Svítání

Mnoho otázek

"Co se stalo Lex?" ptal se mě Tedy. Jeho pohled těkal mezi sledováním vozovky a mé tváře. Auto uhánělo po silnici a vezlo mě neznámo kam. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem být co nejdál od Lincolna, Rebeky, vlastně od všech. 

Nedokázala jsem přestat plakat natolik, abych mu dokázala odpovědět. 

Byla jsem hloupá. Jak jsem mu mohla věřit. Spal skoro každou studentkou na výměnném pobytu, které u nich bydlely. Já neměla být vyjímkou. Všechno byla jen dopředu promyšlená hra. Co jsem čekala. Prince z pohádky? Bylo mi jasné, že má zkušenosti, ale tohle bylo moc. 

Ani v nejhorším snu bych nevěřila s jakou upřímnou radostí mi Rebeca zdělí pravdu o Lincolnovi. Celá její řeč směřující ke mě před všemi z týmu roztleskávaček, byla velice ponižující. Její slova mě zasáhla do srdce tak hluboko, až jsem neudržela své slzy a před zraky všech přihlížejících je nechala volně padat po své tváři. Ty poslední dva dny s ním byly jen lež. Opravdu s ní chodil. Tolerovala mu jeho občasné úlety a já měla být jeden z nich. 

"Všechno byla lež. Na všechno jsem mu skočila" vykoktala jsem ze sebe. Můj hlas byl prázdný. Ztratila jsem veškeré iluze o něm. "Věděl jsi to?"

"Co jsem měl vědět? Nic nechápu. Co se stalo?"

"Že Lincoln spal se všemi, co prošly jeho domem? Že si hrál i se mnou, abych se s ním vyspala a pak by se zase vrátil k Rebece?"

"Nevím co ti na to mám říct Lex" řekl mi posmutně, hledíc na silnici. Pokusil se sevřít mou ruku ve své, ale já ucukla. 

"Takže jsi to věděl" tomu jsem odmítla uvěřit. Tedy, ten hodný, laskavý kluk věděl o tom, že mi Lincoln hodlá zlomit srdce a hrál tu jeho hru s ním. Bylo mi z nich zle. Opravdu jsem netušila jak moc se lidi dokáží přetvařovat. "okamžitě mi zastav!" zakřičela jsem na něj. "Co to s vámi sakra je?" Chtěla jsem domu. Už chápu, proč mě Alex celá ta léta držel od kluků, aby mě ušetřil toho všeho. Pojedu domu, vrátím se do Španělska. Zapomenu na ponížení, zapomenu na lásku. Budu si žít podle svého plánu, rozhodla jsem se. Ano to musím udělat. Chci odtud utéct. Být pryč a už se nikdy nevrátit. 

Zastavil své velké moderní auto na kraji silnice. Nikde okolo nás nebylo vidět žádné stavení. Byla to absolutní pustina. Sakra. Popadla jsem svou tašku a pokusila se vystoupit z vozu. Dveře byly zablokované. Zamkl mě ve svém autě. Hlavou mi prolétla panika. Tedy mě tu držel. Daleko od lidí, daleko od projíždějících aut. Co se mnou má v plánu? Chce mi snad také ublížit? Cítila jsem další příval slz na své tváři. Bála jsem se na něj otočit. Bála jsem se toho co uvidím v jeho tváři. 

"Neublížím ti." slyšela jsem jeho hlas promlouvat mým směrem. "Nezavezl jsem tě sem, kvůli čemu si myslíš. Myslel jsem, že potřebuješ čas na uklidnění. Nedaleko je místo, kde můžeš přemýšlet. Sama, jestli budeš chtít" jeho hlas byl smutný. Jako kdyby četl v mé mysli veškeré obavy, které mě zachvátily před malým okamžikem. "Nebo tě můžu vzít na farmu"

"Co je to za místo?"

"Je to naše chata. V lesích nedaleko odsud. Můžeš tam zůstat, jak dlouho budeš potřebovat. Je plně zásobená, je tam telefon, počítač s internetem. Můžeš zavolat domu, jestli chceš" 

"Proč tohle děláš Tedy, proč mi chceš pomoct. O všem jsi věděl, mohl jsi mi pomoct daleko dřív. Mohl jsi mě před ním varovat."

"Pleteš se Lex. Pleteš se v něm. Nebudu ti tu říkat, že Rebeca lhala, protože to není pravda. Opravdu spal skoro se všemi, ale s tebou je to jiný. Záleží mu na tobě."

"Proč bych ti měla věřit Tedy. Proč po tom všem?"

"A proč ne. Nikdy jsem ti neublížil. Neřekl jsem ti o všech jeho holkách, protože to není moje věc."

Měl pravdu. Nemohl mi říct o jeho minulosti. Byl to jeho kamarád. Nezradil by ho, kvůli mě. Co jsem čekala. Jsem tu jen několik dní. Oni se znají celá léta. Nemohla jsem čekat, že okamžitě za mnou poběží a bude mě varovat. Hlavou mi proběhl náš poslední rozhovor ten večer, kdy mě pozval do zábavního parku. Utěšoval mě před domem. Jeho slova běžela mou myslí jako by to bylo před okamžikem, kdy je pronesl. "Linc je dobrý kluk, i když dělá občas pěkný blbosti."  že by toto bylo jeho varování?

"Odvezeš mě prosím, na tvé místo?" potřebovala jsem klid na přemýšlení. Bylo mi jasné, že v domku pro hosty by mě okamžitě našel. Potřebovala jsem být chvilku sama. 

"Ano" nic víc nepronesl, jako by věděl, že všechny další slova jsou teď zbytečná. Pohodlně jsem se posadila v sedačce, opřela hlavu a zavřela oči. 

"Kdepak je Alexis" zeptala se máma sedíc u prostřeného stolu k večeři. Všichni tu byly připravení jíst jen ona chyběla. Neslyšel jsem o ní celý den. Bylo to několik hodin. Volal jsem jí každých pár minut a na jejím telefonu zanechal nespočet zpráv. Neodpověděla mi ani na jednu. Bál jsem se o ní. Odjela sice s Tedym, ale teď mohla být kdekoliv. 

"Ruth. To je v pořádku. Dnes s námi večeřet nebude." oznámila klidným hlasem jako by se nic nedělo "omlouvám se, zapomněla jsem ti to říct dřív. Lex zůstala na noc u Tedyho"

Co? Kurva! Emily si ze mně musí dělat srandu. To nemůže být pravda, tomu nevěřím. Proč by zůstávala u Tedyho na noc. Mají snad zase rande a chtějí si ho trochu protáhnout? Nechápal jsem to. Poslední dvě noci jsem strávil s ní v její posteli a ona dnes bude spát u Tedyho. Proč? Je to snad kvůli tomu, co jí řekla Rebeca? Udělala by mi to naschvál? Tomu se prostě nedalo věřit. Ona taková není. Určitě je ve svém domku pro hosty a jen je na mě natolik naštvaná, že prostě nechce vyjít ven. V jakoukoliv jinou možnost jsem odmítl uvěřit. Musel jsem se však přesvědčit. Nepříjemný hlásek uvnitř mé hlavy mi našeptával, že Emily mluví pravdu. 

Beze slova jsem se zvedl od stolu a rozeběhl se k jejímu domku. Zaklepal jsem na dveře. 

"Krásko?" nic. Zkusil jsem zavolat na její mobil, zda uslyším zvonění, neozval se ani jediný tón. Opatrně jsem otevřel dveře. "Lex? Jsi tu?" Její pokoj byl prázdný, nedotčený. Byl přesně v takovém stavu, ve kterém jsme ho společně opustili. 

Na nic jsem nečekal a rozeběhl se pryč z domku rovnou ke svému vozu. Musel jsem jí okamžitě najít. 

Doufám, že se vám bude kapitola líbit a že vás udržím alespoň trochu napnuté, aby jste si přečetly i následující kapitolku.