mě vyvolával bolest tížící mě na srdci. Neztratila jsem v něm jen lásku, ale i jednoho z mála kamarádů co jsem tu našla. Během jediného okamžiku bylo všechno pryč. 

"....co ty na to?" vytrhl mě Tedy z mých myšlenek. Vůbec jsem netušila co říká. Chovala jsem se k němu hnusně. Nejen, že jsem přijala jeho pozvání na schůzku, jen abych naštvala Lincolna, ale teď jsem ho ještě ke všemu přestala vnímat. 

"Promiň, neslyšela jsem co jsi říkal" vymluvila jsem se dost uboze.

"Ptal jsem se, jestli si nechceš zajít na kolo" řekl a ukázal za mě. Ohlédla jsem se a spatřila ohromné ruské kolo s barevnými sedačky. Z jeho vrchu muselo být vidět celé město. Jak jsem si ho mohla jenom nevšimnout. Byla to hlavní atrakce celého zábavního parku. Zřejmě jsem byla úplně mimo.

"Tedy, nezlob se, ale bojím se výšek a tohle je opravdu hodně vysoko"

"To je v pohodě. Najdeme něco jiného" řekl nenuceně, i když v jeho očích bylo vidět zklamání. Dívala jsem se na zamilované dvojice na spuštěné atrakci. Jejich sedačky se pomalu pohybovaly okolo celého kola. Vzpomněla jsem si na to první ráno tu, kdy mě Lincoln vzal na vyhlídku a já spatřila nádherné svítání. Vzpomněla jsem si na to jak mě držel, když se mé tělo chvělo závratí. Vzpomněla jsem si i na ten neskutečně krásný pocit, který zaplavil mé tělo při jeho dotyku na mé holé kůži.

Celým mým tělem se rozlil chlad. Rukama jsem se objala okolo ramen. Už nikdy neucítím jeho ruce na svém těle. 

"Je ti zima?" zeptal se mě a znovu mě tím vytrhl z myšlenek. Byla jsem příšerná společnice. Divila jsem se mu, že je na mě stále, tak hodný.

Musím přestat myslet na Lincolna, nakázala jsem sama sobě. Tedy si zasloužil mou plnou pozornost. Byl to hodný kluk.

"Tedy?" zadívala jsem se mu do očí. Sama jsem nevěřila tomu, co jsem se právě chystala udělat. 

"Ano, Lex?"

"Vezmi mě nahoru" řekla jsem a podívala se na samotný vrcholek ruského kola. 

"Jsi si jistá? Nemusíš...kvůli mě"

"Chci, aby si mě tam vzal. Věř mi, je to v pořádku"

Tvář se mu rozzářila vřelým úsměvem. Znovu mě uchopil za ruku a vedl směrem ke vchodu na atrakci. Posadila jsem se do sedačky a začala jsem být okamžitě nervózní. Viděla jsem ho, jak mě pozoruje. Když se kolo pohnulo, křečovitě jsem uchopila kovovou tyč, která zabraňovala našemu pádu. Objal má ramena a přitáhl si mě k sobě. Rukama jsem sevřela jeho triko a sklonila svou tvář na jeho hruď. Moje srdce bušilo šílenou rychlostí. Otřesy mého těla rezonovaly celou naší sedačkou. Oči jsem měla zavřené. Nedokázala jsem je otevřít.